Ten koláč vypadá výborně!

Je to původní recept na bábovku, ale bylo u něj dodáno, že se dá použít i na koláč s ovocem. Říkám mu šup-šup. Stačí vajíčko, mléko, trochu mouky a hned je hotový. Jako kuchařka jsem slušná – vařím s láskou, ale moc nepeču.

Takže tento koláč je výjimka. A co vaříte?

Myslím, že umím dobře zpracovávat masa, také dělám saláty, zeleninu a polévky... U nás se vždycky tradovalo, že polévka je základ. „Polévka je grunt a ostatní je špunt.“ Také se dělávaly omáčky, ty já hrozně ráda. Jsem omáčková a knedlíková.

Takže dáváte přednost české kuchyni...

Ne že bychom ji jedli pořád, ale čas od času ji udělám. Teď spíše jíme maso a nějaký lehký salát. Tak jsme to praktikovali již dříve, když to ještě nebylo v módě. Moje děti říkají, že saláty umím dobře. Maso také peču na různé způsoby.

Jaké maso upřednostňujete?

Mám ráda skopové a jehněčí. Ale musí být kvalitní. Teď jsem objevila na Kozím náměstí nádherný obchod, kde prodávají skutečně vynikající masa, sýry a salámy.

A nevadí vám, že skopové má svůj typický šmak?

Skopové je z „dospěláka“. Když máte kvalitní maso, tak to nevadí, ale musíte odkrojit tuk. Já ho dělávám na bylinkách, česneku a cibuli. A i těm, co skopové nejedí, většinou chutnalo. Ale abych pravdu řekla, dnes spíše kupuji jehněčí, což je mladé masíčko.

Většina Čechů skopové moc nezná. Vy jste na tomto druhu masa vyrůstala?

Vyrůstala jsem v padesátých letech, tehdy nebylo nic. Ale určitě ho znám od maminky, tak možná že ho tehdy někde sehnala. Moje maminka byla Španělka a znamenitá kuchařka.

Padesátá léta v Československu, to byla hodně těžká doba. Jak se sem vaše maminka dostala?

Seznámila se s tatínkem v Cannes, ve Francii. Byl sudetský Němec a měl v Československu rodinu. Zastihla je válka. Nějakou dobu se usadili v Berlíně, tam se narodila moje sestra, která je o čtyři roky starší. Pak se přestěhovali do Trutnova, kde žila tatínkova rodina. A já jsem se tam v roce 1944 narodila. V padesátých letech mi bylo šest a jako dítě jsem tu dobu nevnímala. To, v čem žiji, jsem si uvědomila až jako dospělá.

Vařila vaše maminka španělská jídla, nebo se naučila českou kuchyni?

Ona se přizpůsobila a vařila českou kuchyni: knedlo vepřo zelo nebo svíčkovou omáčku. Tenkrát jsme ale měli maso jednou týdně.

Takže většinu týdne jste jedli skromně...

Maminka dělávala z kyselého mléka tvaroh, v koupelně visel přes cedník. Jedli jsme brambory, tvaroh, trochu másla a kyšku. Nebo jen posolený chleba s máslem. A samozřejmě vždy nějaká polévka. Žádná šunka nebo uherák, nic takového nebylo.

Máte nějaký recept ze španělské kuchyně jako vzpomínku na svou maminku?

Ano, mám. Je to takzvaná španělská tortilla. Na olivovém oleji dozlatova orestuji nakrájenou cibuli s česnekem. Pak přisypu rozkrájené brambory, které rovněž opeču. Přidám kmín, majoránku (Španělé dávají spíše oregano) a pak to celé zaliji asi šesti rozkvedlanými vejci, osolím a dopékám. Jakmile je to z jedné strany hotové, na pánev posadím talíř, překlopím a dosmažím i z druhé strany. Je z toho vysoký dort. Jí se teplý, ale i studený. Dělávali jsme ho velmi často.

