Lenko, pracovala jste jako daňová poradkyně. Proč jste se dala na psaní kuchařských knih?
„Byla jsem s mým povoláním prostě nespokojená, a tak jsem začala hledat práci, která by mě bavila. Vařením jsem vždycky relaxovala, a tak jsem si řekla, že bych měla pracovat v oblasti, která je s jídlem nějak spojená. Pak jsem jednou zůstala stát v zahraničním knihkupectví omráčená před regály naplněnými hezkými kuchařkami, které mi u nás tolik chyběly.“

Klikněte pro větší obrázek!Jaká pak byla cesta od nápadu k realizaci?
„ Nejdříve jsem se bála skočit do neznáma, prostě riskovat. Ale ten sen už byl tak velký, že mu nešlo odolat. Tak jsem dala v práci výpověď a udělala velkou tlustou čáru. A začala studovat všechno možné o vydávání knížek, o fotografiích, o tiskárnách…“

Pomohl vám někdo, nebo jste byla od začátku na všechno sama?
„Všechno si vymýšlím sama, jen to konzultuji s manželem, který pracoval jako poradce v oblasti marketing-management. I já mám v tomto ohledu jisté vzdělání, ale to, co nás na škole naučili, byla v praxi nepoužitelná teorie. (Směje se.) A tak jsem se učila a dodnes učím metodou pokusu a omylu, i když už přece jen trochu vím, co se dalo a dá udělat jinak.“

Kolik knih jste už vydala?
„Nevím, jestli »kniha« je ten pravý název pro mé příručky. Většina lidí si myslí, že kuchařka musí být »bichle«, ale já vydávám útlé speciály, nacpané informacemi, recepty a fotkami. Právě vychází dvanáctý díl na téma Rajčata.“

Klikněte pro větší obrázek!Vaše »Zapálené kuchařky« získaly ocenění »nejlepší kuchařková série světa« v mezinárodní soutěži Gourmand Cookbook Awards. V čem jsou odlišné od ostatních kuchařských knih?
„Mají duši! Snažila jsem se do nich dát to, co mi v kuchařkách chybělo. Jsem přesvědčená, že krásná kuchařka musí mít u každého receptu hezkou fotku, jinak je to, jako byste se procházeli na výstavě bez obrazů. Nemám ráda fotky jídel, které jsou malinké, kde je spousta
»serepetiček« jako láhve vína, svazky cibule a z jídla nevidíte skoro nic. Nejdřív se ale musí vymyslet dobrý recept.“

Kde tedy recepty berete?
„Mě baví recepty vymýšlet, a ne je sbírat! Mé recepty jsou originální, rychlé a ze sehnatelných ingrediencí. Baví mě i psát, takže se vydovádím aspoň v názvech a v krátkých historkách, které vyprávějí příběhy ze vzniku kuchařky. Jsem perfekcionista, takže si zakládám na čisté a poutavé grafice, neboť v jednoduchosti je síla a krása. A vazba je nesmírně důležitá, proto mají mé kuchařky unikátní, »nezavírací« vazbu, což umožňuje kombinace spirálové vazby ukryté uvnitř klasické obálky knížky.“

Klikněte pro větší obrázek!Vydat knihu není v dnešní době nejlevnější záležitost. Jak to děláte vy?
„Nikdy jsem netoužila po vlastním vydavatelství, ale nezbyla mi jiná možnost. Když jsem se na začátku pokusila oslovit pár zavedených vydavatelství, která by mohla můj nápad zrealizovat, jejich reakce byla odmítavá. Chtěli všechno změnit k obrazu svému! Jenže já měla přesné představy, jak má kuchařka vypadat, aby byla k světu, a ne další tuctovou, nudnou a šedivou sbírkou receptů. A tak jsem se vrhla i do role vydavatele. Investovali jsme našetřené úspory, vzdali se vlastního bydlení, takže pořád žijeme v podnájmu…“

Když si vzpomenete na své dětství, jak jste se v té době stravovala?
„Vyrostla jsem na klasice – omáčky s masem a knedlíky nebo jinou přílohou. Na bezmasé zeleninové jídlo si těžko vzpomenu, bezmasé bylo jen sladké… Postupem času, jak přibývaly nové suroviny a zlepšoval se výběr zeleniny, se i naše rodinné stravování naštěstí změnilo ve prospěch zeleniny a zdravé stravy. Víte, mně zeleninové hlavní jídlo připadá naprosto rovnocenné s masitým. Výborně chutná a dovede zasytit, ale musí se umět připravit. Ovšem nejsem odpůrce masa a ani vegetarián.“

Klikněte pro větší obrázek!Vyrostla jste na české kuchyni. Jak je podle vás vnímána v zahraničí?
„Žádný průzkum jsem si nedělala, ale ze zkušeností vím, že cizinci znají naše knedlíky. (Směje se.) Musela jsem je připravovat známým v Americe, kteří po nich byli jak diví, a jedna Angličanka si ode mě vyžádala recept na ovocné knedlíky. Jednou je prý ochutnala a nemůže na ně zapomenout!“

Kdybyste si mohla vybrat jednu zemi, kde byste chtěla žít a pracovat, která by to byla a proč?
„Studovala jsem i v zahraničí a stěhování mi nedělá problém stejně jako žít v cizině. Rozhodně bych si vybrala Nový Zéland! Měsíc jsme tam cestovali s manželem a je to úžasná země. Civilizovaná, přitom s nádhernou přírodou, lehce se tam domluvíte, prostě si ji jen můžete vychutnávat. Mimochodem, vše, co jsem tam ochutnala, bylo výborné! Nezapomenu na hustou polévku z mořských plodů a ryb!“

Prozraďte mi ještě, jak by měla vypadat kuchyně vašich snů?
„V první řadě by měla být prostorná, abychom se tam s manželem vešli. Líbí se mi otevřené kuchyně s velkými okny. Podlaha nesmí být lehce ušpinitelná. Pokud jde o design, nemám ráda starobylé, zdobené kuchyně, ale jednoduchost a čistotu. Vyhrála bych si s barvami. Na kuchyňské desce by měl být dostatek prostoru, abych nemusela často používané spotřebiče neustále vytahovat a uklízet.“

Klikněte pro větší obrázek!Vypadá to, že máte jasno...
„Ano, až se trochu bojím, abych teď neměla problém ve své stávající kuchyni vydržet... (směje se). A to ještě není všechno. Sním o troubě, která má »samočisticí« funkci, kdy se připáleniny spálí při velmi vysoké teplotě. Také bych ráda měla malou chladnou spižírnu na různé domácí marmelády, brambory, nakoupené minerálky a třeba i velký mrazák. Toužím po dvoudveřové lednici, protože v ní chci mít přehled. A ještě nesmím zapomenout na pracovnu, které bude součástí mé kuchyně. Teď to řeším tak, že okupuji jídelní stůl svým počítačem a mnoha papíry - když přijde návštěva, musím všechno přeskládat. A ze všeho nejraději bych měla kuchyň odhlučněnou tak, abych si v ní mohla kdykoli něco vyrobit. U mě totiž není výjimkou, že vařím i v noci. Prostě, když mám chuť vařit, vařím!“

Na recept Lenky Požárové klikněte zde...


Text: Ivana Skokanová
Foto: Mojereklama.cz