Marku, před měsícem vám vyšlo druhé album, které jste pojmenoval podle jedné z písní „Pohledy do duše“. O čem je tentokrát?

„Album v podstatě zase vyjadřuje mé city a dojmy, které jsem při jejich tvorbě zrovna prožíval. Ale oproti prvnímu albu je tam určitý posun v aranžích a zvuku. A není to taky jen o lásce, ale i o životě, smrti a životních nástrahách. Nové Marek Ztracenýalbum vlastně vzniklo v průběhu koncertů a festivalové scény, která byla opravdu povedená a kde jsem mimo hraní také skládal texty a pak je zpíval lidem. To, co se jim líbilo, jsme pak nahráli a tak vznikla tahle druhá deska.“

Co vás čeká v nadcházejícím roce? Už máte nasmlouvané nějaké koncerty nebo snad i turné?

„Je to tak, už se připravuji na první samostatné turné. Plánované je na duben a květen příštího roku a všichni se mají opravdu na co těšit. Chybět nebudou skvělí hosté i předskokani.“

Budete mít na koncertech nějaké speciální požadavky, co se jídla týče?

„To určitě ne. Já si vystačím s bagetou, toastem nebo nějakým jiným rychlým jídlem z restaurace. Nejsem v tomto směru náročný a rozhodně to ani nevyžaduji.“

Na jaký jídelníček jste zvyklý?

„Pocházím z malého města na Šumavě, takže jsem vyrůstal převážně na české kuchyni. Tradiční svíčková, guláš i vepřo-knedlo-zelo, to u nás bylo asi nejčastěji. Maminka tahle jídla dokáže uvařit naprosto výborně, takže už jako malý kluk jsem si vypěstoval ten správný apetit a bavilo mě ochutnávat.“

Marek Ztracený

Takže česká kuchyně patří mezi vaše nejoblíbenější?

„Stále patří, ale postupem času ji sem tam nahradí i třeba jiná mezinárodní specialita. Těžko říct, co mám teď nejraději. Nejsem náročný strávník, ale přesto si rád a často dopřeji dobré jídlo. Tady v Praze to člověka vybízí, u nás naKuchyně Marka Ztraceného Šumavě takový výběr rozhodně není. Takže až tady jsem si dal třeba poprvé argentinský steak nebo hovězí biftek. Začal jsem se v tomto směru pěkně rozmazlovat a v restauracích začal zkoušet všechny možné delikatesy a speciality.“

Na co si tedy zajdete nejraději?

„Jak už jsem řekl, tak u mě nejvíce převládá maso. Vždycky si pochutnám na bifteku, steaku, tataráku nebo hovězím carpacciu. Mám rád ale i italskou gastronomii, protože je pestrá a převážně se skládá z domácích těstovin a zeleniny. Ze sladkého jsem si pak oblíbil tiramisu a jablečný závin.“

Jak jste na tom s vařením?

„Naposledy jsem si vařil snad na koleji, kde jsem musel počítat každou korunu a návštěva restaurace tedy nepřipadala v úvahu. Šlo ale převážně o polotovary, na kterých nic nezkazíte. Učit se vařit mě popravdě nikdy moc nelákalo, možná je to dnes moderní, ale nějak se mi to stále vyhýbá. Jediné, co si tedy doma připravuji, jsou jednohubky, rychlé svačiny nebo obložený talíř. Třeba jako dnes – mozzarella a parmská šunka, to mi úplně stačí. Večer si ale pak rád zajdu do restaurace.“

Máte nějaké rituály, na které si při jídle potrpíte?

„Víte, že ano? Když jím v restauraci, tak si skoro pokaždé dám celé menu. Myslím tím teď polévku, předkrm, hlavní jídlo a dezert. To ale jen když je čas. Většinou to spíše končí něčím rychlejším.“

Kuchyně Marka Ztraceného Kuchyně Marka Ztraceného

Blíží se Vánoce. Potrpíte si také na klasickou štědrovečerní večeři?

„Tradiční smažený kapr se u nás doma nedělá, ale jinak jsme taková ta klasická rodina, která jde nejdříve na mši do kostela a pak zasedneme ke štědrovečerní tabuli. Bramborový salát u nás dělá můj tatínek a maminka připravuje řízky.“

Text: Jana Švecová
Foto: Mojereklama.cz