Spousta lidí má své oblíbené chutě a vůně spojené s dětstvím. Jaké byly ty vaše?

„Jako dítě jsem milovala obyčejné pečené kuře. Normálně se jí s bramborem, ale mě víc chutnalo s rýží. A navrch ten omastek! Mmm... Nemám ráda suché jídlo, takže takové americké brambory mě příliš nebaví, pokud nejsou obzvlášť dobře udělané... Dneska si ale libuji v thajské kuchyni. Moje oblíbené jídlo je kuře se zeleninou na zázvoru s rýží. Maso od zázvoru chytne lehce pálivou chuť a navíc je to i zdravé.“

Jak je vidět, máte ráda šťavnatější maso. Takže z kuřete spíš stehno než prsa?

„Přesně tak. Jsem „masař“, ale jsou masa, která moc nemusím. Nikdy jsem se nesetkala třeba s dobrým skopovým. Mně to maso ani moc nevoní. Také si nepotrpím třeba na jehněčí. Ale jinak jím všechno - ptáky, hovězí, vepřové... Co mi moc chutná, jsou třeba jitrnice. Bratr měl v posledních letech možnost být přímo na zabijačce, tak jsem je ochutnala pěkně čerstvé.“

Koukám, že lásku k masu máte v rodině...

„Můj bratr je obrovský milovník masa, někdy se mu smějeme, že z toho bude mít dnu. U nás v rodině má tradici kuřecí vývar. Máma do něj vždycky dávala kuřecí krky a nás bavilo je oždibovat. Pamatuju si, jak jsme se o ně s bráchou hádali. Když máma dělá vývar dnes, většinou tam dá těch krků požehnaně, aby na každého vyzbylo.“

Teď jste ale už nějaký ten pátek od rodičů. Jak si vaříte vy sama?

„Já si moc nevařím, nemám na to čas. Ale když už něco udělám, tak vždycky něco většího. Nějaké recepty mám od mámy, která vždycky vařila pro větší kvantum lidí. To je možná důvod, proč si neumím vařit jen sama pro sebe... Když už tedy něco ukuchtím, vydrží mi to klidně dva dny. Navíc raději vařím pro víc lidí než jenom pro sebe. Sama si dělám spíš studená jídla, saláty a tak – mám ráda rukolu, avokádo, ledový salát, cherry rajčátka... Do salátů někdy používám dýňový olej. Je moc dobrý, ale u nás se prodává strašně draho, proto si ho necháváme vozit od kamarádů z Rakouska.“

Dýňový olej? To jste mě zaskočila. Vůbec ho neznám.

„Má takovou temnou, zelenohnědočernou barvu. Je aromatický, takže ho stačí přidat pomálu. Dělávám s ním takový salát na způsob Coleslawu.“

Recept: Salát podle Markéty Frösslové

Připravte si: zelí, mrkev, červená cibule, majonéza, Pokračovat...

Další recepty: Hlavní chod | Salát | PolévkaDezert | Chuťovky | Více...

 

Podle toho, co říkáte, tak v kuchyni asi netrávíte moc času...

„Naopak. Kuchyň je místo, kde by lidé měli trávit čas. Já jsem tak naučená z domova od rodičů. U nás se vždycky sedělo v kuchyni a povídalo se. Moje kuchyně je také taková společenská místnost – nejčastěji tam sedávám se svou rodinou a s přáteli... Poštěstilo se mi, že mám celou rodinu i pár přátel přímo v domě, kde bydlím, takže o sousedské večírky není nouze.“

Na co si v kuchyni ještě potrpíte?

„Určitě na rádio. Mám to spojené s dětstvím a s teplem domova. Každé ráno, když jsme s bratrem snídali v naší kuchyni, musel hrát rozhlas. Je to taková kulisa, lepší než televize...
A taky je to špajz. To je geniální vynález. My máme špajzku jako jednu místnost a vejde se tam opravdu hodně věcí.“

Nemáte pokušení si pak dělat zásoby?

