Modelky se prý v kuchyni moc neohřejí. Platí to i pro vás?

„Částečně. Já jsem těstovinový člověk. Mám ráda rychlá jídla. Než abych se dělala se svíčkovou, raději si na ni zajedu k mamince. Co ale miluju a jím pětkrát týdně, jsou fazolky. Vyndám si z mrazáku jedno balení mražených fazolek, nakrájím vepřovou šunku na kostičky, rozehřeji pánev, na ni dám máslo, na to nasypu lusky, šunku a všechno to smíchám dohromady. Koupím si k tomu čerstvé pečivo... To je moje nejoblíbenější jídlo!“

Fazolky jsou dobrota, ale jíst je pětkrát týdně?

„Chlapovi samozřejmě vařím, ale sebe šidím. Ono je to ovlivněno také tím, že přes den pracuji jako produkční v restauraci Mazanej Králíček, kde mám obědy zdarma.“

Aha, už chápu. Ale co chlap? Nejde mu z těch lusků hlava kolem?

„Teď nikoho nemám, ale když mám, tak uvařím. Jsem ráda, když příteli chutná. Jak jinak utáhnout chlapa než na vařenou nudli? Ale stává se mi, že jakmile dovařím a sednu ke stolu, nemám na jídlo chuť...“

Jak to? To asi při vaření dost uzobáváte...

„To jsem celá já! Jsem schopná uzobávat i syrové těsto. Ještě než jde mísa pod vodu, vytřu ji prstem, v tom jsem čuňák. Ale jinak nejsem kuchtička, která k obědu připraví svíčkovou a buchty. Dnes o to chlapi ani nestojí. Omáčky sice umím, ale dělám je jen jednou za čas. Až přijde miminko, začnu vyvařovat. Jako malá jsem česká jídla milovala a nechci o ně své dítě připravit.“

Mluvila jste o tom, že vytíráte prstem z mísy syrové těsto. Takže asi pečete...

„Spíš peču, než vařím. Mám ráda klasiku od maminky – kefírovou buchtu, bramborovou bábovku, koláč s drobenkou... Na takové věci, jako je tiramisu, moc nejsem. A když už na to dostanu chuť, tak si to raději koupím.“

Máte nějaký svůj pekařský „majstrštyk“?

„Jednou jsem bývalému příteli udělala obyčejnou kefírovou buchtu a na ni čokoládou napsala „Miluji Tě.“ Nešlo o to, že je to obyčejná kefírová buchta, která je hotová za pět minut, ale o to, že jsem ji dělala s láskou...“

 

Recept: Kefírová buchta podle Hanky Mašlíkové

Připravte si: 35 dkg polohrubé mouky, 25 dkg moučkového cukru, 2 celá vejce,  Pokračovat...

Další recepty: Hlavní chod | Salát | PolévkaDezert | Chuťovky | Více...

 

To musel být váš tehdejší přítel hodně dojatý...

„Samu sebe jsem překvapila, protože nejsem romantik. Skoro ukápla i slza a to je u mužskýho co říct.“

 

 

To určitě! Teď jste ale sama. Bydlíte v podnájmu, odkud se chcete odstěhovat. To byl vlastně důvod, proč jsme nefotili u vás v kuchyni...

„Letos bych se chtěla nastěhovat do vlastního. Ráda bych si našla bydlení snů a zařídila si ho podle svého. Kuchyň je pro ženskou nejdůležitější, protože jak přijde dítě, stráví tam hodně času. V podnájmu mám věci, které mi moc nesednou – třeba starý sporák se starou varnou deskou, když jsem zvyklá na sklokeramickou... Je toho víc, proto se chci stěhovat do svého.“

A máte představu, jak by měla vypadat kuchyně snů?

„Mám ráda modernu. Ale spíš než design mě zajímá materiál. Sice se mi líbí lesklé povrchy, ty jsou ale pěkné do té doby, než je někdo upatlá. Člověk to pak pořád čistí a je otrokem své vlastní kuchyně. Sama mám zkušenost s černým lesklým nábytkem. Lesklá černá je to nejhorší – sedá na to prach, ulpívají na tom otisky a člověk se cítí jako v hrobce. Takže určitě bych chtěla matný materiál. Líbí se mi i kombinace skla s kovem. Nechci žádnou extra módu, ale aby ta kuchyň byla i za deset let hezká.“

Když si teď představujeme vaši vysněnou kuchyňskou linku... Jakou by měla mít barvu?

„Já jsem konzerva. Ono je hezké si pořídit třeba fialovou linku, ale mám pocit, že ty výrazné barvy člověka omrzí. Každopádně bych dala přednost přírodním tónům – šedé, béžové nebo bílé.“

Existuje v kuchyni něco, na co si potrpíte nebo k čemu máte nostalgický vztah?

„Já jsem z domova zvyklá na stará pořezaná prkénka. Mám sice pár plastových nebo těch z lesklého dřeva, ale stará dřevěná prkénka miluju. Ale na co si jinak potrpím, jsou kořenky. Všechny je mám nadepsané černou fixou. Hodně používám italské koření a také strašně moc solím. Můj tatínek je Moravák, tak jsme doma vždycky hodně pepřili a solili. A mně to zůstalo. Kolikrát si říkám: Nesol tolik, vždyť ta sůl zabije chuť jídla! Ale jak to jím neslané, nemám z toho radost. A tak si to osolím.“

Takže u vás platí „Sůl nad zlato“...

„Přesně tak.“

To musíte mít po tom slaném jídle pořádnou žízeň...

„Musíte hodně pít, jenže já moc nepiju a pak mám migrénové záchvaty...“

Většina lidí je buď na slané, nebo na sladké. Vy budete asi ten „slaný“ případ...

„Já jsem na obojí, na slané i na sladké. Občas cítím, že mám deficit cukru a musím si dát colu. Pak mám zase deficit soli a sháním něco extrémně slaného. Třeba třikrát hrábnu do brambůrek a je mi dobře.“

Pracujete jako modelka, to vám takový jídelníček nevadí? Musíte přece dbát na figuru...

„Nikdy jsem nedržela žádnou dietu. Jím všechno. Klidně si dám guláš s pěti a vůbec nepřiberu. Už třináct let mám stejnou váhu. Kdybych držela diety, byla bych asi strašně agresivní. Stal by se ze mě nepříčetný člověk! Já jídlo miluju a jsem v něm tak trochu prasák. Dopřeju si třeba zmrzlinu, pak hamburger a završím to brambůrkami nebo mísou ovoce. Můj expřítel říkával, že jsem kachna. V pohodě si dám třešně, zapiju je studenu vodou a jsem naprosto v pořádku.“



Autor: Andrea Votrubová | Fotografie: Andrea Votrubová a archiv Hany Mašlíkové