Slyšela jsem, že vaříte už od dětství. Prý vás to naučila babička...

„Já byl malý kluk, který od deseti let lezl do kuchyně a snažil se pomáhat. Můj pětiletý syn Daniel je ještě menší a taky už leze do kuchyně a snaží se pomáhat. Asi to jsou geny... Vyrůstal jsem na vesnici na Českomoravské vysočině a vařilo se u nás jako kdysi v klasické české rodině – v poledne i večer. Vařit mě naučila babička. Uměla všechno, třeba geniální polévku kaltoun ze zbytků masa. Polévky miluji od dětství.“

Takže ke každému vašemu jídlu patří i polévka?

„Naše jídlo obvykle mívá polévku, i když je to jídlo, které se dělá narychlo. Třeba od tchyně jsem se naučil polévku, které se na Slovensku říká hrstková a je z vývaru z uzeného kolene a ze všech luštěnin v domě. Je to velmi jednoduchá a vydatná polévka, vhodná zejména pro osamělé dřevorubce…“

„Ale u nás je to s jídlem v současné době složitější. Já intenzivně pracuji, a tak bývám často mimo dům. Moje manželka patří k těm ženám, které nemusí moc jíst. Stále chce vypadat, jako že nemá dvě děti a že právě včera dostala maturitní vysvědčení a to obnáší nezbytná opatření ve stravování. S přibývajícími lety úplně všichni přirozeně nabíráme na váze a pokud si ženy po třicítce (natož ke čtyřicítce) nepřejí další kila, musí se dost hlídat. Je to věčný rozpor mezi naší chutí a potřebou. Velká většina lidí ráda jí, potraviny jsou velmi dostupné a jejich nabídka je nekonečně pestrá, ale s přibývajícími lety na nás začíná mít strava spíš negativní než pozitivní důsledky...“

 

Recept:  Hrstková polévka podle Jiřího Adamce

Připravte si: uzené ovarové koleno, směs luštěnin,  Pokračovat...

Další recepty: Hlavní chod | Salát | PolévkaDezert | Chuťovky | Více...

 

 

A když jste doma, vaříte?

„Když mám volno, rád vařím. Ale nejsem zase úplný fanatik ani vášnivý gurmán. Nejsem z těch, kteří se ráno probudí, mlasknou, nastartují své chuťové pohárky a řeknou: „Tak co já dnes pro svůj mlsný jazýček uvařím?“ Můj životní styl tento požitkářský přístup k životu neumožňuje. Když je čas, otevřu mrazák a podívám se, jaká masa tam jsou, a něco dobrého udělám.“

Je nějaká věc, která musí být bezpodmínečně ve vašem mrazáku? Spousta lidí si třeba potrpí na určitý druh masa nebo na zmrzliny...

„Vždycky jsem toužil mít velký mrazák. U nás v domě je jich hned několik. V každém je něco. Od mraženého ovoce (borůvek a jahod) přes houby až po nejrůznější druhy masa, například kuřecí nebo třeba i kančí.“

Takže máte rád maso!

„Ano, jsem ale všežravec, nemám žádnou konkrétní kulinářskou vášeň. Když jsem byl malý, miloval jsem babiččiny bramboráky. Nebo francouzské brambory paní kuchařky Broklové ve školní jídelně. Vyrůstal jsem na venkově a tam se navíc jedlo to, co v té době bylo a co zrovna na zahradě a na poli dozrálo. Když byli králíci, jedli se králíci, když rostly třešně, tak se dělaly třešňové knedlíky. A to je myslím nejlepší a nejzdravější způsob stravování - jídlo v souladu s určitým přirozeným cyklem přírody, protože i tělo je přizpůsobeno pro konkrétní roční období.“

Když mluvíte o provázanosti těla a přírody, napadá mě otázka, jestli jste přírodní člověk.

„Já si přírody užil dost. Jako malý kluk, ještě než jsem šel ráno do školy, jsem musel jít napást krávu a celé dětství jsem se poflakoval mezi slepicemi a králíky. Jedl jsem kozí, skopové i vepřové maso z domácích zdrojů, takže z venkova jsem si přivezl všechny návyky, které ovlivnily můj vztah k životu. Miluji pramenitou vodu, protože jsem na ní vyrostl. Miluji mošt, protože jsem měl geniálního strýce, který ho před padesáti lety vyráběl. A také nevěřím všem těm „biokecům“, protože všechny ty „biopotraviny“ se nedají kontrolovat a jejich „bio“ kvalita garantovat. Nechci podléhat a nepodléhám laciným reklamním trendům.“

Co se tedy u vás doma vaří?

