Jaký máte vztah k vaření?

„Vařím ráda. Považuji to za zpestření života a jídlo s rodinou bylo pro mě vždycky důležité. Myslím si, že každá dobrá maminka by měla vařit...“

Říká se, že člověka ovlivňuje jídlo, které jedl jako malý. Pamatujete si na nějaké chutě a vůně ze svého dětství?

„Pamatuji si na bramborové placky, které dělávala babička a já je mám dodnes spojené s chalupou a prázdninami. Starala se onás s bráchou, když naši byli s Černým divadlem v zahraničí. Vařívala taková staročeská jídla – třeba dělávala bramborové šišky se strouhankou a máslem. Já je mám dodnes ráda, ale moc je nevařím. Moji chlapi – tedy manžel a nevlastní syn – totiž potřebují maso. Šišky jsem kdysi připravovala jen pro dceru, když byla ještě malá. Ale i jí jsem je musela trochu „zatraktivnit“, protože tehdy nechtěla moc jíst.“

Co jste s tím jídlem prováděla?

„Doslova jsem z něj vytvářela „výtvarné dílo“, třeba jsem Emmě sestavila z šišek panáčka. Nebo jsem ji docela dlouhou dobu kreslila na chleby, to docela zabíralo.“

Tak to se jí určitě muselo líbit, vždyť navíc máte v rodině malířské sklony. Teď je ale vaše Emma velká slečna. Vaříte někdy spolu?

„Občas spolu pečeme. Všichni máme rády kynuté buchty. Já ale na rozdíl od dcery nemám trpělivost na jejich plnění, protože mám pocit, že se mi ta náplň odněkud pořád vylézá. Když mi ale začne pomáhat Emma, nebo manžel, jde to dobře. Navíc ty buchty pak chutnají báječně. Možná je to tím, že jsme si je všichni „pohladili“ a byli s nimi v kontaktu. Pro mě je vaření i pečení takový tvůrčí proces, ale jakmile se do toho zapojí rodina, změní se to v obřad.“

Jste čtyřčlenná rodina. Každý z vás je individualita, má své oblíbené chutě a naopak jídla, která nejí. Jak se s tím popasujete?

„Já se víceméně přizpůsobuji rodině a vařím podle toho, co mají rádi. Děti mají nejraději těstoviny. Můj muž zase miluje rýži a všechno kolem ní. Snažím se střídat přílohy, ještě s bramborami na všechny způsoby. Vařím všechno, jenom knedlíky moc ne.“

Říkala jste, co mají rádi vaši blízcí. Ale na co si potrpíte vy?

„Já zhruba dva roky cvičím jógu. Skrz jógu se člověk přiklání ke zdravé vegetariánské kuchyni. Mě taková jídla moc chutnají a asi časem k nim dospěji. Mám ráda vegetariánské restaurace. Moje oblíbená je třeba restaurace Beas a Loving Hut. Vždycky, když tam jdu, říkám, že jdu do „knihovny chutí“ pro inspiraci.“

U vás doma se ale jí často maso....

„Mně by stačilo dát si maso jednou týdně a ještě z chovu, kde se k těm zvířatům chovali dobře... Rodině kupuji hlavně krůtu (vrchní stehna) nebo prsa, ty jim dělávám se zeleninou. Někdy vařím krůtu a la „knedlo vepřo zelo“. Maso vypodložím trochou slaniny(nemusí být) a nechám ho dlouho zapéct. Takové jídlo se hodí hlavně v zimě, kdy tělo potřebuje něco tučného. I když já sama maso moc nemusím, občas dostanu na něj pořádnou chuť. Obzvláště na maso se slaninou. V zimě vůbec jím trochu jinak. Tělo si totiž vždycky říká o to, co potřebuje. Já jsem třeba strašně zimomřivá a proto v zimě jím potraviny, které mě trochu zahřejí. Třeba takový zázvor do sebe lupu jako bonbony. Také miluji skořici, hřebíček, červenou řepu, celer...“

Mluvila jste o tom, že nasloucháte svému tělu. Například Číňané jsou známí tím, že se v různých ročních obdobích chovají tak, jako příroda. Třeba v zimě bývají více doma, odpočívají, setkávají se s přáteli, jedí hutnější jídla...

