Slyšela jsem, že vaši kadeřnickou kariéru spoluzapříčinila půlka prasete... Je to pravda?

„Bylo to tak. Svoji budoucí profesi jsem si vybírala ještě před revolucí. Vzhledem k tomu, že naše rodina chodila do kostela, byl reálný předpoklad, že se na střední školu nedostanu. V té době frčely obory jako kuchař, číšník nebo kadeřnice, protože se při nich vydělávaly slušné peníze. Aby se ale člověk na takový obor dostal, potřeboval protekci. Tehdy to fungovalo tak, že jste se učili pro nějaký podnik, kde jste pak museli pár let pracovat. Mamka měla jednoho známého v kadeřnickém salonu Styl. Protože jsme nemohli protekci uplatit penězi, revanžovali jsme se v naturáliích. Za komunistů bylo čerstvé maso podpultová záležitost. My jsme doma měli hospodářství a mamka navíc pracovala v kravíně. A tak se zabilo prase a polovinu toho prase jsme předali pánovi na Styl.“

Tak to měl asi velkou radost!

„To určitě. Ale řemeslo jsem se naučila hlavně praxí. Vyrůstala jsem na vesnici, kde sousedka stříhala sousedku. U mě jakožto u učenky prvního ročníku byl předpoklad, že budu stříhat trochu lépe. A tak jsem měla k dispozici spoustu „zkušebních hlav“. To mě natolik povzbudilo, že jsem si troufla i na různé chemické experimenty – třeba jsem dala sousedce Vojtěchovské trvalou, která jí pak opadala i s natáčkami... Když jsem se po třech letech vyučila, byla už revoluce, Styl šel do privatizace nebo zkrachoval... Tím pádem pro mě odpadla povinnost pro něj pracovat. Nastoupila jsem do prestižního salonu Maxim, kde jsem byla šest let.“

Říkala jste, že jste vyrůstala na vesnici. Jak se u vás doma vařilo?

„U nás to bylo ovlivněné tím, že naše maminka vyrůstala na slovenské vesnici, kde byla chudoba. Maso mívali tak jednou týdně, a to bylo ještě moc. S námi si tenhle deficit kompenzovala. Maso bylo u nás hlavní jídlo, měli jsme ho každý den kromě pátku. To se dělávaly halušky na různé způsoby nebo knedlíky na sladko se švestkami a tvarohem.“

Jaké maso se u vás nejčastěji dělávalo?

„Já jsem vyrostla na vepřovém, které později vystřídalo králičí. U nás se dělával králík na sto způsobů. Máma byla dobrá kuchařka, po ní to podědila moje ségra.“

A co vy?

„Já mám ve svém vaření momentálně guláš. Dlouho jsem měla zdravotní problémy a nefungovala mi imunita. Musela jsem se začít zabývat tím, co jím. To, že jsem vyrostla na mase, mi mnoho štěstí nepřineslo. Držela jsem čisticí dietu, aby mi střeva začala lépe pracovat. Teď se snažím jíst potraviny v prvotním stavu (neupravované) a trochu se vyhýbám masu. Ale striktní vegetarián nejsem. Myslím si, že člověk má jíst to, na co má chuť, protože pak ztratí odolnost vůči některým potravinám a začne mít na ně alergie.“

 

 

Takže teď máte prázdný mrazák?

„Víceméně. Kamarád mě seznamuje s vietnamskou kuchyní. Když jsme byli nedávno ve vietnamské tržnici SAPA, netušila jsem, že mě to tak sebere. Vietnamci se řídí totiž pravidlem, že jídlo má mít pět chutí – sladkou, slanou, kořeněnou, kyselou a hořkou. Když tedy sníte jedno jídlo, už nemáte potřebu „sladké tečky“. Bohužel čím více se zajímám o asijskou kuchyni, tím jsem zoufalejší. Uvědomuji si, jak ty klasické české recepty jsou v rozporu se zdravou výživou a nové ještě tak dobře neumím. Navíc mám problémy sehnat potřebné suroviny.“

Shánění surovin může být docela náročné. Speciálně když máte hektickou profesi a „válčíte“ s časem...

„Dá se to naučit, ale člověk musí změnit celý životní rytmus. Nechodit na velké nákupy jednou za 14 dní, ale každý den. Kupovat věci čerstvé a v množství, které skutečně sní... Vařit z čerstvých potravin je sice časově náročnější, ale z finančního hlediska je to úspora. Dřív jsem vyhazovala peníze za zbytečnosti, které jsem nestačila spotřebovat.“

Takže každý den po práci vyrážíte na „lov“ čerstvých potravin...

„Mám štěstí, že vedle salonu je vietnamský obchod, kde mají pravidelný přísun čerstvého ovoce a zeleniny. Taky využívám večerku v Líbeznicích, kde bydlím. Mívají tam otevřeno až do 20 hodin.“

Je něco, čeho se ze starých stravovacích návyků nehodláte vzdát?

„Já jsem vajičkožrout. Doma mi říkají lasice. Když sestra uvaří vajíčka do vánočního salátu,
polovinu jich sním. Ale nejraději mám Velikonoce. Můj rekord je 23 vajec vařených natvrdo za dvě a půl hodiny.“

Máte ještě těch padesát slepic?

„Ne, už ne. Maminka umřela a s ní veškeré zvířectvo. Jsme rádi, že se o to nemusíme starat. V líbeznické večerce prodávají výborná vajíčka - když je rozklepnete, mají sytou barvu. Navíc strejda s tetou chovají slepice, takže občas nějaká vajíčka přinesou...“

A co z těch vajíček děláte?

„Miluji míchaná vajíčka. Ale připravuji je speciálním postupem, protože nesnáším klepající se bílek, ale zároveň mi vadí vysušený žloutek. Takže nejdříve na rozpálenou pánev vyklepu všechny bílky a osmažím je. Nakonec dávám celé žloutky. Má to neuvěřitelnou barvu a chuť.“

Jak vypadá vaše kuchyně, kde všechny ty vaječné zázraky vytváříte?

„Je praktická. Když jsem si zařizovala kuchyň, chtěla jsem pracovní desku, která snese všechno. Jenže taková je dnes pěkně drahá. Koupila jsem si proto bezspárovou dlažbu a mám ji místo pracovní desky. Je to naprosto úžasné – dám na ni rozžhavenou pánev a nic strašného se nestane. Navíc mě to vyšlo na směšné peníze.“

Každá hospodyně má v kuchyni nějakou oblíbenou věc. Co vy?

„Já mám hromadu hrnečků. Se sestrou bydlíme v jednom baráku a střídavě se zveme na kafe. Hrnečky tak putují sem a tam... Už je pomalu nemám kam dávat. Jeden hrnek jsem si oblíbila, ale je to největší kýč, který mám. Koupili mi ho synovci, když byli na letním táboře v Chorvatsku. Je to půllitrák, který má místo ucha delfína. Ráda z něj ráno piji čaj."

A nějaký váš oblíbený recept?

„Třeba kapustnica. Zabírá výtečně po alkoholovém večírku - mnohem lépe než česnečka.“

 

Recept: Kapustnica podle Blanky Haškové

Připravte si: kysané zelí, voda, uzená žebra nebo koleno, papriková klobása,  Pokračovat...

Další recepty: Hlavní chod | Salát | PolévkaDezert | Chuťovky | Více...


Autor: Vanda Novotná | Fotografie: Archiv Blanky Haškové a Vanda Novotná