Většinu života jste strávil na cestách. Co se vám ale vybaví při vzpomínce na vaše rodiště – Írán?

Asi kořeněná vůně maminčiny kuchyně. Pamatuji si, jak jsem se jako školák vracel na oběd domů a už v přízemí jsem ucítil nádhernou vůni. Stoupal jsem do druhého poschodí, kde jsme tehdy bydleli, a vůně se stávala čím dál intenzivnější. Kolikrát jsem se zastavil, abych ji nasál, a v duchu jsem hádal, co bude asi k obědu.

 

A trefil jste se?

Někdy. Já jsem hodně zaměřený na vůně. A to nejen v kuchyni, ale i v běžném životě. Nasávám vůni různých událostí, sleduji jak mi voní jednotliví lidé...

 

Jaká vůně vás třeba dokáže přilákat k jídlu?

Jednoznačně vůně česneku. Mám rád česnek a sám ho přidávám snad do všech jídel. Jsem schopný ho zamíchat do smažených vajíček, těstovin, omáček, přidat ho ke kuřecímu masu nebo rybě... Zkrátka česnek je univerzální a sedí ke všemu... Ale nádherně mi voní i koření, káva, čokoláda, karamel nebo třeba ovoce...

 

Vůně ovoce? Tu já tedy cítím jen málokdy...

Tady v Evropě ovoce moc nevoní. Většinou jde o chemicky ošetřené kusy. Ale v Íránu, kde je slunce a všechno ovoce zraje přirozeně, je to nádhera. Běžně se stává, že třeba máte na stole mísu s ovocem a vy cítíte tu vůni na několik metrů.

 

 

Jižní kuchyně jsou také velmi aromatické. Vy jste dlouho pobýval třeba v Kuvajtu, jak se tam vaří?

Kuvajt je poměrně mladá země. Žije tam hodně přistěhovalců ze Sýrie, Saúdské Arábie, Íránu, proto je tím zdejší kultura hodně ovlivněná. Pamatuji si, že jsme měli sousedy z Palestiny a Libanonu. Moje máma se s nimi přátelila a naučila se i pár jejich jídel. Sám musím říct, že ze všech arabských kuchyní miluji právě tu libanonskou a palestinskou. Ti lidé vaří jinak – pomalu, v pohodě a s láskou. Taková příprava oběda je společenskou záležitostí. Ženy začnou vařit třeba ve dvanáct, u toho si povídají, jídlo se pomalu připravuje... Obědvá se třeba až ve čtyři odpoledne...

 

To zní docela idylicky. Ale v evropské kultuře je všechno zrychlené, tedy i vaření... Člověk nemá čas na přípravu náročnějších jídel...

To byl donedávna i můj případ. Docela dlouho jsem se stravoval v restauracích. Chodil jsem od jedné ke druhé a ochutnával zdejší jídla. Jsem velký gurmán, mám rád různé chutě a občas narazím na naprosto fascinující lahůdku.

 

A co česká kuchyně, ta vás neláká?

Láká. Tady v Čechách je spousta dobrých kuchařů. A vůbec mám ten pocit, že tu lidé začali víc vařit. Asi na tom mají také podíl různé televizní kulinářské show, jako třeba Ital v kuchyni nebo pořady s Jamie Oliverem.

 

 

Vy sledujete kuchařské pořady?

Moc ne, ale Jamie Olivera mám rád. Líbí se mi, že svoji práci dělá s láskou. Kdybych měl čas, koupil bych si jeho DVD a vařil podle něho.

 

A jak je to tedy s vámi – vy vůbec nevaříte?

Ale ano, od té doby, co jsem v novém podnájmu, si vaření zase užívám. Většinou ale dělám lehčí jídla, jako například těstoviny nebo saláty. Občas uvařím i něco od nás, co mě naučila maminka.

 

Od vás – myslíte tedy nějakou íránskou specialitu?

Ano. U nás se hodně jedí různé omáčky s masem a zeleninou, ke kterým se podává rýže.

 

Máte nějaký oblíbený recept, který byste mohl doporučit našim čtenářům?

Doporučit můžu třeba toto rizoto s čočkou. Půlku sklenice čočky namočte v horké vodě. Mezitím nakrájejte cibulku a česnek na kostičky. Na olivovém oleji osmahněte cibulku a pak přidejte 350 gramů mletého masa, které jste předtím osolili, opepřili a okořenili arabským kořením, sójovkou a česnekem. Jakmile maso osmažíte, přidejte rajský protlak. Výslednou směs pak vložte společně s rýží (mělo by jí být třikrát více než čočky), čočkou a masoxem do hrnce. Zalijte vodou a povařte. Jídlo skvěle chutná s bílým jogurtem.

 

Více se o Ali Amirim dozvíte na jeho webových stránkách www.amiriali.cz.

Více o celebritách čtěte na www.story.cz.


Text: Andrea Votrubová
Foto: Andrea Votrubová a Juliána Takšony



Autor: Andrea Votrubová | Fotografie: Andrea Votrubová a Juliána Takšony