Jak Vás vlastně napadlo vydat kuchařku?

„Uvažovala jsem o tom dlouho. Navíc mě manžel a všichni, kdo k nám chodili na oběd nebo večeři, pořád přesvědčovali, že bych kuchařku vážně měla napsat. Když dcera Christel začala chodit do školky a já tím pádem začala mít více času, tak jsem si sedla a začala psát...“

Dívala jsem se do Vaší kuchařky a ta je, dalo by se říci, dost osobní...

„Nechtěla jsem, aby to byla kuchařka bez jakéhokoliv osobního vkladu. Jen ingredience a recept. Tak jsem ke každému receptu napsala nějaký můj zážitek, komentář nebo tip, co by se dalo udělat jinak nebo na co si dát pozor.“

Jak jste se vlastně dostala k vaření?

„Vaření mě vždycky bavilo. Odmala jsem ráda jedla, a pak jsem se v dospělosti pokoušela i vařit. A ono to šlo. A čím dál tím lépe. Poté jsem začala hostit kamarády a přátele. A těm vždycky chutnalo. Všichni by Vám potvrdili, že takových dobrých 10 nebo 15 let vařím aktivně. A samozřejmě vařím pro rodinu. Snažím se každý večer. Tedy pokud mi to čas dovolí.“

Měla jste nějaký „kulinářský vzor“?

„Mou babičku! Moje babička byla excelentní kuchařka – dělávala úžasné omáčky, knedlíky, koláče... Děda byl myslivec a babička uměla naprosto skvěle připravit zajíce, bažanta nebo jelena. Byl to doslova chuťový koncert. Bohužel, byla jsem malá a žádné recepty jsem si nepsala, což mě dnes samozřejmě mrzí. Ale před nedávnem manžel koupil ledvinky a musím se pochválit, udělala jsem je téměř tak dobré, jako je kdysi dělávala babička.“

Někde jsem slyšela, že prý nemáte ráda českou kuchyni...

„S tím rozhodně nemohu souhlasit. Českou kuchyni mám ráda a vařím ji. Čas od času si ji moc ráda dám, ale nevýhodou je, že člověk se po ní nemůže moc hýbat. Většinou si jen lehne a funí. Je zkrátka kalorická a hlavně časově náročná na přípravu. Když si chci udělat české jídlo, musím mít čas, protože se jeho příprava nedá ošidit a zkrátit. A většina žen tolik času v denním provozu zkrátka už nenajde...“

Co tedy v ,,běžném provozu" vaříte?

„Mám ráda inspiraci středomořím. Hodně těstovin, zeleniny, kvalitní maso. Všechno by mělo být rychle, dobře, zdravě a kvalitně uvařené. A takové jsou i recepty v mé kuchařce. Má zásada je, že do půl hodiny by mělo být jídlo na stole. Samozřejmě, že počítám tu půlhodinu od momentu, kdy už máte všechno připravené, oloupané, očištěné, nakrájené. Půlhodinka vaření se dá vydržet.“

Tak takové „bleskovky“ ocení určitě vytížené ženy.

„Moje kuchařka je právě pro vytížené ženy. Ženy, které přijdou z práce a nemají čas dlouze vařit – přitom nechtějí kupovat mražené věci, nebo si předvařovat týden dopředu – zkrátka jen potřebují rychle a chutně připravit něco čerstvého. Ale má kuchařka je samozřejmě i pro muže:-)). Zkusit můžete třeba tento recept:“

Recept: Krůtí prsa plněná nivou dle Markéty Hrubešové

Připravte si: 300g krůtích prsou,100g nivy, hrst sušených rajčat,  Pokračovat...

Další recepty: Hlavní chod | Salát | PolévkaDezert | Chuťovky | Více...

 

Vy si tedy doma neděláte žádné „zásoby“?

„Vařím většinou z čerstvých surovin. Každý den dělám nové jídlo. Když čas není, raději koupím šunku, sýr, dobrý chléb a k tomu udělám salát. Samozřejmě, také někdy nakládám maso, nebo připravuji svíčkovou, ale vždy dělám tolik porcí, kolik je strávníků. Počítám samozřejmě s rezervou, aby si mohli všichni přidat. Když ale vařím jen pro nás tři – pro sebe, manžela a dceru Christel – udělám čtyři plátky masa, nebo čtyři filátka... Je to množství, o kterém vím, že sníme. Už to mám odhadnuté.“

Kam chodíte nakupovat potraviny?

