Aleši, jak byste charakterizoval váš jídelníček? Dbáte na životosprávu?

„Jím a vařím, na co mám právě chuť, vždycky podle sezónních surovin. Takže pro mě je třeba nesmysl jíst v zimě peruánský chřest, když je tady super zvěřina, nebo si ve Špindlerově Mlýně dávat ústřice, když je možné ochutnat pstruha z tamních sádek.“

Vaříte rád, nebo to necháváte spíše na manželce?

„Vařím většinou já, ale proto, že mě to prostě baví. Když nejsem doma, tak samozřejmě vaří manželka. Karty jsou prostě tak společensky rozdané, chlap vařit může, ale ženská musí.“

Je podle vás moderní, když se muž zajímá o gastronomii?

„Je to do jisté míry trendová záležitost, ale myslím, že je fajn, když se muž dělí o povinnosti, které obvykle zastává žena. Ale moc muže nechvalte, býváme pak nesnesitelně ješitní.“

Klikněte pro zvětšení! Klikněte pro zvětšení!

Prozradíte nám vaše nejoblíbenější jídlo?

„Na tuhle otázku nikdy neznám odpověď... Je to těžké, protože sním opravdu všechno. Když třeba u řezníka narazím na opravdu dobrý točeňák, tak ho ani nedonesu domů. Nebo takový telecí brzlík a losos gravlax, to je taky pochoutka pro můj apetit.“

Jaké jídlo je podle vás právě „in“?

„Řeknu vám, co by mělo být in. Fusion, takzvaná směs různých národních kuchyní a stylů. Je to ale strašně tenký led. Velice snadno sklouznete od delikates k patlaninám.“

Jak často dáte přednost restauraci před domácí stravou?

„Často, protože hodně cestuji za prací. V průměru je to tak jednou dvakrát týdně. Jednou, protože musím, a jednou, protože prostě chci.“

Klikněte pro zvětšení! Klikněte pro zvětšení!

Co byste naopak už nikdy nejedl?

„Mlíčnou polívku. Je to sice klišé, ale školní jídelna je viníkem.“

Jakého pomocníka si nejvíc v kuchyni považujete?

„Určitě tyčový mixér, s nástavcem na sekání čehokoli.“

Jak jste na tom s úklidem a mytím nádobí?

„Nemám s tím žádný problém. Při vaření myji nádobí postupně a pak to završí myčka.“

Klikněte pro zvětšení! Klikněte pro zvětšení!

Kdo měl hlavní slovo při zařizování vaší kuchyně?

„Celý náš dům navrhovala převážně moje žena. Má skvělý cit pro všechnu výtvarnou či kreativní činnost. Tudíž ani kuchyně nebyla výjimkou. Je propojená s obývacím pokojem, kde nechybí velký jídelní stůl. Má tvar písmene U a je celá v červené barvě. Manželka nakonec vyhrála i při rozhodování detailů, které jsou v této místnosti nutností. Nechtěl jsem mít třeba kamennou desku z brazilské žuly na kuchyňské lince, zdálo se mi to prostě zbytečné a finančně mnohem nákladnější. Dnes jsem ale spokojený a už bych neměnil. Je to praktické.“

Text: Jana Švecová
Foto: Mojereklama.cz