Jste velmi zaneprázdněná – zrovna jste se vrátila z Jeseníku, kde jste měla divadelní představení. Večer vás čeká Mikrofórum... Zvládáte vůbec při takovém pracovním vypětí ještě vařit? 

„Jsem pořád na pochodu, takže moc nevařím. Ale objevila jsem hotová jídla. Kupuji je většinou na benzínkách a jsou vynikající. Samozřejmě záleží na výrobci, já mám svou oblíbenou značku, která vyrábí 8 druhů jídel. Obzvláště svíčková je vynikající. Můj muž mi říká: „Není to jako od tebe, ale je to dobré.“

 

Takže u vás je teď „studená plotna“... 

„Když mám volný večer, tak manželovi samozřejmě něco udělám. Vařím vždy jídlo čerstvé. Nejsem z těch, kteří dělají hrnec něčeho na víc dní."

 

Kdo vás naučil vařit? 

„Vše jsem odkoukala od maminky. Maminka byla výborná učitelka, ale ne vaření – to měla v genech. Bývala velmi šikovná a uměla udělat z ničeho něco. A ty její nedělní obědy! Scházela se při nich celá rodina. Skládaly se vždy z několika chutí. První se podávala omáčka nebo zelí. Potom se jedlo něco smaženého, třeba řízek, pečená kachna nebo kuře na x způsobů... Moje maminka byla maďarsko-slovensko-chorvatsko-německého původu. Její kuchyně byla z těchto kultur poskládaná."

 

Co vám od maminky nejvíc chutnalo? 

„Byly to masorýžové knedlíčky v kysaném zelí, to je náš rodinný recept. Když pak za mnou někdy přijela do Prahy, vždycky mi je přinesla a já je pak jedla několik dní. Je to znamenitá záležitost! Od maminky jsem se také naučila dělat zeleninu na sladko. Její oblíbený moučník byla půlka rajčete obalená v moučkovém cukru. Je to recept z maďarské kuchyně. Moje babička vařívala zelenou fazolku na sladko – podusila lusky a pak do nich přidala cukr... Nebylo to špatné."

 

To zní opravdu hodně exoticky... Přiznám se, že nevím, jestli bych se odvážila něco takového ochutnat... 

„Já mám vůbec obrácené chutě. Spousta lidí se diví, jak můžu třeba jíst těstoviny s tvarohem na slano. Já to ale tak miluji! Do tvarohu přidám nakrájený špíček, posolím, smíchám s těstovinami... Je to vynikající."

 

 

Jak je vidět, na recepty moc nedáte. Vaříte si to, co vám chutná... 

„Vymýšlím si recepty sama – podle toho, co najdu doma. Jsem v tom jako moje maminka, umím udělat z ničeho něco. Jednou jsem třeba vyrobila kvasnicovou polévku. V hrnci jsem osmažila droždí, zaprášila lžičkou mouky a zalila vodou, do které jsem dala nakrájenou papriku na drobné proužky. Na závěr jsem do polévky vložila půl kostky masoxu a bylo hotovo."

 

Vaše recepty inspirovaly básníka a gurmána Václava Daňka, aby je přebásnil. A tak vyšla kniha Čarovary... Jeden z receptů – váš osvědčený, rodinný – zde budeme citovat jako tip pro naše čtenáře:

 

Recept: Masorýžové knedlíčky v kysaném zelí

Připravte si: cibule, špek, kysané zelí, mleté maso, Pokračovat...

Další recepty: Hlavní chod | Salát | PolévkaDezert | Chuťovky | Více...

 

Když se rozhlédnu kolem, vaše kuchyně působí jako taková soukromá galerie. Máte tu spoustu suvenýrů, obrázků, dárků od přátel... Je tady nějaká drobnost, na kterou si potrpíte? 

„Ano, třeba tyto chňapky. První dvě jsem si koupila sama, třetí mi dala sestra Mia, která žije v USA. Moc je ale nepoužívám, abych je nezničila... Nebo tyto keramické džbánky, ve kterých mám vařečky, jsou ze Švédska – je to vzpomínka na mého dobrého přítele."

 

Říká se o vás, že sbíráte lžičky... 

„To je pravda. Moje sestra, která hodně cestuje, mi vždycky nějakou přiveze jako suvenýr. Naposledy jsem od ní dostala lžičku až z Havajských ostrovů. Ale i někteří lidé, kteří se dozvědí o mé vášni, mi občas něco pošlou... Lžiček mám už opravdu požehnaně, ale pořád je sbírám."

 

Také vám nějakou pošlu, jako upomínku na dnešní rozhovor... Třeba nějakou krásnou starobylou, secesní... 

„Secesní lžičky jsou krásné. A nejen ty. Bohužel nemám čas chodit do bazarů a starožitnictví, abych si je koupila. Když jedu kolem a vidím nějaký bazar, na chvíli se tam zastavím. Ale to jen výjimečně. Moje sbírka je proto složená především z darů."
 



Autor: Andrea Votrubová | Fotografie: Andrea Votrubová