Říká se, že někdy je jídlo jako lék, jindy jako jed. Co si o tom myslíte?

Já myslím, že o tom, co je lék a co jed, rozhoduje každý člověk ve své mysli. Někdo konzumuje bůčky, uzeniny, mnoho mouky a další „jedovaté“ suroviny. Pokud je však přesvědčen, že jí zdravě, na jeho zdraví se to nemusí projevit. Jiný se naopak nutí do racionální stravy, cpe se proti své vůli saláty, ovocem, zeleninou, ale pokud to nemá v hlavě zpracované, tak mu to zdraví nejspíš nepřinese.

To je zajímavý pohled na věc. O vás jsem ale slyšela, že vás manželka přivedla k racionální stravě. Jak jste jedl předtím?

Třeba mnohé překvapí, že Rangers - Plavci hrají už 46 let. Za tu dobu jsem kromě mnoha známostí a více manželství vystřídal spoustu životních stylů, či životních režimů. V počátcích působení kapely jsem prožíval takřka desetileté období extraligového pití. Statisticky sečteno jsem za to dobu zkonzumoval cca 18 hl koňaku. Ve třiceti jsem začal opět intenzivně sportovat a měl jsem několikaleté zdravé období. Střídmost v pití i v jídle. V ostatních činnostech jsem moc střízlivý nebyl, ale ty souvisí s tématem našeho povídání pouze okrajově. Zdravá a nezdravá období se i nadále v mém životě střídala. Když jsem potkal moji třetí manželku, výjimečnou to ženu, měl jsem zrovna zdravé období, takže sladit můj životní styl s jejím byla spíš radost.

A jaká jídla vám dělají radost?

Italská, asijská a cokoliv od mojí manželky Evy. Přestože je časově velmi vytížena, je terapeutka a ladí klienty na těle i na duchu, chutná mi od ní vše. Vaří s láskou a jídla od ní jsou lék. Vidíte a to jsem si doteď myslel, že jídlo být lék nemůže...

To je hezky poeticky řečeno. Ale je naopak něco, co byste nikdy nepozřel?

Co bych nepozřel? Asi sebelákavěji vypadající jídlo od nepřítele.

Spousta umělců má tendenci držet „krabičkové diety“, aby na pódiu vypadala dobře. Vám je pětašedesát, máte i vy nějaký recept na to, jak se udržet v kondici?

„Krabičková dieta“ je módní záležitost. Dle mého soudu vyhovuje těm, kdo nechtějí moc vařit, ale se skladbou jídelníčku může souhlasit málokterý vyznavač racionální výživy. Nepopírám však, že komerčně je celý systém uchopen velmi šikovně. Já si v pětašedesáti udržuji kondici hlavně tím, že si dělám „vnoučata“ sám. Máme Jakuba (14) a Jonáše (11). Je třeba jim vystačit nejen mentálně, ale aspoň někdy i fyzicky. A k tomu ještě o 19 let mladší Eva…

To musí být fuška. A kdo u vás doma vaří?

Vaříme všichni, tím myslím i naše syny. To v případě, když jsme s Evou oba na cestách.

To znamená, že i vy se občas ocitnete za plotnou. Umíte vařit?

Vařím. Jestli to umím? Co to znamená? Ohřát polévku, umíchat vajíčka nebo zalít čaj? Umět vařit je velmi relativní. Myslím, že vařit umí každý, kdo to zkusí. Já rád dělám něco rychlého, třeba pomazánku ala Vančura.

 

Recept: Pomazánka podle Jana Vančury

Připravte si: polotvrdý sýr, bílý jogurt, majonéza, česnek, toasty, Pokračovat...

Další recepty: Hlavní chod | Salát | PolévkaDezert | Chuťovky | Více...

 

V kuchyni tedy sem tam trávíte někdy nějakou tu chvilku. Co vám evokuje?

Kuchyň máme útulnou, ale malou. Takže posedávání v kuchyni, jak bývá v rodinách zvykem, nám dopřáno není. Rádi sedáváme v obýváku, kde stůl supluje velký kulečník pokrytý dubovou deskou, u kterého se pohodlně posadí až osm lidí. Kuchyně ve mně evokuje většinou výrobnu pro naplnění žaludku či zahnání chuti. Někdy však, pokud mám chuť porušit stereotyp, i méně tradiční místo k manželským hrátkám.

Stolování na kulečníkovém stole je dost netradiční. Máte takto osobitě vybavenou i kuchyň? Podle jakých kritérií jste si ji zařizovali?

Vybavili jsme ji tak, aby splňovala všechny nároky našeho stravovacího režimu. Jediné, co v ní nenajdete, je mikrovlnná trouba. Tu moje Eva jako propagátorka zdravého životního stylu odmítá. Já osobně ji při práci v kuchyni též nepostrádám. Náš Jonáš ji však postrádá. Nemůže si totiž upražit popcorn.

Říká se, že zpěvák nejlépe zpívá hladový. Lidé vašeho kumštu však tvrdí, že občas potřebují nějaký doping v podobě banánu (aby prý nekručelo v břiše), ale také piva, které má blahodárný vliv na hlasivky. Máte i vy nějaký svůj „životabudič“, který si dopřáváte před vystoupením?

Ano, hladový umělec - dobrý umělec.“ Životabudič“ před vystoupením mám. Těším se, jak se po koncertu dobře najím. A pivo? Možná, že hlasový rozsah čtyř oktáv mám také proto, že pivo piju rád. :-)

Před chvilkou jste zmínil vaši bouřlivou alkoholovou minulost. Takže žár trvá a zlatavému moku či lihovinám jste stále nakloněn?

Alkohol si dopřávám přiměřeně. Především pivo, a to nejraději U Zlatého tygra v Praze. Pokud v Praze nejsem, tak mi chutná nejvíc to, které si mohu sám natočit. Třeba pivo ze Svijan piju s chutí. V některých hospůdkách v Česku už mám protekci. Ááá, přišel Vančura, tak si to pane Vančuro natočte sám!

A máte také nějaký „gurmánský hřích“?

Rád si dám dary moře, hlavně jumba na jakýkoliv způsob. A gurmánský hřích? Šunkofleky od Evy nebo křupavá kachna v hotelu OGAR v Luhačovicích.

K jídlu i pití máte pozitivní vztah. Máte s těmito požitky spojený i nějaký rituál?

Rituál přinášející radost. To jsou chvíle společného stolování se syny o víkendech nebo naše vícehodinové snídaně s Evou...



Autor: Vanda Novotná | Fotografie: archiv Jana Vančury, Supraphon