Máte maličkou kuchyň, ale s romantickou květinovou tapetou!

„Předtím jsem bydlel v sousedním bytě, který byl do tvaru „T“ - měl jsem tam společnou kuchyň s obývákem, ale nevyhovovalo mi to. Vadilo mi, že po vaření v místnosti zůstává pach. Teď jsem rád, že mám kuchyň oddělenou. Kuchyňská linka je tu od majitele a bohužel se mi nelíbí. Ale jsem v podnájmu a nebudu ji měnit.“

A jak by vypadala kuchyně vašich snů?

„Já mám rád venkovský provensálský styl. Líbilo se mi třeba, jak měli v tomto duchu Mahulena Bočanová a Viktor Mráz zařízený hotýlek... Všude bylo masivní dřevo... A pak mě naopak baví ultra moderní styl.“

Tak to je docela velký skok – venkovská romantika a najednou strohá moderna...

„Já jsem rozporuplný člověk. Vždycky je to buď a nebo, nic mezi tím. V designu se mi líbí hodně moderní styl, ale ne zase ten nepoužitelný, mám třeba rád funkcionalismus. Na druhé straně je mi blízký i italský typ kuchyně – líbí se mi, jak si Italové potrpí na velké stoly, u kterých se schází celá rodina.“

Podle toho, co říkáte, tak máte rád bytelnější kusy nábytku...

„Jde mi hlavně o ten masivní kuchyňský stůl. Jsem romantik, mám strašně rád svíčky, večeře při svíčkách. Svíčky pálím celý rok. Hlavně ty klasické, obyčejné, nepříliš zdobené.“

A co vaření?

„Já si vařím pořád. Teď jsem se rozhodl, že chci přibrat. Od mládí mám totiž stejný problém – jsem moc hubený. Dal jsem si proto cíl, že do léta budu vážit 85 kg, teď mám 80 kg, tak ještě pět... Držím takovou dietu naopak, po které mi přibude svalová hmota. Přiznám se, že jsem trochu ulítlý na kult těla...“

To staří Řekové byli také. Ale v té době byl ideál kalokagathia – harmonie mezi duší a tělem...

„Řecko mám hodně rád. Myslím si, že člověk nejdéle žije se svým tělem. Veškerá duševní nepohoda, jako jsou závist a zlost, souvisí se špatným stavem fyzické schránky. Nejsem typ člověka, který od druhého vyžaduje krásu. Ale jsem toho názoru, že tělo je chrám - o barák se také staráte, tak proč ne o své tělo? Každý by si měl najít na sebe čas.“

To je ale v dnešní uspěchané době stále těžší...

„Začněme třeba u jídla – v Čechách do sebe ládujeme „neživou stravu“, zkrátka levné věci, které našemu tělu nic nedají. Mohli bychom se naučit jíst lépe.“

 

 

A co ta vaše „dieta“?

„Není úplně nejdravější, ale mám ji jenom na dva měsíce. Dieta je založená na příjmu bílkovin. Jím pořád dokola osm jídel. Ráno si beru doplněk stravy – chlorellu a mladý ječmen. Pak si dělám „fresh“ z pomeranče, celeru a mrkve...“

A pak?

„Pak mám ovesné vločky s mlékem. Já jsem mléko nepil pět let, protože jsem měl vůči němu od malička odpor. Ve školce dávali teplé a jak se chladilo, vznikl na povrchu škraloup. Učitelky nás tehdy nutily to mléko vypít. Já jsem ale nemohl – škraloup mi připadal odporný. Raději jsem dostal pohlavek a seděl za trest dlouhé hodiny u stolu, zatímco si ostatní děti hrály.“

To je docela traumatická zkušenost.

„Ale studené mléko mi už tolik nevadí. Trenér mi ho doporučil, tak ho denně vypiju jeden litr. Součástí diety je i tvaroh s banánem, vajíčka, jogurt, cottage sýr s chlebem nebo kuře s rýží.“

Ta vaše dieta asi moc zábavná nebude. Přesto vás obdivuji, že ji dodržíte.

