Kdo vás naučil vařit?

„Jako dítě jsem žila pod jednou střechou s babičkou, která byla vynikající kuchařka. Vařila českou kuchyni – různé omáčky, zasmažené polévky, knedlíky, domácí nudle. Ale chudák to se mnou mívala těžké, protože jsem jako holka bývala hubená a nechtěla moc jíst. Babiččiny omáčky jsem ale milovala, obzvláště rajskou, svíčkovou, smetanovou a houbovou. A byla to právě babička, kdo mě pak naučil vařit. Maminka a ostatní naše ženské příbuzné totiž nevaří, takže jsem všechny babiččiny recepty podědila já. Mám je zapsané a schované jako vzácný klenot.“

Jaká vůně se vám vybaví při vzpomínce na babičku?

„Vůně hub a houbové omáčky. Žijeme kousek od lesa. Vždy jsme byli vášniví houbaři. Celá rodina chodila po lese a sbírala a sbírala... A poté z hub babička uvařila omáčku, popřípadě smaženici. Ta vůně byla krásná. Sice stále chodím do lesa a sbírám houby, ale takovou omáčku, jakou vařívala babička, nedokážu.“

Po babičce jste ale zdědila spoustu receptů. Jaké pokrmy nejraději vaříte?

„Tíhnu k čínské kuchyni. Mám ráda drůbež, kterou s oblibou krájím na nudličky, a přidávám k ní hodně zeleniny a hub. Jako přílohu používám rýžové nudle nebo rýži basmati. V poslední době zkouším i mořské plody – krevety, chobotničky, kalamáry. Obvykle je připravuji s těstovinou a docela se mi to daří...“

Jste typ, který se striktně drží receptů, nebo ráda experimentujete?

„Mé experimentování závisí na časových možnostech. Když není čas, vařím ověřená jídla. Naopak pokud mám prostor, ráda experimentuji. Baví mě zkoušet nové nádivky do kuřete, kachny nebo krůty. Také si vymýšlím různé masové a zeleninové náplně do tortil. V létě ráda zkouším nové saláty. Naposledy jsem se učila dělat „César“ salát. Připravovat jej podle tradiční receptury je poměrně náročné.“

Podle toho, co říkáte, si vaření užíváte jen ve chvílích volna…

„Jelikož žiji poměrně hektický život, na vaření mi přes týden příliš času nezbývá. Ale o víkendu se vždy těším, že ovládnu kuchyni a něco dobrého připravím. Je to takový můj svátek. Najednou hodím všechny starosti za hlavu a věnuji se jen jídlu. Pustím si k tomu nějakou komedii, relaxuji a cítím se skvěle.“

Máte malou dcerušku. Přizpůsobujete se i jejímu jídelníčku?

„Ano. Máme podobné chutě, takže to není pro mě vůbec těžké. Moje dcera naštěstí žádné hranolky nebo přesmažené věci nejí. Chutná jí rýže, špagety, zelenina... Nejraději má ale palačinky, které připravujeme spolu. Je to takový náš rituál.“

A na co si potrpíte vy?

„Jsou to výrobky z kozího mléka. Takové kozí máslo musím mít v lednici neustále, protože si jej denně mažu na chleba. Nic jiného k snídani nepotřebuji. Co naopak moc nemusím, jsou uzeniny.“

 

 

O ženách se traduje, že jsou na sladké. Platí to i o vás?

„Mám moc ráda sladké. Rodičům vždy upeču perník nebo bábovku. S dcerou si každý víkend děláme muffiny. U nich se dá všelijak experimentovat – přidáváme do nich kousky ovoce nebo čokolády. V Holandsku jsem se setkala s muffiny plněnými bílou čokoládou. Byly tak výborné, že jsem se je naučila připravovat i sama. Teď patří k mým nejoblíbenějším. Když je sezona jahod, připravuji „jahodový mls“, který miluje celá naše rodina.“


 

Recept: Jahodový mls podle Kláry Janečkové

Připravte si: 1 balíček dětských kulatých piškotů, 3 kelímky zakysané smetany, 3 vanilkové cukry, Pokračovat...

Další recepty: Hlavní chod | Salát | PolévkaDezert | Chuťovky | Více...

 

O vás se ví, že jste milovnice hororů. Zažila jste nějaký horor v kuchyni?

„Zažila. Tehdy na mě zvonila pošťačka, abych podepsala doporučené psaní. Odešla jsem z kuchyně, a když jsem se vrátila, byla už pohroma na světě. Vyvřela mi voda a zaplavila elektrický sporák, který se v mžiku spálil. Vyhodilo to pojistky v celém bytě...“

Tak to zní docela šíleně. Hraje příprava jídla nebo jídlo jako takové nějakou roli ve vašich knihách?

„Ano, a velkou! Dokresluje místo, kde hrdina žije. Já sama, když jedu do nějaké země, ze které chci napsat román, chodím do restaurací, navštěvuji domácnosti a seznamuji se s tamní kuchyní. Vyptávám se, jak se co dělá. Některá jídla pak připravuji sama doma. Jídlo je přece součástí našeho života a moje romány jsou také takové. Navíc v historických románech se to pokrmy jen hemží. Kdysi šlechta pořádala velmi bohaté hostiny, o kterých také píšu.“

Kde berete inspiraci pro své knihy?

„Všude. Vnímám svět kolem sebe. Prožívám každou chvíli... Inspirací jsou pro mě každodenní události, cesta do mé práce, škola, dovolená, kniha, kterou si čtu, ale i moje dcera a její dětský svět... A tak se mi stane, že se zkrátka jednou ráno probudím a „mám to“ - námět na novou knihu je na světě! Odráží se v ní moje zážitky za poslední měsíce i roky...“

A tak vznikla i vaše poslední kniha Temnota?

„Přesně. Je to má první detektivka. Navíc poprvé mám v knize muže, který je velký sympaťák. Je to detektiv Hertog. Hlavní hrdinkou je žena Anna, která ztratí paměť - proto se kniha jmenuje Temnota. Do jejího života vstoupí dva muži, kteří tvrdí, že jsou její manželé. A ona tápe. Hledá sílu jít životem dál a při tom zjišťuje podrobnosti o své minulosti.“

Psát takto dramaticky laděné knihy musí být dost náročné. Nemáte chuť si občas při práci něco dobrého „zobnout“, abyste si zlepšila náladu?

„Mám dvě povolání. Při psaní knih nikdy nic nejím. Piji jen bylinkové čaje. Potřebuji se koncentrovat na děj. Jako psycholog pracující s dětmi si občas musím dát kousek čokolády. Případy, se kterými pracuji, jsou někdy těžké a smutné. Čokoláda mi dodává energii. Ale dopřávám si ji až po konzultaci s klientem.

 



Autor: Vanda Novotná | Fotografie: Jovan Dezort a archiv Kláry Janečkové.