„Jsem náročná na kvalitu, ale snažila jsem se, aby se na mé recepty daly suroviny z 99% běžně sehnat. Dnes je nabídka supermarketů široká. Můžete také nakupovat na farmářských trzích nebo v malých obchůdcích. Důležité je, aby základní surovina byla kvalitní a čerstvá. Nemusíte přeci do omáčky dávat přemíru ingrediencí. A také ji nemusíte dělat vůbec. Dobré maso stačí osolit, opepřit a servírovat s přílohou.“

Podle toho, co říkáte, tak s kořením asi moc neexperimentujete...

„Doma mám základní koření – bazalku, oregano, rozmarýn, tymián, sůl a pepř. Všechny tyto věci používám. Každý recept žádá jiné dochucení.“

Recepty z Vaší kuchařky jste vymyslela sama. Kde hledáte inspiraci?

„Inspiruji se pořád a všude. Když jsem v restauraci, pročítám jídelní lístek... Také na internetu sleduji aktuální dění, studuji jiné kuchařky a čtu všelijaké nové postupy. Při nákupu surovin se mi pak vše propojí. Mám hezký kus masa a už přemýšlím: Co by se k němu asi hodilo...? Při vaření se řídím hodně intuicí, zkouším. Když to ve výsledku chutná, mám radost. Zároveň mi záleží na tom, abych jídlo co nejlépe doladila. Ty nejlepší recepty, které u nás doma zabodovaly, jsou právě v mojí kuchařce.“

 

 

Jste zkušená kuchařka – bez čeho byste se v kuchyni neobešla?

„Nůž je základ. Když máte špatný nůž, tak se vám špatně vaří. Kvalitní nože jsou zárukou. Kdo chce vařit, ať si pořídí alespoň jeden nebo dva kvalitní nože. Mám jich doma hodně, ale stejně používám hlavně ten jeden. Byl trochu dražší, ale investice se mi už stokrát vrátila.“

A vaše oblíbené nádobí?

„Asi je to grilovací pánev – dělám na ní hodně jídel – od topinek po maso. Pánev má vroubkované dno a na jídle se pak udělá taková ozdobná mřížka, která velmi dobře vypadá.“

Jaká je Vaše kuchyně?

„Jednoduchá, žádné výmysly. Klasický trojúhelník – lednička, dřez, sporák. Když v kuchyni moc běháte, z vaření nemůžete mít radost. Vše musíte mít při ruce. Na lince mám jen olivový olej, sůl, nože a kuchyňskou pinzetu. Jinak mám vše schované v šuplících.“

Na kuchařce jste spolupracovala se svým manželem, fotografem Davidem Krausem. Jak Vám to šlo?

„Nejvíce jsme se dohadovali u „food stylingu“ . Ten je totiž moc důležitý. Když aranžujete jídlo na talíři, je to jiné na fotku a jiné před konzumací. Nezdá se to, ale je to velmi těžké. Všeobecně je dobré se před focením jídla najíst. Vzpomínám si, že jsme jednou drželi v ruce namazanou housku
s máslem a vedli diskusi o tom, jak má být vyfocený biftek. Vždycky jsme se před focením raději oba najedli.“

 

Co byste o Markétě Hrubešové měli vědět

Čím zapíjí své speciality: Má ráda pivo (vychlazené a kvasnicové) a víno. „Mám ráda bílé suché víno, ale když dělám bifteky, dávám si červené."

Na co si potrpí: Herečka má ráda, když je stůl hezky prostřený.

Co moc nemusí: Pečení. Vzhledem k tomu, že sladké skoro nejí, práce s těstem ji moc neláká. Občas sice něco připraví pro manžela, dceru nebo návštěvu, ale pečení raději přenechává cukrářkám.



Autor: Andrea Votrubová | Fotografie: www.isifa.com, David Kraus, archiv Mladá fronta