„Já jsem odjakživa příznivcem čínské kuchyně. Kdysi jsem chodíval do Vodičkovy ulice do slavné čínské restaurace a když jsem byl ve světě, čínskou kuchyni jsem vyhledával. V Čechách nám už za poslední léta trochu zevšedněla a stal se z ní obyčený fast food. Ale moje žena Jana se naučila vařit asijskou kuchyni, takže míváme doma indická, thajská, vietnamská nebo právě čínská jídla. Ona má ráda i italskou kuchyni, které jsem dlouho odolával, ale pak jsem se přizpůsobil a s chutí se do italských pokrmů pouštím.“

Proč jste neměl rád italskou kuchyni?

„Možná proto, že jsem se jí nikdy nezaobíral. Míjela mě. Když jsem byl v zahraničí, vyhledával jsem čínské restaurace. Když jsem se ale díky své ženě začal setkávat s italskou kuchyní, zjistil jsem, že mají velké množství dobrých jídel, která jsou i lehká a dobře stravitelná. Nikdy mi ale nepřirostla k srdci americká kuchyně, třeba steaky nebo hamburgery, to nemusím. Když vidím, jak se někdo cpe krvavou hovězí flákotou, tak tomu moc nerozumím.“

Vaše paní vaří italskou a asijskou kuchyni. Co je tedy vaše kuchařská doména?

„Já jsem hodně zaměřen na jídla, se kterými jsme vyrůstal na českomoravském venkově. Umím všechny omáčky - svíčkovou počínaje, rajskou a koprovkou konče. Umím vařit i z hub – na Vysočině jsme na houbách vyrůstali. Dokážu je udělat na hodně způsobů. Třeba moje švagrová vaří fantastickou polévku z lišek. To je kuchyně, kterou já rád vařím a mám ji rád.“

Někteří muži mají rádi sladké, platí to i o vás?

„Jediné, co peču, je štrúdl. Moje žena peče tři nebo čtyři druhy koláčů. U nás se ale jinak moc nepeče – zase to souvisí s plynutím času a všechny moučníky přispívají kilům dvojnásobně.“

A co děti, ty nechtějí občas nějakou dobrou buchtu nebo koláč?

„Naše děti moc nejedí buchty ani koláče. A tím, že jim to dospělí nenutí, to ani nevyžadují. Daleko raději si dají jablko, hrozny nebo meloun.“

Neříkejte, že si občas nějaký ten koláč nedáte...

„Jednou, už před mnoha lety, jsem od Ivety Simonové slyšel jediný zaručený recept na dietu. Nejlepší dieta je prý prázdná lednice. Když na stole buchty nejsou, tak to může jen prospět. Kamkoliv přijdu a je tam vonící čerstvý koláč, tak se na něj samozřejmě vrhnu…bohužel. Pokud už se u nás dělají koláče, tak s velkým množstvím ovoce. Prostě vždycky je tam více ovoce než těsta. Takže pokud by mi někdo nabídl koláč s tenkým těstem, kde je hodně borůvek, tak si ho dám rád. Není to proto, že je to zdravější, ale prostě mi to tak víc chutná.“

U vás by byla prostě velká škoda nevařit a nepéct. Máte nádhernou velkou kuchyni a jídelnu...

„Je to kuchyň, kde se dá vařit až pro patnáct hostů. Je v ní vše – lednice, mrazáky, myčka, skříň na potraviny. O patro níž je komora, kde mám udělané chlazení na 12 stupňů Celsia. Tam máme nápoje, víno a všechny potřebné zásoby. Ale kuchyň pro nás není jen prostor k vaření, je to i přirozené shromaždiště rodiny. Je to prostor i pro společné ranní snídaně. Ovšem pokud jsme celá rodina pohromadě a společně obědváme nebo večeříme, jíme v jídelně.“

Připadám si u vás trochu jako na zámku - máte tady hodně starého nábytku...

„Jste v klasické vile na pražské Hanspaulce, sem se logicky hodí i klasický a starožitný nábytek... Ale jsou tu i výdobytky moderní civilizace. To jste si jistě všimla také. Život se mění rychleji než zdi domů.“
 



Autor: Andrea Votrubová | Fotografie: Andrea Votrubová