Před třemi lety jste se stěhovali do nového domu. Vzpomínáte si na to, jak jste zařizovali kuchyň?

Mně se nejvíce líbí styl francouzského venkova. Ale protože jsme sto let stará činžovní vila, tak jsme museli udělat kompromis. Kuchyň jsem si navrhla sama. Říkala jsem si, že když je ten byt starý, tak proč sem dávat novou kuchyň? Třeba taková Ikea by sem vůbec nešla... Máme šikovného pana truhláře, který podle mého návrhu kuchyň vyrobil. Dala jsem mu i staré kořenky z vetešnictví a on je do ní zabudoval. Myslím, že ta kuchyň sem přesně padne...

Kuchyňskou linku máte vyladěnou starožitnými detaily, například knopkami a retro spotřebiči...

Ano, přesně tak. Chtěli jsme, aby to bylo vyladěné do retro stylu. Ale všechno jsme museli zařizovat s kompromisem, už kvůli dětem. Já bych si sem třeba nikdy nedala koženou sedačku. Příčí se mi to, ale je to praktické, když máte hodně dětí a zvířat. Chlapi tady třikrát denně něco vylijí a ono to pak stačí jen setřít. Jinak já tu vidím úplně jinou sedačku – látkovou, s červenými růžičkami, ale na to si hodně dlouho počkám.

V kuchyni máte spoustu rukodělných věcí. To jste vyráběli sami?

Většinu věcí máme z keramiky. Třeba světýlka. Nějak mi sem nešla jiná, tak jsme si je nakonec vyrobili sami. Ale máme tady i vlastní keramické věšáčky, nádobí... Razíme heslo, že co si vyrobíš, to by mělo být doma. Proč kupovat hrnek, když si ho můžeme vyrobit sami?

Všimla jsem si, že tady máte spoustu starých věcí, třeba různé skleničky a konvičky. Chodíte do vetešnictví?

Pořád. Všechno, co tu je, jsme buďto vyrobili sami, nebo jsme to koupili ve vetešnictví. Mám ráda věci, které už něco zažily. Proto jsem nikdy neměla strach, že se odře stůl nebo prošlapou parkety. Líbí se mi, když věci mají patinu nebo když jsou osahané.

A co na to váš muž Tomáš Matonoha?

On to uznává. Jemu se všechny staré věci líbí možná ještě víc než mně. Ale kdybychom nebyli spolu, tak by asi ten byt takhle zařízený neměl. Oba jsme se doplnili navzájem.

Je ve vaší kuchyni něco, co považujete za skvělou vychytávku?

Když jsme zařizovali kuchyň, tak nám truhlář nabídl, že nám udělá skrytou výsuvnou digestoř. Doporučuji to všem. Jde jen o to, vyměnit původní lištu a dát místo ní dřevěnou. Je to výborný nápad.

Když máte tak nádhernou kuchyň, jak jste na tom s vařením?

Já jsem nikdy vařit neuměla. V osmnácti letech jsem ani nevěděla, jak se udělá vajíčko. Ale jak se říká: „Neboj, až budeš mít děti, všechno přijde,“ a to byl i můj případ. Dnes už můžu říct, že zabezpečím jídlo pro celou rodinu na každý den.

Vy vaříte každý den?

Ano, ve všední den jedno teplé jídlo a o víkendu dvě.

A jaká jídla jsou ve vašem repertoáru?

Já mám ráda lehčí jídla. Dětem cpu hodně ryby. Už jsem je všechny na ně naučila, kromě sedmiletého Štěpánka, který ryby nerad. Ráda dělám pstruha na másle, k tomu brambůrky zapečené se zeleninou... A také vařím těstoviny na různé způsoby.

Máte nějaké své oblíbené jídlo?

Dělávám brambory s mrkví. Děti to mají rády a jídlo pojmenovaly Takové dobré brambůrky.

Recept: Takové dobré brambůrky podle Lucie Benešové

Připravte si: cibule, olivový olej, brambory, mrkev, koření dle vlastní chuti, případně smetana, Pokračovat...

Další recepty: Hlavní chod | Salát | PolévkaDezert | Chuťovky | Více...

Jak je vidět, tak asi moc neholdujete české kuchyni...

Tak to vůbec. Tu dělají babičky a také školní jídelny, tak proč dětem dávat znovu knedlíky? Já se snažím vařit zdravě. Od švagra z venkova mám možnost kupovat domácí masíčko a vajíčka, a tak jsem si řekla, že pokud se to podaří, tak je nebudu kupovat jinde.

Je to takový rozdíl?

Je to obrovský rozdíl – v barvě i v chuti. Poznají to i děti. Snažím se jim tak jednou za čtrnáct dní dát domácího králíka nebo kuře. Do budoucna bych chtěla všechno maso pokrýt z venkova. Ale zatím zdrojů není tolik, takže občas musím vzít za vděk i tím kupovaným.

Hledat si zdroje masa a vajíček na venkově je asi dost pracné...

Já mám rozhozené různé sítě. Je to složitější, ale mně to za to stojí. I ceny jsou stejné jako v obchodě, králík mě stojí 190 korun. Přiznám se, že většinou ale dělám bezmasá nebo rybí jídla, třeba těstoviny nebo domácí pizzu.

Když nejíte tolik maso, tak to musíte dorovnávat zeleninou. Tu ale spousta dětí nejí.

Já jsem dřív dělávala salát s dresinkem a děti to nechtěly. Pak jsem vymyslela nový systém. Všechnu zeleninu nakrájím na mísu a děti to zobou. Ale je to běh na dlouhou trať.

A co váš manžel, také někdy vaří?

Ten vaří italskou kuchyni – špagety na všechny způsoby. On je takový Ital, může jíst špagety čtyřikrát denně, i k snídani. Pro něj jsou špagety nejlepší jídlo. A pak také dělá steaky. To si zajde do argentinského obchodu, tam koupí steaky originál.

Je vidět, že přípravu steaku zvládá téměř profesionálně...

Na steaky se Tomáš vyškolil během svých čtyřicátin. Zaplatil si kuchaře, který nám tady dělal hostinu, manžel si to psal a fotil a díky němu se naučil výborné steaky. Dělává je jednou za dva měsíce. Teď bych si zrovna nějaký ten steak dala.

Říká se, že muži a děti si potrpí na sladké. Pečete?

Ano. Nejlepší jsou štrúdly, ty často pečeme se Sárou. Kupujeme si babické listové těsto a pak do něj uděláme tvaroh, jablka, rozinky... Je to taková rychlovka, aby děti měly snídani. Pak děláme bábovky, ty mají také rády. Ale pečou i naše babičky. Občas se mě ptají, jestli mají něco přinést. Já říkám, že ano, protože moje děti jsou jako kobylky...

Chcete vidět Lucii Benešovou v nové roli? Dívejte se po prázdninách na seriál Gympl (poběží na TV Nova).
 



Autor: Vanda Novotná | Fotografie: Vavřinec Menšl, Archiv TV Nova