Moderujete V.I.P. zprávy a oblíbenou reality show Farmář hledá ženu 2, do toho se staráte o tříletého synka Adámka a domácnost. Jak to zvládáte?

„Mám už zaběhlý systém. Když jsem doma, tak mám přesně rozplánováno, co „od do“ dělám. Dvakrát nebo třikrát týdně pracuju. Ale stíhám to. Jednou týdně k nám dochází paní na žehlení, takže alespoň z jedné věci jsem osvobozená.“

A co vaření?

„Baví mě vařit a péct. Musím říct, že s příchodem mého muže jsem se v tom zdokonalila. Jára je gurmán. Když jsem byla sama, tak jsem třeba pesto běžně kupovala. Teď si ho vyrábím. S manželem jsem také začala omáčky pasírovat, už je nemixuji. Vařím jídla tak, že bych si možná troufla pozvat na oběd i Pohlreicha...vtip!“

Co se u vás doma vaří?

„Já mám ráda dobré jídlo a určitý systém stolování. U nás vaříme oba – já i manžel. Muž to bere jako relax. Když má tlak v práci, vezme si volno, koupí na trhu spoustu věcí a pak tři hodiny vaří. Máme rádi italskou kuchyni, ale ne takovou, jaká je tady v Čechách normou. Myslím opravdovou italskou kuchyni! Občas se pozastavuji nad tím, co v některých restauracích vydávají za italské jídlo...“

Co máte na mysli?

„Třeba polévka z bujónu. Nebo když vám naservírují pizzu z knedlíkového těsta, na to vám dají kečup a technickou mozzarellu ze supermarketu! A v létě, kdy je k dostání spousta čerstvých bylinek, vám jídlo posypou sušenou bazalkou nebo oreganem. To je sodovka!“

Italská kuchyně vyžaduje ale speciální ingredience, které jsou drahé. Spousta restaurací se snaží šetřit...

„My už tak pět let chodíme nakupovat na trhy. Dnes jsou v módě farmářské trhy, ale když jdete na normální, obyčejný trh, tak tam koupíte věci o půlku levněji. Musíte ale vyrazit ráno. Když tam přijdete v jedenáct, tak už nic nemají... Také chodíme do specializovaných prodejen – v Praze jsou dvoje nebo troje super vybavené italské potraviny, které dováží čerstvé suroviny z Itálie. Nejsou to ty zavakuované předměty, které se tváří jako mozzarella nebo parmazán... Mám ale zkušenost, že některé potraviny, třeba jasmínovou rýži, čerstvé bylinky nebo dobré ovoce seženu u vietnamských prodejců. Jsou to většinou větší krámky, kde mají velký výběr zeleniny a celoroční nabídku čerstvých bylinek, jako je máta nebo koriandr.“

 

 

Zajímavé exotické věci mají i v pražské tržnici Sapa – je to takový „malý Vietnam“ v Čechách...

„Do Sapy občas rádi jezdíme. Ne ale kvůli oblečení nebo "značkovým" brýlím. Mají tam restaurace, kde jsou jeden nebo dva stolečky. Dojít si tam na jídlo je zážitek... Jsem dost ostražitá ohledně pečeného masa, protože každá kultura má své zvyklosti. Ale ráda si tam dávám rýžové placky, které jsou plněné nějakou smaženou směsí a to celé se namáčí do kyselé omáčky posypané koriandrem. Také mi chutná vietnamská polévka Pho (čte se fo). Vaří se tři hodiny – zkoušeli jsme ji dělat i doma. Je s rýžovými nudlemi a přidává se do ní anýz a zázvor a s hovězím masem je to luxusní. Takže se nedá říct, že miluju jen italskou kuchyni, ale baví mě zkoumat jídla i z jiných kultur. Mám ráda vietnamskou, mexickou a libanonskou kuchyni. Občas si s manželem zajdeme do dobré restaurace. Protože tam vaří kvalitní jídla, jsou samozřejmě dražší, ale jednou za čas...“

Řekla jste, že zkoušíte některá exotická jídla vařit i doma. Jak vám to jde?

„Docela dobře. Jen si musíte nakoupit originální suroviny, protože právě ty to jídlo odlišují. Já jsem velký požitkář. Raději našetřím a půjdu si nakoupit k Italům nebo Vietnamcům, než abych používala náhražky z obchoďáků. Nikdy nepoužívám konzervy nebo polotovary. Když uděláte bramboračku z kupované jíšky, nebo když si tu jíšku sami uděláte – chutná i vypadá to úplně jinak.“

Jenže znáte to: „Nikdy neříkej nikdy.“ Člověk je leckdy v situaci, kdy mu přijde vhod i taková polívka z pytlíku...

„Já nechci polívky z pytlíku! Já nejsem zaměstnaná šest dní v týdnu, dvanáct hodin denně. Mám malé dítě, rodinu, manžela a to je priorita. Když dva nebo tři dny pracuju, tak si dopředu navařím větší množství jídla a dám ho do mrazáku – to se pak nedá nic dělat. Navíc, promiňte, ale polívky z pytlíku jsou teda... No, já si nepochutnám, vy ano?“

Máte malé dítě, předpokládám tedy, že vaříte každý den...

„Každý den vařím teplé jídlo kvůli dítěti. Ale syn má rád i taková jídla, jako jsou palačinky. Líbí se mu, že si těsto může sám míchat.“

Asi z něj bude gurmán po rodičích. Mimochodem, kdo vás naučil vařit?

„Maminka, manžel a babička. Ale spoustu věcí jsem si vychytala sama. Baví mě hledat nové pokrmy i ingredience, experimentovat. Ale paradoxně je moje nejoblíbenější jídlo od patnácti let čerstvý chleba s dobrým máslem. Ve „Farmářích“ jsem se naučila péct domácí chleba a peču si ho jednou nebo dvakrát týdně. Nepoužívám žádnou „pekárnu na chleba“ (tu jsem využila asi tak pětkrát a teď hledám někoho, kdo by si ji koupil), ale klasickou troubu. Mám ráda, když chleba chutná jako chleba a má typickou kůrčičku. Recept jsem dostala od Petra Hájka a za ten rok jsem si ho trochu upravila a přidala své vychytávky. Pečení domácího chleba je rituál, který nezabere tolik času, ale výsledek stojí za to. A s dobrým máslem je to prostě to nejlepší jídlo na světě...“

 

Recept: Chléb podle Laďky Něrgešové

Připravte si: pšeničnou mouku CHLEBOVOU,  žitnou mouku CHLEBOVOU, droždí, Pokračovat...

Další recepty: Hlavní chod | Salát | PolévkaDezert | Chuťovky | Více...


Autor: Andrea Votrubová | Fotografie: Andrea Votrubová a archiv TV Prima