Právě jste přijela zpátky do Čech. Na jaké jídlo jste se těšila?

„Vždycky, když přijedu do Prahy, dám si řízek s bramborovým salátem a taky svíčkovou. Tu ale nikde neměli, takže jsem si dneska dala segedínský guláš. Ale včera jsme si s přítelem zašli na večeři a objednali si čtyři chody. Smažený sýr a hranolky, bramborový salát s řízkem, club sandwich a papardele, to jsou těstoviny se špenátem a kuřecím masem. Což by měla být sice italská specialita, ale u nás chutnají těstoviny jinak než kdekoli ve světě... A víno! Ve Francii piju červené víno a je mi jedno jaké značky, každé je dobré. Tady v Čechách si dávám bílé víno se Spritem, za což by mě francouzi ukřižovali.“

Po takové večeři se vám muselo dost těžko usínat...

„Bylo to úžasné. Já jsem totiž ve znamení Býka. Jsem velký požitkář a jídlo hodně prožívám. Když jím, zavřu oči a všechno si pomalu vychutnávám.“

V Čechách jste teď jenom na skok. Za měsíc se vracíte do Paříže za prací. Jak se vám tam bydlí a žije?

„Sehnat si tam ubytování je šílené. Nakonec se mi to podařilo – bydlíme v centru, na Opeře, ale je to tak miniaturní byt, že si musíte vybrat, jestli budete spát, nebo třeba vařit. Tady v Praze mám obrovský byt, ale teď se stěhuju do „krabice“...“

Takže svou pařížskou kuchyň ještě nemáte zařízenou? Jaká je tedy ta pražská?

„Je prostorná, bílošedá. Když jsem ji zařizovala, chtěla jsem tam mít „ostrůvek“, prostor, kde budu válet těsto a dělat všechny přípravné práce. Super taky bylo mít pěknou moderní troubu, ke které jsem se nemusela shýbat. Teď ale ten byt pronajímám...“

 

 

Mluvíte o „moderní troubě“, znamená to, že v kuchyni máte spíše ráda moderní design? Myslela jsem si, že jste se nechala inspirovat třeba francouzským venkovským stylem, který je momentálně velmi populární...

„Mám ráda moderní design. Čisté linie a tvary. Když ke mně někdo přišel na návštěvu, čekal francouzský styl a pak byl dost překvapený. V době, kdy jsem si zařizovala kuchyni, letěly červené kuchyňské linky. Já jsem si říkala, že je to móda jen na chvíli, a tak jsem si vybrala neutrální barvu, která nestárne.“

Jaké věci ve vaší kuchyni nesmí chybět?

„I když by mě Pohlreich asi nerad slyšel, dělám si zásoby. Jednou měsíčně vyrazím na velký nákup a kupuju snad milion věcí a všechno raději dvakrát – mouku, cukr, vajíčka, mléko, smetanu a Veselou krávu, tu úplně miluju! Když si kupuju maso, tak bio. Občas bych potřebovala, aby se mnou někdo šel a řekl mi: „To už neber, to už máš.“ 

Dělat si zásoby přece není špatné. Obzvlášť v případě, že je člověk vytížený. Proč by se to panu Pohlreichovi nelíbilo?

"Kdysi jsem byla u něj na kurzech vaření. Tam byl takový přístup, že když si vymyslíte, že budete dělat třeba Creme brulée, jdete hned do obchodu a koupíte si na to suroviny. To já ale většinou nedělám, vařím z toho, co je. Ale Pohlreicha mám ráda, byla jsem u něj v restauraci a má to tam výborné.“

Co jste si u něj dala?

„Ravioli, ale za boha si už nevzpomenu s čím.“

Říkala jste, že jste chodila na kurzy vaření. Jak jste se k tomu dostala?

„Kdysi televize Óčko pořádala takovou soutěž ve vaření. Byla tam i Aneta Langerová, která vařila s Pohlreichem. Já jsem byla v „družstvu“ s Romanem Vaňkem a vyhráli jsme. Když jsem pak k němu přišla do Pražského kulinářského institutu na kurzy, vzpomněl si na mě a říká: „Á kuchařinka!“

Co jste se tam naučila?

„Byla jsem tam na více kurzech – na francouzské kuchyni, na české kuchyni a na steakách.“

A co si vaříte?

„Omáčky - guláš, rajskou a různá česká jídla, třeba kuře na paprice. Hodně dělám z listového těsta, je to praktické, dá se do něj zabalit cokoliv. Strašně ráda mám francouzský kish.“

 

Recept: Francouzský kish podle Ivy Frühlingové

Připravte si: slanina, máslo, dva žloutky a 1 celé vejce, Pokračovat...

Další recepty: Hlavní chod | Salát | PolévkaDezert | Chuťovky | Více...

 

Vyrábíte si těsto sama, nebo ho kupujete?

„Sice ho umím udělat, ale jsem líná. Kupuju ho.“

Živíte se modelingem, to asi vyžaduje střídmost v jídle...

„Ve Francii si kupuju „Pařížský salát“ - není to nic zvláštního, jsou tam vajíčka, šunka, sýr a listy salátu, ale ta omáčka, kterou tam dávají, je zázračná! Taky miluju pařížskou bagetu – jím ji i samotnou. Teď, když budu dělat modeling, budu se muset hlídat - jíst zdravě, hodně ovoce, zeleniny. Vydržím ještě rok, jsem už modelingová babička. Modeling je profese, která se nedá dělat na věky a mně bude brzy třicet. A co pak? To se uvidí...“

 

Iva si stěžuje, že má v Paříži malý byt. Jak by se jí asi líbilo v takové rozlehlé romantické zahradě?



Autor: Andrea Votrubová | Fotografie: Andrea Votrubová a John Campbell