Čekáte miminko, za pár dní budete rodit. Jak se v těhotenství změnily vaše chutě?

„Jsem najednou víc na sladké. S větší spotřebou energie roste i chuť na sladké. Dopuji se proto tyčinkami a pamlsky.“

Takže jste teď na čokoládě?

„Na čokoládu moc nejsem obecně, ani teď. Ale když už si ji dám, tak hořkou, s velkým procentem kakaa, ideálně s pomerančovou nebo malinovou příchutí. Taková Milka mi tedy nic neříká. Mám sice ráda oříškové čokolády, ale jenom proto, že z nich vypreparuji ořechy a ten zbytek přenechám jiným.
Jinak jsem spíš na tyčinky. Moje oblíbené je Duplo, ale miluji i české sladkosti, jako jsou banánek v čokoládě nebo tyčinka Deli.“

Tak to máte teď sladké období...

„Je to tak, potřebuji víc cukru, to jsem dřív neměla. Máma mi před nedávnem vytáhla z mrazáku loňské cukroví a já jsem ho jedla v autě ještě zmražené. To jsem teda překvapila sama sebe.“

Jak se těhotenství podepsalo na vašem jídelníčku? Změnilo se ještě něco?

„Myslím, že ne. Jedla jsem vždycky hodně pestře. Začala jsem ale šíleně vyvářet, o víkendech jsem schopná udělat jídlo i o třech nebo čtyřech chodech. A v ten moment mě baví klasická česká kuchyně, omáčky, knedlíky a podobně.“

Jakou kuchyni máte ráda?

„Miluji arabskou, africkou... Já to mixuji, nejsem vyhraněná v tom, že vařím podle jednoho stylu. Baví mě ale také česká kuchyně, jak už jsem říkala. Kamarádi a partner říkají, že nevařím standardně. Základem kuchyně je pro mě cibule. Vždycky, když je v receptu napsaná jedna, dám tam tři.“

Váš otec pochází z Afriky. Vy sama „černý kontinent“ navštěvujete často. Čím vás africká kuchyně inspirovala?

„Stoprocentně luštěninami. V Africe je jich obrovské množství a od každé existuje mnoho druhů. Miluji mungo, jím ho po tunách. Dělám si z něho hrachovou kaši, polévky... Taky zbožňuji jejich rýži, ta je ale původně pákistánská, říká se jí pishori. Když ji otevřete, provoní vám celý byt, dokonce ještě než ji začnete vařit. Afričané vůbec vaří rýži jinak než my, na jeden sáček dávají dva hrníčky vody a na závěr do ní přidávají tuk. Nakonec je to spíš taková hmota, ale strašně dobrá.

Také miluju avokádo. Používám ho místo zakysané smetany a zahušťuji jím omáčky. Avokádo, které se prodává tady, ale nemá s tím africkým nic společného. V Africe se avokádo často používá místo másla, takže je měkké a mažete si ho na chleba. Dělají se z něj margaríny a oleje, ale také výborné koktejly. V Africe existuje více druhů avokáda a já už je všechny znám a vím, jak chutnají. Nejraději mám takové, co vypadá jako dělová koule. Avokáda, která jsou tady k dostání, jsou betonoví zabijáci. Sice existuje fígl, že když je trochu „omlátíte“, tak změknou, ale jsou pak nedobré a ošklivě hnědé.“

 

Recept: Katchumbari podle Lejly Abbasové

Připravte si: rajčata, cibule, avokádo, hladkolistá petrželka,  Pokračovat...

Další recepty: Hlavní chod | Salát | PolévkaDezert | Chuťovky | Více...

 

V Africe je ale nedostatek potravin, třeba masa. To zřejmě mají suplovat luštěniny...

„Tam, kde se pohybuji já, maso opravdu skoro nemají a když už je, hodně se jím šetří. Na jednu osobu připadnou na talíři třeba jen tři kousky masa. K masu a vůbec k jakémukoli hlavnímu jídlu se připravue tzv. Ugali, což je de facto uvařená mouka do hmoty, z které se dá udělat něco jako bochník. Tím potom maso nebo omáčku nabíráte, nepoužívá se příbor. Říká se tomu podle místní cementárny bamburský cement, což sedí, protože vám tak „zabetonuje“ žaludek, že nemáte tři dny hlad. Spousta bělochů ho ale špatně snáší. Moje sestra měla po ugali roční zdravotní problémy.“

 

 

A co vy?