Od vaší maminky jste se asi musela naučit v kuchyni hodně improvizovat...

V tomto mě více zaučila moje první tchyně, maminka Maxe Hornyše.
Když se narodila naše dcera Kačenka, nebyla mateřská dovolená. Jakmile jí byly tři měsíce, nastoupila jsem do práce. Bydleli jsme u tchyně v Olomouci a já jsem dojížděla do Hradce, kde jsem byla v angažmá. Moje tchyně byla Němka. Babička Omi, jak jsme jí říkávali, uměla vařit doslova z vody. Její spíž byla plná konzerv a různých zavařenin. Opravdu hodně jsem se od ní naučila. Obzvláště organizaci práce – že se musí vstát ráno v šest hodin, všechno naplánovat a pak se hodně věcí stihne. Zprvu jsem se tomu těžce podřizovala. Ale pak, když jsem poznala Petra a měla sama velkou rodinu (čtyři děti a divadlo), byla jsem jí strašně vděčná.

Převzala jste od své německé tchyně rovněž nějaké jídlo?

Od svého prvního manžela mám sekanou, tu dělám celý život a můj Petr (herec Petr Kostka – pozn. red.) ji má rád.

Recept: Voňavá sekaná podle Carmen Mayerové

Připravte si: ¾ kg mletého vepřového a hovězího masa, 4 cibule, 10 dkg anglické slaniny, 4 stroužky česneku, 1 lžička římského kmínu, 4 vejce, Pokračovat...

Další recepty: Hlavní chod | Salát | PolévkaDezert | Chuťovky | Více...

 

Zmínila jste římský kmín a kurkumu, to nejsou typická česká koření...

To jsem se naučila od svého Petra. Má rád indickou kuchyni a sám z ní některé recepty vyzkoušel. I mně indická kuchyně voní. Kurkumu mívám běžně po ruce a velmi často ji používám. Dávám ji třeba do rýže, aby byla žlutá. Koření nemá výraznou chuť, ale krásně pokrm zabarví. A když se dělá přírodní řízek, posypu ho papričkou, kurkumou a mám to maso barevné a voňavé.

Jaký je rozdíl mezi římským a českým kmínem?

Římský kmín má zvláštní vůni, obzvláště v tepelném zpracování nádherně voní. Masa s ním dostanou osobitou chuť. Vždycky si ho napražím nasucho na pánvi, jen tak ho zahřeji a pak ho v hmoždíři roztluču. To je vůně!

Některá asijská jídla vybízejí k experimentům. Jak jste na tom vy? Vaříte dle receptů, nebo někdy popustíte uzdu fantazii a experimentujete?

Většinou si vezmu recept, přečtu si jej a pak začnu improvizovat. Jednou jsme třeba dělali podle indické kuchařky sekanou s kokosem, mákem a s ořechy a bylo to strašně dobré. Jsou to neuvěřitelné kombinace a člověk si říká, že to nebude k jídlu, ale je to zajímavé.

Takže občas chodíte pro inspiraci do indických restaurací?

Jednu máme za rohem. Je perfektní, není jakoby indická, ale pravá indická, vaří tam Indové.

A když si chcete dopřát nějaký malý gurmánský hřích pro radost?

Mám hrozně ráda krevety a středomořskou kuchyni. Miluji paellu, ale tu si dávám jen ve Španělsku. Ale i tam ji každá hospoda, každý kuchař udělá jinak, je to od nich autentické. Ryby si ráda dávám v jižních zemích, ve Španělsku, v Řecku. Nejlepší paellu jsem jedla před mnoha lety s maminkou na Ibize. Seděly jsme na pláži ve zcela obyčejné hospodě, moře nám omývalo nohy, před námi voňavá paella, báječné víno, nádherný pohled na moře se zapadajícím sluncem. Bylo to jedno z posledních setkání s mou krásnou maminkou.



Autor: Vanda Novotná | Fotografie: Vanda Novotná, ČTK