„Určitě. Navíc to máme v rodině. Moje maminka je šílený zásobář, asi to mám po ní. Máma nakupuje všechno dvakrát – pro mě i pro bratra, i když už tam dávno nebydlíme. Kdykoliv k nim přijedu, dostanu nálož potravin. U mých rodičů bývalo v lednici vždycky plno. Kamarádi se na ní chodili dokonce dívat. Já mám také ráda, když je lednice plná pokud možno neprošlých potravin, což je při takovém kvantu věcí celkem náročné. Přijde mi, že když člověk vidí prázdnou lednici, tak je to takové smutné...“

Takže vy udržujete svoji lednici také plnou... A co v ní a ve špajzu nesmí chybět?

„Docela jo. Teď v mám v lednici obrovské množství rajčat z chalupy. Jsou výborná, šťavnatá a bez chemikálií. Rajčata u mě nesmí zásadně chybět! Pak mám ráda jogurt Fantazie Křupy křup a z těch ovocných jogurtů mi chutnají meruňkové. Občas si nakoupím ovoce a dělávám si ovocný salát, kdy nakrájím všechno ovoce, které doma najdu, zaliji jogurtem a někdy osladím medem... Jinak miluju zázvor – používám ho do jídla, ale dělám si z něj i čaj. Hodně si potrpím také na sýry – obzvláště hermelín. A ve špajzu? Tam samozřejmě nesmí chybět základní potraviny a dobré víno. Jenže to víno tam většinou chybí, protože je vypité...“

S vínem je asi vždycky potíž – když je dobré, je hned pryč...

„Já většinou chodím pro sudové víno do vinárny na náměstí Bratří Synků, kde mají výborný Cabernet Sauvignon. A z bílého si beru většinou Ryzlink Rýnský nebo Tramín. A to mi tak rychle nedojde, protože když už tam jedu, vezmu toho víc.
A když není víno, ani dobrý tvrdý alkohol v malém množství není špatný. Když je příležitost, ráda si dám třeba tequilu. Baví mě ten rituál s citronem a solí. Přijde mi to takové obřadní, a navíc to mám spojené se svými studii na španělském gymnáziu a návštěvou Mexika. Tam se sice na nějakou sůl a citron nehraje, ale tequila se tam pije jako u nás pivo nebo víno. Co nemusím je Tuzemák. Zato třeba kubánský rum je moc dobrý. Teď to asi působí, že nejsem patriot...“

Vypadá to, že se v panácích vyznáte...

„Já si panáky užívám příležitostně. Třeba když mi někdo nabídne vlastní pálenku. Například předloni byla u nás na chalupě velká úroda švestek a udělala se domácí slivovice. To je takový ten zdravotní panák na zahřátí v zimě. Doma ale panáky moc nepiju, spíš je sbírám. Nedávno byli rodiče na Zakarpatské Ukrajině a přivezli mi vodku. Přátelé mi občas z cest dovezou také nějaký ten tekutý suvenýr. Proto když přijde návštěva, můžu jí nabídnout degustaci z různých koutů světa. Není to jako to pití v hospodě – jde o zážitek.“

A jaký tvrdý alkohol vás v poslední době mile překvapil?

„Asi to byl karibský rum, jmenuje se Sailor Jerry. Má dost procent alkoholu, ale příjemnou karamelovou chuť. První panák mi chutnal moc, ale druhá sklenička už na mě byla příliš. Je hodně aromatický a brzy se tou chutí přehltíte. Stejně jako v jídle i u pití se člověk musí hlídat, i když je to dobré...“

Náš tip: Chcete vidět Markétu Frösslovou naživo? Zajděte se na ni podívat do divadla. Více se dozvíte na www.jihoceskedivadlo.cz.
 



Autor: Andrea Votrubová | Fotografie: Andrea Votrubová, archiv TV Nova, archiv Jihočeského divadla