Říkáte, že u vás doma bývá často „studená plotna“. Jaký tedy máte vztah k vaření?

Baví mě to, ale přiznám se, že to není moje vášeň. Rád vařím pro někoho, ale když jsem sám, tak tomu moc nedávám.

 

Ono se asi není čemu divit. Ještě donedávna jste se živil jako tanečník, o kterých se říká, že musí dbát na linii.

Dlouhá léta jsem jídlo nijak zvlášť neřešil. Jedl jsem všechno – knedlíky, svíčkovou, guláš. Nějak jsem nerozlišoval, jestli jím zeleninu, nebo řízek. Do svých 27 let jsem vážil 50 kilo. Klidně jsem si před vystoupením dal uzené s křenem a šel jsem tančit. Po třicítce se ale všechno změnilo. Tělo najednou začalo fungovat jinak a váha šla malinko nahoru.

 

Mně tedy jednoznačně tlustý nepřipadáte. Neříkejte mi, že držíte nějaké diety?!

Ne, žádnou dietu nedržím. Osobně si myslím, že váha je věc psychického rozpoložení. Když člověk není v pohodě, nikdy nezhubne. Člověk by se měl mít rád takový, jaký je, a neřešit nějaký ten faldík navíc. To mám potvrzené i od svých kolegyň a přátel z divadla. Je úplná blbost trápit se v posilovně nebo jít běhat, když nechcete. Tělo by mělo být v rovnováze s dobrým vnitřním rozpoložením a klidem. Já sám si nepřipouštím žádné negativní myšlenky a vlivy, užívám si každého dne života. Život je dar a nemá cenu v něm řešit blbosti. Život se má žít. Jím to, na co mám chuť, a netloustnu. Ovšem pravdou je, že jsem s přibývajícím věkem začal vytěsňovat přílohy, ale to přišlo tak nějak samo. Když jím maso, tak třeba jen se zeleninou. A když mám chuť na hranolky, dám si je, ale pouze s tatarkou.

 

To opravdu nezní moc dietně. Ale výhodou těchto jídel je, že jsou relativně rychlá. Člověk na ně nemusí dlouho čekat.

To máte pravdu. Mě jako umělce na vaření nebaví to, že po něm nezůstane žádná stopa. Celé dopoledne připravujete nějaké jídlo, pak se sní a jediné, co po něm zbyde, je kopa špinavého nádobí. Proto jsem hodně vděčný strávník. Rád jezdím do vesničky zvané Chvalín, kde mám babičku – tedy není to moje babička, ale já ji tak beru – jmenuje se Zdeňka Gabrielová a je úžasná. Vaření je její velká vášeň a na jejích dobrotách je to znát. A když řeknu dobroty, tak to nepřeháním. Obzvláště miluji její bramboráky. U nás doma se moc nedělaly, o to víc si je vychutnávám. Vždycky, když přijedu do Chvalína, má babička přichystané nějaké laskominy. Těch bramboráků mi nachystá plný talíř a k tomu ještě pivo.

 

 

Bramboráky a pivo. Není vám po tom těžko?

Ne. Ba naopak. S chutí je všechny „se….“ a je mi dobře. A co se týká piva, tak zase takový pivař nejsem. Jsem spíš na víno – občas taková sklenička bílého vína, Chardonnay nebo Veltína, není na škodu. Díval jsem se do jednoho starého rozhovoru, který jsem dělal v devatenácti letech. Tam se mě ptali na mé oblíbené pití a jídlo. Už tehdy jsem odpověděl, že mám rád bílé víno a smažený sýr. Víceméně to platí dodnes.

 

Když už jsme u té babičky... Poněkud „babičkovsky“ na mě působí starožitný hrnek, který máte na své moderní kuchyňské lince.

Ano, je to rodinná záležitost. Pro mě moc vzácná. Dědí se z generace na generaci – mívala ho moje babička, po ní ho zdědil můj táta. A teď já. Pamatuji si, jak stál v kuchyni na poličce a táta si do něj tajně „ulíval“ peníze. Obrázek Ježíše Krista mu asi dával pocit, že mu je „tam nahoře“ někdo ohlídá, ale nepovedlo se. My děti jsme mu tajně chodily na drobné, aby to nepoznal. Když táta zemřel, dostal jsem ho já. Moc si toho hrnečku vážím a bojím se, abych ho nerozbil.

 

Co jste vařil naposledy?

Naposledy pro své přátele oblíbený recept mojí kolegyně a kamarádky Mirky Oubramové pečené kuře LIN. Je to docela lehké a moc dobré. Zkuste to, třeba to bude chutnat i vám.

 

Recept: Pečené kuře LIN

Připravte si: 1 kuře, 2 lžíce mletého zázvoru, 2 lžíce sójové omáčky, Pokračovat...

Další recepty: Hlavní chod | Salát | PolévkaDezert | Chuťovky | Více...

 

Text a foto: Andrea Votrubová



Autor: Andrea Votrubová | Fotografie: Andrea Votrubová