„Takové vnímání světa se mi líbí. Myslím si, že je dobré jíst sezónní produkty, ideálně vypěstované ve vlastní zahrádce. Loni se mi například podařilo vypěstovat vlastní dýni a měla jsem z toho obrovskou radost. Jinak si vždycky zasadím zelené bylinky, třeba libeček, saturejku, petržel, pažitku, mátu,meduňku. Můj sen je mít vlastní ovoce a zeleninu, která by nás uživila.“

Vy a vaše maminka, malířka Emma Srncová, bydlíte hned vedle sebe. Nechodíte k sobě někdy na jídlo?

„Já určitě. Maminka umí vynikající svíčkovou, kterou vždy dělá poctivě, se šlehačkou a brusinkami. Také umí skvělou čínu... Co si pamatuji, byla vždycky dobrá kuchařka, když jsme byli s bráchou malí, vyráběla třeba domácí paštiky. Maminka je vůbec můj velký pokušitel. Miluji chvíle, když jsme obě v ateliéru, stojany máme vedle sebe a malujeme. A najednou se máma zeptá: „Nemáš na něco chuť?“ Pak přinese talíř, kde je s láskou namazaný chleba s paštikou nebo i uherákem.“

Člověk takovým „talířkům“ málokdy odolá...

„My uzeniny normálně nekupujeme a když už, tak jenom pro syna Péťu. Já i můj muž máme rádi sýry, obzvláště kozí, to je lahůdka. Bohužel kozí sýr je dost drahý, ale tahle dobrůtka stojí za to.“

 

Recept: Rozpečený kozí sýr podle Barbory Srncové

Připravte si: 2 plátky kozího sýra (bílý kulatý, průměr cca 10cm/1cm), toastový chléb, Pokračovat...

Další recepty: Hlavní chod | Salát | PolévkaDezert | Chuťovky | Více...


„Vyzkoušejte, pro milovníky kozího sýra, romantická večeře při svíčkách…“

To zní jako dobrůtka. Ale co vaříte své rodině třeba každý den?

„Bohužel každodenní vaření je někdy ubíjející, proto se snažím vařit rychle, aby bylo jídlo do půl hodiny na stole. Po těch letech to mám už v ruce. Uvařit rýži trvá 15 minut... Pak cibulku, maso, nějakou zeleninu a je to. Mám vyzkoušeno, že taková rychlá jídla doma ocení víc, než pracná. Zkrátka těstoviny, rýže a k tomu cokoliv. Také palačinky jsou superrychlé. Máme je rádi i naslano.Dají se do nich dávat různé náplně třeba mozarella a rajčata, nebo tuňák s kukuřicí... Dobrá je i kombinace hermelínu a brusinek.“

Měla jste v poslední době nějaký zvláštní zážitek ve spojení s jídlem?

„Spíše s jídlem a pitím. Mám kamarádku, která řídí degustace vín. Šla jsem tam a byl to pro mě opravdu zajímavý zážitek: Člověk ochutnává vína a k tomu zakusuje různé lahůdky, které se k nim chuťově hodí. Třeba sýry a bílé víno. Čokoládové mousse a červené sladké víno. Vůbec jsem netušila, že takové kombinace chutí existují!“

Vy jste „vinař“?

„Já moc nepiju. Když u nás otevřeme láhev „sedmičku“, obvykle vypiji jen 2 dcl. Zbytek manžel. Mně nejde o to množství vína, ale o chutě. Ráda je zkoumám, zajímají mě jejich různé kombinace. Je to pro mě vždycky dobrodružství!“



Autor: Vanda Novotná | Fotografie: Marie Votavová a archiv Barbory Srncové, Česká televize