Ač byl Budil ředitelem plzeňského divadla, žil se svou ženou Krescenzií v jednopokojovém bytě a Jiřina až do konce života vzpomínala na prostá jídla, která u nich ochutnala. „Babička Cenzi vařila výborné knedlíčky z tvarohu, strouhané housky a vajíčka. Polila je máslem a na jazyku se úplně rozplývaly,“ vyprávěla ještě v roce 2004.

Ráj v Černošicích

Jiřininým tatínkem byl Jiří Steimar, který hrál 46 let v Národním divadle. Byl neobyčejně pracovitý a podnikavý, takže při své umělecké kariéře zvládal vybudovat penzion v Černošicích. Ve dne byl panem hoteliérem, večer hercem. „Táta byl moc hodný člověk. To se poznalo už podle toho, jak miloval zvířata. Choval psy, slepice a spoustu holubů. Navíc byl krásnej chlap a v divadle hrál díky tomu všechny milovníky. Brzy jsem začala vystupovat s ním. Učila jsem se role, které v Národním divadle hrály Andula Sedláčková a Olga Scheinpflugová a jezdila s ním po štacích. Když mi táta na jevišti říkal ,Miluji vás‘, byl to zvláštní pocit. Lidi přitom kolikrát ani nevěděli, že jsem jeho dcera,“ vzpomínala Jiřina Steimarová.


Doslova ráj zažívala jako dítě právě v Černošicích, kde tatínek podnikal. Kdykoli se jí zachtělo, mohla si z hotelových zásob ve sklepě vzít, nač zrovna dostala chuť. „V jídle nás nikdo neomezoval a měli jsme se dobře. Není divu, že jsem jenom kvetla.“ Vždy před víkendem Steimar nakoupil spoustu vepřového, hus a kachen, ale pak se zhoršilo počasí, hosté nepřijeli a nezbývalo, než všechno jídlo zkonzumovat. Anebo se naopak hosté zničehonic nahrnuli a smažilo se k obědu třeba sto řízků…

S tlačenkou na průšvihy

V Černošicích začala Jiřina Steimarová také chodit do obecné školy. Byla pěkná neposeda a raději než výuce se věnovala tanci a zpěvu. Dokázala se prý uprostřed vyučování postavit mezi lavice a začít tančit tehdy populární „shimmy“. Jejímu tatínkovi pak nezbylo, než jít žehlit průšvihy do školy s pomocí tlačenky a jitrnic z domácích zabijaček, díky čemuž Jiřina s odřenýma ušima prolézala do vyšších ročníků… Není divu, že podobným rošťákem byl i její syn, budoucí populární herec a člen činohry Národního divadla Jiří Kodet. Existují o něm spousty historek - za všechny alespoň jednu drobnou. Když se točil na Ukrajině film Sokolovo, Kodet jel za štábem o něco později, a protože věděl, do jak drsných podmínek se chystá, koupil v Tuzexu lahev skotské whisky a přibalil ji do kufru. Alkohol se tehdy nesměl vozit, a tak celník na hranici otevřel zavazadlo a ptá se: „Što éto znáčit?“ A Kodet povídá: „Éto takoje na povyraženoje.“ Na Ukrajině pak kdykoli, když se začalo pít, herci říkali: „Dáme si něco na povyraženoje.“

Tatínek v roli číšníka

Vraťme se však k Jiřímu Steimarovi. Ačkoli byl velmi dobrým hercem a režisérem, s radostí se vžil i do role číšníka. Ve svém hotelu skutečně rád osobně obsluhoval hosty. Ochotně mu pomáhala i jeho maminka, která vydržela celé dny stát u výčepu. Kde se vzal u Steimara tenhle praktický přístup k životu? Jednoznačně v dětství. Jeho rodiče provozovali pekárnu u kostela svatého Petra v Praze a celá rodina byla do podnikání zapojena. Jiří Steimar byl proto odmalička zvyklý se ohánět – nejen v pekařství, kde pozoroval pečlivého tatínka, jak odděluje méně povedené housky či rohlíky, takzvané mrzáčky, od ostatního pečiva, aby si nezkazil dobrou pověst, ale také při péči o domácí zvířectvo, kterého měli na prostorném dvoře dostatek - včetně holubů v holubníku. Nepovedené pečivo se pak dojídalo doma, kde se rodina stravovala společně s pekařskými učedníky.

Osudoví muži

O Jiřině Steimarové se říkalo, že jí žádný muž neodolal. Osudové partnery však měla jen dva – sochaře Jana Kodeta, který se stal otcem Jiřího Kodeta, a obchodního zástupce firmy Alfa Romeo Jaroslava Juhana. Herečka ho poznala v červnu 1944 na natáčení filmu Paklíč, pro které dodal dvě auta. Okamžitě to mezi nimi zajiskřilo. I když byl o pár let mladší, byla z toho obrovská láska a z ní byla počata dcera Evelyna, z níž se posléze stala rovněž herečka. S Juhanem prožívala Jiřina krásné časy. Pořídili si rozlehlý dům v Podolí se zahradou a s bazénem. V roce 1947 se jim narodila druhá dcera Julie. Štěstí ale trvalo jen do listopadu 1951, kdy její muž zmizel za hranicemi. I když Steimarku, jak jí přátelé říkali, následně čekal vyhazov z Národního divadla, nenechala se položit na lopatky. Nakonec dostala angažmá v Karlínském divadle a své dcery vychovala a uživila sama.

Paní Steimarová si vážila své dynastie i úspěchů svých vnoučat – Báry Kodetové a Anny Polívkové. Svého milovaného syna Jiřího Kodeta přežila o dva roky….

RECEPT: Pečená husa pro Jiřinu Steimarovou
Ingredience: Mladá husa (cca 3,5 kg), sůl, majoránka, voda
Postup: Z omyté mladé husy vyjmeme vnitřní sádlo a dáme na dno pekáče. Husu uvnitř i na povrchu osolíme. Vnitřek husy vysypeme majoránkou. Do pekáče ji položíme prsíčky dolů, podlijeme horkou vodou, přikryjeme a dáme do trouby rozpálené na 200 stupňů. Po půlhodině husu otočíme, teplotu snížíme na 180 stupňů a pečeme dalších 30 minut (průběžně podléváme, poléváme, propichujeme tukové polštářky a vypečené sádlo odebíráme). Pak husu naporcujeme, vrátíme do pekáče a další půlhodinu dopékáme do křupavé kůrčičky.

 



Autor: Blanka Kovaříková | Fotografie: archiv autorky