Nedávno jste se s přítelem přestěhovali do nového domu. Vaše kuchyně je moderní, v klasické kombinaci černé a bílé. Čí to byl nápad?

„Kuchyň nám navrhl bratr mého přítele, architekt Milan Podroužek. Byl autorem i mé kuchyně v bývalém bytě na Vinohradech a jeho práce se mi líbí. Dávám přednost lesklým, čistým, jednoduchým liniím. V novém domě máme spojenou kuchyň s obývacím pokojem, podle toho jsme volili i barvu linky. Kuchyňský nábytek je kombinací černé a bílé, která koresponduje s bílo-černou obývací stěnou. Kuchyň nám vyráběla firma HVK Interier a je to v podstatě sklo.“

Spousta lidí nemá ráda lesklé materiály, protože jsou na nich vidět otisky... Vám nevadí?

„My na to máme vychytávku – speciální utěrku LINTEO Satin. Navíc v kuchyni jsou nerezové úchytky, za které skříňky otevíráme. Až přijdou děti, samozřejmě „ťapky“ tam pár let určitě budou.“

Nějaké „ťapky“ na lince občas ulpí i při přípravě jídla. Jak jste na tom s vařením?

„Když jsem byla dítě, tak jsem o prázdninách vařívala pro svého staršího bratra. Ten vyrostl do výšky dvou metrů, asi mu chutnalo. Tehdy jsem vařila českou nebo moravskou kuchyni ze sezónních surovin nebo podle toho, co jsme měli na zahrádce. Dělávala jsem třeba zeleninové karbanátky, smažený květák, králíka na smetaně nebo na paprice...“

Tak to vás doma docela zacvičili...

„To byla maminčina moravská výchova. Asi ve třetí čtvrté třídě jsem mámě s vařením pomáhala a od páté třídy jsem už vařila sama. Pamatuji si, že už v sedmé třídě jsem třeba dělala sekanou, pekla kuře...“

Většina kuchařek vycepovaných z domova má nějakou svoji knihu s osvědčenými recepty. Je to také váš případ?

„Ano, mám takový sešit. Jsou tam i věci, které jsem vařívala na základní škole.“

A co koláče, učili vás doma také péct?

„Jako dítě jsem pekla takové to perníkové těsto nebo mrkvové koláče. Dnes připravuji moučníky spíš svátečně pro návštěvy. Mám ráda rychlé koláče, z tvarohového nebo jogurtového těsta, které se jen vylijí na plech. Klasický kynutý koláč mi nechutná...“

Jenže teď už nejste školačka, ale pracovně vytížená žena. Jak ve všedních dnech zvládáte vařit?

„Přiznám se, že vařím jen o víkendech, pokud jsme s přítelem doma. Přes týden máme hodně pracovních povinností a jsme dost na cestách. Baví mě vařit pro větší množství strávníků, tedy pro návštěvy.“

Vaříte jim jako bratrovi českou klasiku?

„Záleží vždy podle hostů, co mají rádi. Přes léto je nejjednodušší grilování. My jsme grilovali, i když jsme bydleli v bytě – měli jsme gril na balkóně. A přes zimu? Někdy vařím středomořskou kuchyni, někdy francouzskou nebo českou. Já osobně mám ale nejraději ryby a lehčí středomořská jídla.“

Jak jste coby moravská holka přišla na chuť středomořským jídlům?

„Díky své zálibě v cestování a i díky modelingu jsem navštívila již 35 zemí. Měla jsem možnost ochutnat spoustu typických národních jídel. Nejvíc mi zachutnala italská, francouzská, japonská a thajská kuchyně. Ale i gruzínská byla výborná, má zajímavé kombinace surovin. Třeba si pamatuji na pomazánku z lilku a ořechů nebo těsto podobné pizze, na kterém byl domácí ovčí sýr.“

Při cestování jste určitě musela ochutnat i jídla, která vás moc nepotěšila...

„Asi nejhorší zážitky mám z USA. Kdykoliv jsme vyjeli za město, nechápala jsem, jak je možné pokazit i tak jednoduché jídlo, jako jsou třeba omelety k snídani. A přesladit veškeré pečivo. V tom je dokonalým protipólem Francie, kde mají výborné pečivo i v té nejmenší vesničce.“

Zkazit se dá všechno. Vaření je vždycky riziko, proto se mnozí lidé úzkostlivě drží receptů nebo svých osvědčených kousků... Máte také nějaký?

„Vyloženě ne. Dobrou volbou byla například pečená kachna na divoko se zelím a knedlíky, kterou jsme dělala pro přátele. Ale řekla bych, že nejjistější jsem při přípravě polévek.“

 


Recept: Exotická polévka dle Jany Doleželové

Připravte si: 1000 ml kuřecího vývaru, 500 ml kokosového mléka, 4 silnější plátky zázvoru, Pokračovat...

Další recepty: Hlavní chod | Salát | PolévkaDezert | Chuťovky | Více...

A jaké jsou vaše oblíbené?

„Mám jich pár – cibulovou, sýrovou, česnečku, vývar, čočkovou... Zvláštní je, že jsem měla jedno období – asi sedm let – kdy jsem je vůbec nejedla. Teď je mám naopak velmi ráda.“

Vy ale nejste jen dobrá v kuchyni, ale v rámci své profese umíte vařit i různé krémy a tinktury...

„To je pravda. Jako holka jsem si na praxi v různých lékárnách zavařila – umím různé odvary z bylin, mastičky, tinktury... Ve své vlastní lékárně se věnuji spíše výdeji léků na recept, recepty na přípravu individuálně vyráběných přípravků se k nám už moc nezatoulají. Zato jsem nedávno vařila na společenské akci, kterou jsem moderovala. Jednalo se o firemní večer, jehož součástí byla i kulinářská show. Kuchař mě tehdy od mého mikrofonu vytáhl rovnou za plotnu.“

To musel být docela šok...

„Zarazilo mě to, ale za roky strávené za mikrofonem jsem na změny scénáře večera zvyklá. K dispozici bylo kuřecí, zelenina a rýže, ingrediencí dostatek. Zvolila jsem kuřecí nudličky s kapustičkami a houbami na víně a sójové omáčce.“

Takže kromě toho, že provozujete vlastní lékárnu, i moderujete. Zpěváci, moderátoři, ale i herci jsou často pověrčiví a před vystoupením jídlu moc nedají. Jak je to s vámi?

„Jsem pověrčivá. Při moderování mám zásadu, že si z rautu nedám nic, dokud celý program neodmoderuji. Bez práce nejsou koláče! Před vystoupením se věnuji přípravě mluveného slova spíše než rautu. Opačný postup by mi jistě přinesl smůlu. A to mi za těch pár soust nestojí.“
 



Autor: Andrea Votrubová | Fotografie: Andrea Votrubová a archiv Jany Doleželové