Martino, kdy jste zjistila, že jídlo a vaření jsou skvělé věci?

„Mě to chytlo někdy okolo osmnácti. Poměrně brzo jsem začala žít sama a taky jsem dělala brigádu v jedné restauraci, když jsem žila v Americe. Nebylo mi nic zatěžko, experimentovala jsem se saláty, čínou, vyráběla si vlastní omáčky a podobně. Mezi mými známými to mělo docela úspěch. Dnes se do kuchyně už tak často nedostanu. Přeci jenom mám přes den víc práce.“

Takže se dá mluvit o večerních kulinářských náletech?

„Přesně tak. Mám dvě děti, a je potřeba jim pravidelně vařit. Když večer dorazím domů, často začnu kolem dvanácté v noci připravovat palačinky nebo těstoviny na druhý den. Když je pak víc času, uvařím klidně i něco složitějšího nebo si něco vymyslím.

K vaření mám totiž spíš mužský přístup – rozhodně se nenechávám svazovat receptem. Tíhnu ke středomořské kuchyni, zvláště italské, pro její rychlost a nápaditost. Nemůžu ale říct, že bych nějak zatracovala českou kuchyni, spíš mi připadá časově náročnější a trochu moc vydatná.“

   

Prozraďte nám váš hvězdný a milovaný pokrm?

„Miluji thajskou kuchyni, takže cokoliv z ní. A pak svíčková u mých rodičů ve Špindlerově Mlýně. Pokusy konkurovat jí jsem už vzdala. Vrhnu se radši na řízky, nebo ovocné knedlíky.“

Které jídlo už byste nikdy nechtěla vzít do pusy?

„Nesnesu vnitřnosti.“

Máte nějaké striktní návyky, co se týče stolování a stravování?

„Ano. Zakládám si na tom, že se nevstává od stolu.“

Při svém náročném programu se jistě nevyhnete stravování v restauracích. Podle čeho si je vybíráte?

„Většinou chodím k mému známému, který vlastní italskou restauraci. Je tam velký stůl, full servis ve formě bufetu a obrovský dětský koutek. Vše, co potřebuji.“

Různé země, různé chutě. Které nejvíc oslovují vás?

„Měla jsem možnost ochutnat různou gastronomii, od americké až po hebrejskou a arabskou kuchyni. Nejkrásnější jídelní zážitky včetně atmosféry, stolování i chování obsluhy mám z Ameriky, kde jsem si neuvěřitelně pochutnala v japonské restauraci Nobu. Na světě je jen několik poboček a v každé dostanete to nejlepší sushi a další vynikající speciality z Japonska.“

 

Žila jste několik let v Izraeli. Jaké máte vzpomínky na tamní kuchyni?

„Jejich míchanice mě moc neoslovily. Jídlo jsem si rozdělovala na talíři podle ingrediencí. A často i tvrdila, že jsem najedená. Nesnášela jsem hummus, jehněčí a další tyhle věci.

Ironií ale je, že když jsme se s manželem rozešli, tak jsem jejich kuchyni začala milovat. Někdy zajdu do specializovaného krámu a udělám si to, co jsem dříve vůbec nemusela. Mnohdy také připravuji jejich saláty. Jsou vynikající a jednoduché. Třeba rajčata s okurkou a mátou.“

Prozradíte ještě další tip na salát?

„Ráda. Smíchejte čekanku, modrý sýr, vlašské ořechy, čerstvý špenát a zálivku z olivového oleje a cukru.“

Jaké suroviny nesmí u vás doma nikdy chybět?

„Určitě to jsou sýry, vajíčka a salámy. Je to proto, aby tam vždycky bylo možné připravit si narychlo nějaké jídlo nebo aspoň obložený chleba.“

Právě jste si zařídila novou kuchyni. Už víte, jaké doplňky a nezbytné spotřebiče v ní budete mít?

„Pro mě je skoro nejdůležitější velká linka, protože potřebuji hodně prostoru při práci. Plánuji si také pořídit velký jídelní stůl s takovými zámeckými židlemi. Už jsem si je vyhlídla, jsou překrásné. Co se pak spotřebičů týče, rozhoduji se z hlediska praktičnosti. Takže velká lednice, myčka a samozřejmě dobrý sporák s troubou.“

Text: Soňa Stehlíková
Foto: Mojereklama.cz

Chcete vědět více ze života celebrit? www.story.cz



Autor: Soňa Stehlíková | Fotografie: Mojereklama.cz