Moderujete pořad Česko na talíři. Jaký máte vztah k české kuchyni?

„Řekla bych, že dobrý. Ale česká kuchyně je těžká a já se ji budu ještě hodně dlouho učit. Pyšně říkám, že jsem se konečně naučila svíčkovou, kterou jsem jako Slovenka neuměla.“

Teď ale máte šanci se naučit více českých jídel, vždyť v pořadu vaří pan Sapík, který je vyhlášeným kuchařem! Stalo se, že vás nějakou specialitkou překvapil?

„Určitě a bylo to víckrát. Třeba já moc nejím vnitřnosti – s výjimkou kachních jater. Jednou pan Sapík udělal guláš ze žaludků a musím říct, že to chutnalo výborně. Také jsem si myslela, že nemám ráda divočinu, ale když se pak v pořadu vařil kančí hřbet na smetaně nebo jehněčí kolínko, neodolala jsem a ochutnala.“

A jak jste na tom s vařením vy?

„Vaření mám ráda a baví mě experimentovat. Zkouším různá masová jídla, protože můj partner je „masový“. Jinak si ale potrpím na italskou kuchyni, zejména na těstoviny. Dělávám i různé studené saláty, pomazánky, smetanové polévky a eintopfy. Ale co mi vždycky šlo a od mala mě bavilo, bylo pečení dezertů. Mám na to od přírody trpělivost. Ráda je zdobím a vyrábím domácí krémy.“

Když pečete dezerty, tak určitě musíte být na sladké!

„Jsem. Já i můj přítel milujeme sladké snídaně, s velkou porcí kávy a mléka. Inspirovali jsme se v Itálii. Vyzkoušela jsem i některé výborné dezerty od Emanuela Ridiho. Třeba takové Cantuccini. To jsou sušenky, které se v Itálii podávají ke kafi nebo se namáčí do vína. Je v nich spousta oříšků – mandle, lískové ořechy, pistácie a dají se tam dát i rozinky. Řekla bych, že je to moučník podobný našemu biskupskému chlebíčku, jen není tak kalorický. Když udělám jednu dlouhou „šálu“ Cantuccini, nakrájím z toho třicet kousků.“

 

 

A co taková domácí buchta od maminky?

„Když sním buchtu, tak jedině od maminky. Nemám totiž důvěru ke kupovanému pečivu. Navíc moje maminka umí spoustu výborných moučníků. Třeba metrový koláč, kokosový dort nebo sloní slzy. Z české kuchyně mám ráda štrúdl a linecké pečivo, které dělávám i během roku.“

Promiňte, ale co jsou ty „sloní slzy“?

„To je kakaové těsto plněné krémem a uvnitř je banán. Výsledek vypadá jako slza.“

 


Recept: Sloní slzy dle Daniely Šinkorové

Připravte si: 6 vajec, moučkový cukr, kakao v prášku, 3 lžíce hrubé mouky, 15 dkg mletých ořechů,  Pokračovat...

Další recepty: Hlavní chod | Salát | PolévkaDezert | Chuťovky | Více...

 

Jste Slovenka, přitom slovenská jídla moc nevaříte. Vaší doménou je italská kuchyně, jak jste se ji naučila?

„Metodou pokus - omyl. Ale také mám „přítele na telefonu“ - moji maminku. Když se mi něco nedaří, zavolám jí. Má spoustu zkušeností, vaří přece jen už 60 let...“

To je celkem běžná praxe - dcery často žádají matku o kuchařskou radu...

„Já ale mamince volávám, třeba i když jsem v řeznictví a nevím si rady, co koupit. Moje maminka je vyučená řeznice. Stačí, když jí řeknu, co budu ten den vařit, a ona mi doporučí vhodné maso.“

Vzhledem k tomu, že často připravujete masové speciality, je to „přítel na telefonu“ k nezaplacení...

„To máte pravdu. U nás doma bylo vždycky maso na denním pořádku. Dělaly se domácí zabijačky a mívali jsme jelita, která jsem v mládí plnila. Také se u nás držela tradice, že každou neděli musela být na oběd kachna. Buďto ji dělávala maminka, nebo babička.“

Kde jste ty kachny sháněli?

„Naši mívali hospodářství, takže o maso nebyla nouze. Dodnes miluji chleba s kachním sádlem, játry a cibulí. Když jsem studovala na vysoké škole, maminka mi vždycky dávala s sebou jednu sklenici kachního sádla.“

To jsou moc hezké vzpomínky. A vybavila vás maminka do života nějakou kuchařkou se svými recepty?

„Moje maminka mi už nějakou dobu píše recepty ručně. Ráda k tomu využívá tatínkovy staré radioamatérské kartičky, které si pak zakládám do své kuchařky. Pokaždé, když se na ně podívám, mám pocit, jako kdybych měla oba rodiče u sebe.“

Jak vypadá vaše současná kuchyně?

„Mám ráda moderní čisté linie a střídmé barvy. Když jsem si vybavovala vlastní kuchyň, měla jsem tu smůlu, že se mi vždycky líbilo to nejdražší. Kdysi jsem se byla podívat na kuchyňské linky u českých výrobců a ukázala jsem na jednu, která mě zaujala, stála 2 500 000 korun! Časem jsem ale přišla na to, že v Itálii je trh s kuchyňským nábytkem pestřejší a cenově výhodnější. Byla jsem rozhodnuta, že si kuchyň dovezu ze zahraničí, ale pak jsem objevila studio Kuchyně Kreativ, kde mi ji vyrobili na zakázku.“

Je něco, co jste si ve své kuchyni prosadila?

„Toužila jsem mít atypickou kuchyň s velkým oknem. Teď jsem si ji dopřála – moje okno má dva a půl metru, sama jsem si ho navrhla a nechala upravit. Těší mě, když třeba myji nádobí a můžu se dívat z okna ven. To byl vždycky můj sen...“



Autor: Vanda Novotná | Fotografie: Archiv TV Prima, www.isifa.com