„Ale já ji neberu doslova. Přes týden se ji snažím dodržovat, ale o víkendu, obzvláště v neděli, si udělám svoje oblíbené palačinky s marmeládou a nutellou. A když jednou za dva měsíce jedu na Slovensko, rodiče a babička mi podstrojují. Babička, které je 92 let, mi dělává makové lokše. Mamka zase vaří hríbovou omáčku (na Slovensku jsou hríby totéž, co v Čechách třeba dubáky). Hríbová omáčka je vlastně vánoční jídlo, ale doma mi vždycky připraví jídla, která mám rád.“

 

Recept: Babiččiny lokše podle Braňa Poláka

Připravte si: 4 brambory, hladká mouka, 1 žloutek, sůl, mák, Pokračovat...

Další recepty: Hlavní chod | Salát | PolévkaDezert | Chuťovky | Více...

 

Je to nejlepší jídlo na světě! A moje babička ho umí naprosto skvěle.

A jaká jídla máte rád, když nedržíte nějaký speciální stravovací program?

„Já miluji sushi. Když mi chce někdo udělat radost, tak mě na něj pozve. Mně sushi hrozně chutná a necítím se být po něm unavený. Mám také rád italskou kuchyni – má takovou zvláštní chuť, možná je to tím mořem. Já jsem „mořský člověk“ - jsem narozen ve znamení Ryb a moře potřebuji k životu. Mám takový sen, že si jednou otevřu hotel u moře. Jen takový malý, pro padesát lidí. Jako hoteliér bych se měl naučit dobře vařit... My chlapi ale máme vaření víc v krvi. Třeba můj táta je lepší kuchař než máma.“

Když už budete vařit, tak asi spíš nějakou lehčí stravu...

„Na Italech se mi třeba líbí, že berou jídlo jako rituál. Moje sestra žila jednu dobu v Itálii a já si pamatuji, jak otec jejího přítele ráno vstal, šel na trh, kde koupil čerstvé ryby a zeleninu. Italská kuchyně má vždycky více chodů. Hodně používají olivový olej. A ten jejich chleba! Moc mi chutná a i Italové ho hodně jedí. V Čechách se říká, že po pečivu se přibírá. Italové jsou ale hubení. Možná je to tím, že se hodně hýbou, chodí pěšky.“

A co česká a slovenská jídla?

„Česká jídla jsou těžká. Když se jich najím, jsem unavený a jenom ležím. Nemám chuť se hýbat. Člověk se jídlem vlastně unaví nejvíc.“

Soudě podle vašich nedělních palačinek, jste určitě milovník sladkého...

„Miluji sladké. Ale čokolády si teď už nekupuji. Jak je člověk starší, propadá nostalgii. U mě to začalo po 35 letech, vzpomínám si, jak jsem za komunistů míval rád žvýkačku Pedro, kokosový suk nebo čokoládu Barilu.To všechno se dnes už nevidí. A když už na něco natrefí, tak to chutná úplně jinak. Já jsem na sladké vlastně víc než na maso. Ale protože posiluji, tak bych to bez masa nezvládl.“


Máte kromě sladkostí ještě nějakou neřest?

„Hranolky. Taky miluji KFC nebo teď mají v McDonaldu Camambert s brusinkovou omáčkou. A také občas mívám večer různé chutě. V mé ledničce ale není nic jiného než bílé jogurty, šunka a vejce. Když to na mě v noci přijde, sním šunku. Ale někdy nejsem líný a udělám si třeba palačinky...“

Tip: Chcete vidět Braňa naživo? Vyražte na muzikál Děti ráje – www.detiraje.cz.



Autor: Vanda Novotná | Fotografie: Vanda Novotná a archiv Braňa Poláka