Lucie, vaše kuchyň je svým způsobem originální a sladěná do padesátých let. Máte ráda retro styl?

„To mám radost, že se vám líbí. Ta kuchyň je opravdu svým způsobem velmi originální. Ale nejlepší na tom je, že je vlastně necelý rok stará. Inspirovali jsme se u našeho kolegy, herce Pavla Lišky. On má doma úplně stejnou, jen v červené barvě. Na první pohled nás okouzlila svou dokonalostí, tak jsme se rozhodli, že si ji pořídíme taky. Vybrali jsme si ale bílou, protože pestřejší barva by se do Lucie Benešová našeho bytu nehodila. Celou nám ji zhotovil pan Táborský, který se truhlařinou zabývá už mnoho let. Je opravdu velmi šikovný a má kontakty i na člověka, který tomu pak dodá ten správný starožitný lak. Je to vlastně obyčejná kuchyň, ale ten speciální lak jí dělá jedinečnou a zajímavou. Do našeho bytu se taky náramně hodí, protože ladí k vysokým stropům a starobylým oknům.“

Kuchyně je opravdu velmi hezká a neobyčejná. Koukám ale, že starožitností ve vašem domě je více…

„To ano, jsem blázen do takových věcí. Obešla jsem už spousty bazarů a skoro denně pokukuji po něčem novém, vlastně starém, na internetu. Taky chodím s dětmi na keramiku, kde je možné vytvořit si vlastní doplňky jak do kuchyně, tak do celého bytu. Přinesla jsem si už odtamtud hrnky, talíře a lustry. Také stolek, u kterého právě sedíme, není nový. Ten jsme našli u popelnice a vůbec jsme se ho nestyděli vzít domů. Nechali jsme ho nově nalakovat a vyplnili ho mušlemi, které jsme našli u moře. Zkompletovali jsme tak i židle a kuchyňský bar. Všechno do stejného laku, jako je kuchyně.“

Jste takhle kreativní, i pokud jde o vaření?

„No jéje. Člověk si prostě udělá čas na věci, kterého baví. Někdo chodí rád do posilovny a někdo zase rád experimentuje v kuchyni. Já se o gastronomii velmi zajímám, takže to i podle toho vypadá u nás doma. Vaříme na různé způsoby, samozřejmě podle toho, kolik je času. Snažím se, aby převážná většina večeří byla teplých. Děti jsou na to zvyklé a manžel to má taky rád. Víte, já mám radost, když se tady vždycky večer všichni sejdeme u jednoho stolu a můžeme si popovídat. Když máte velkou rodinu, tak víte, že tyhle chvíle jsou velmi šťastné.“

Lucie Benešová Lucie Benešová

Co se objevuje nejčastěji na vašem stole?

„Asi základem jsou u nás těstoviny, maso a skoro každý den saláty. Teď jsme se naučili vařit také brambory na různé způsoby. Máme takovou naši specialitu – nevařím brambory ve vodě, ale rovnou je hodím s cibulkou na pánev. Chytnou výbornou šťávu a jsou stejně propečené jako v troubě. Pak do toho přidám hrášek, mrkev a kukuřici a celé to nakonec posypu sýrem. I třeba s trochou česneku a smetany, podle toho, jak to má kdo rád. Zrovna teď ale rozmrazuji kuřecí křidélka, které jsou u nás v rodině velice populární. Dělám je na medu. Je to moc dobré, doporučuji. Stačí maso 15 minut před dopečením potřít medem. Krásně to natáhne sladkou chuť a celé to pak je mnohem šťavnatější.“

Nebylo problém skloubit chutě celé rodiny? Děti jsou známé svou vybíravostí...

„Můj syn Lucián je naučený, protože tak jí celý život. A u ostatních to zatím poměrně úspěšně trénujeme. Stačí, když dětem občas řeknete, ať to aspoň ochutnají. Uvidíte, že postupně si zvyknou. Samozřejmě k tomu přispěla i kuchynDetail kuchyněě ze školek a škol, protože tam někdy nemají jinou možnost. Jsou ale samozřejmě i jídla, které by u nás neprošla. Máme třeba velký problém s čočkou. Skoro nikdo ji nejí rád.“

A to všechno zvládáte vy sama nebo se na přípravách jídla podílí celá rodina, včetně manžela Tomáše Matonohy?

„To víte, že jo. Bez toho by to někdy ani nešlo. Manžel je odborník na špagety a maso. Takže když se dělají tato jídla, tak vaří jedině on. Jeho specialitou je maso na švestkách nebo na hruškách. Dělá ale také výborné saláty. Při vaření se střídají i děti. Různě pomáhají krájet nebo loupat.“

Čekala bych, že tak velká rodina bude spíše preferovat restauraci, kde je „full servis“...

„Bylo by to možná pohodlnější, ale rozhodně bychom se za chvíli nedoplatili. Pět dětí toho sní opravdu hodně, to si nemyslete. Do restaurací chodíme tedy pouze na ryby nebo mušle. Dáváme si tam to, co by bylo obtížné uvařit doma.“

A jaké je konkrétně vaše nejoblíbenější jídlo?

„Naprostá klasika. Smažený sýr! Máme ho rádi celá rodina. A k němu si děláme vlastní tatarskou omáčku. Na druhé místo bych pak dala lososa. Dopřávám si ho tak jednou týdně. Stačí mi udělaný na másle se salátovou přílohou. Vlastně, když se nad tím teď zamyslím, tak kromě bílého pečiva a některých příloh jím snad úplně všechno.“

Lucie Benešová Detail kuchyně

Jaké speciality jste si oblíbila z mezinárodní kuchyně?

„Jezdíme hodně do Řecka. Jejich kuchyni jsem si zamilovala. Nejoblíbenější je určitě chobotnice. Dokonce vám ji vyloví přímo před očima a pak podle vaší chutě upraví. Moc mi chutná také sushi. Už dlouho se ho plánuji naučit připravovat. Bohužel to není vůbec jednoduché. Musíte na to mít hodně času. To už není jen o vytáhnutí něčeho z mrazáku, ale o celém tom rituálu japonské kuchyně. U tohoto pokrmu je důležitá precizní příprava, pokud možno úplně čerstvé ingredience, klid a kreativita. K tomu všemu není u nás jednoduché všechno sehnat.“

Je podle vás něco, co česká gastronomie postrádá?

„To víte, že jo. Je spousta věcí... Ale já za největší nedostatek pokládám úroveň našich rychlých občerstvení. To je úplná katastrofa! Například stánky na nádraží nebo v centru města. Nejenže se tam jí z hrozných plastových kelímků, ale vesměs to jsou všechno staré potraviny, připálené hranolky a buřty nebo maximálně přesolené polévky. Paradox je ten, že cena těch jídel je vlastně srovnatelná s jinými cenami v Evropě. Jinde ve světě vám už dají k pití skleničku, příbor i normální talíř. A bistra? Těch je nespočet. Od hot dogů až po biobistra a podobně. Jezdíme třeba na hory do Itálie, kde už je naprosto automatické, že vám víno nalijí do patřičné skleničky a jídlo, byť i u stánku jíte z normálních talířů.“

Zmínila jste biopotraviny. Jste příznivcem těchto surovin?

„Určitě, jsem jejich příznivcem už od začátku, co se u nás začaly objevovat. Sice naše rodina nekupuje potraviny jen v bioprodejně a běžně zajdeme i do normálního supermarketu, ale snažím se to tak nějak kompenzovat a střídat. Třeba kuře, králíka nebo vajíčka kupujeme pouze z biofarmy.“

Text: Jana Švecová
Foto: Mojereklama.cz