„Já jsem všežravec, což se asi nejvíc projevuje při mém výběru jídla v restauracích v zahraničí. Ráda se nechám překvapovat, takže si vždycky objednávám jídlo, o kterém nevím, co to je. Dost často se najím dobře, ale někdy je to velmi dobrodružné. Jiný rozměr to má v Keni, kde žije padesát kmenů a mluví se tam celkem 40 jazyky, takže v různých oblastech narážíte na jídla, která se jmenují jinak, ale dost často si objednáváte to samé. V afrických restauracích obecně není moc jídel na výběr a k tomu navíc matou právě jazyky.“

Koukám, že vás africká kuchyně docela dost inspirovala...

„Docela jo. Mám ráda i jejich sladké brambory – v Česku jsou známé jako batáty. Dobré jsou vařené k snídani s čajem.“

A pijete i africký čaj?

„Pro Keňany je čaj jako voda. Keňa je jedním z největších vývozců čaje na světě, ale normální Afričané mají k dispozici jenom tu drť, co zbude, říkají tomu dost absurdně tea leaves. Přestože je to takový spraš, je pořád lepší, než všechny ty aromatizované čaje, co se prodávají u nás. V Keni se vaří čaj jinak než v Čechách: nasype se do vody 1:1 s mlékem a nechá se projít varem. Navíc čaj hodně sladí, dolaďují si tím nedostatečný přísun energie z jídla. Spousta bělochů začne kašlat, když takový čaj vyzkouší. Já jsem si už zvykla. Mám také ráda tenhle mléčný čaj s indickým kořením tea masala. Je vlastně pálivý, takže vás obzvláště v zimě hezky zahřeje.“

Kam na ty všechny suroviny chodíte?

„Vše se dá sehnat ve Fruit de France, ale v dnešní době se většina věcí objevuje i ve standardních obchodních řetězcích. Nedávno jsem třeba zjistila, že se dá měkké avokádo sehnat v Albertu pod názvem „zralé avokádo“ - každopádně to nejsou ty zelené tvrdé hrušky, které prodávají všude.
Také ráda vařím ze zelených banánů „plantain “, které se připravují jako brambory. Teď už se dají koupit i v Tescu. Mám je ráda s kurkumou a kari.
Batáty se dají pořídit v Tescu, ale našla jsem i jednu výborně zásobenou zeleninu na rohu Rumunské ulice a Tylova náměstí, kde mají snad úplně všechno, o čem jsem kdy snila. Stejně mi to nedá a některé věci si vozím z Keni, třeba právě avokádo, papáju, luštěniny a hlavně milovanou rýži. Už se mi také stalo, že když jsem odlétala, měla jsem 6 kilo nadváhy jen kvůli jídlu. Odmítla jsem to tam nechat, a tak jsem za tu rýži navíc zaplatila asi 3500 korun. Doma jsem si pak opravdu vychutnávala každé zrníčko rýže zvlášť.“

Vaše maminka je ale Češka a vy jste říkala, že máte vřelý vztah i k české kuchyni...

„Já mám českou kuchyni ráda. Mě totiž vlastně baví, že je tučná a tím zase úplně jiná než ty ostatní. Jen se holt nesmí přehánět. Jsem typ člověka, který jí poměrně zdravě, proto se mi občas líbí nějaká změna. Českou kuchyni mám hodně spojenou s dětstvím, víkendovou pohodou a oddychem. Prostě mít čas jídlo uvařit, sníst a pak po něm doma celé odpoledne společně „ufat“.“

Jaká česká jídla máte ráda?

„Určitě omáčky – svíčkovou, rajskou, koprovku... A pak také různé polévky, třeba vývar, ale ten nedělám. Mě baví zeleninové krémy a všechny druhy polévek, které se dají rozmixovat. Ráda do nich dávám právě místo té zakysané smetany avokádo. Ráda vařím například brokolicovou, cibulovou nebo mrkvovou polévku s koriandrem.“

Jak vypadá kuchyň, ve které ty dobroty vaříte?

„V mém bytě, který teď pronajímám, jsem si nechala udělat moderní kuchyň na míru a zvláštností je, že mám místo dlaždiček na zdi mozaiku, reprodukci jednoho modernistického obrazu. Vypadá to skvěle!“

Náš tip: Lejla Abbasová Afrikou nežije jen v kuchyni, ale je i zakladatelkou nadačního fondu Asante Kenya a Projektu Medela, který pomáhá řešit otázky vzdělávání, pracovních příležitostí a těžkých sociálních podmínek v Keni – více na www.asantekenya.org. Pokud chcete tuto nadaci podpořit, kupte si africký šperk v e-shopu www.imana.cz .
 



Autor: Vanda Novotná | Fotografie: Vanda Novotná, Jakub Ludvík, www.isifa.com