Je doba prázdnin a dovolených. Vy se chystáte na pár dní do Německa. Jste tradiční český cestovatel, který si na cesty smaží řízky?

Ona to zase není tak strašně dlouhá cesta, abych „řízkovala“. Pojedeme tak šest hodin, tak to si spíš dám kafe do termosky, případně s sebou vezmu i nějaké ovoce. Spíš to mám tak, že se najím před cestou a po cestě.

Takže nestavíte na benzínkách pro jídlo?

Ne. Já nesnáším jídla na benzínkách. To už můžete rovnou zastavit u „Mekáče“. Navíc hotové bagety z benzínek jsou snad to nejhorší, co můžete sníst – je tam plno éček, majonézy a dalších špatných věcí. Přiznám se, že v poslední době se snažím číst složení potravin, a jídla na benzínkách a ve fastfoodových restauracích u mě patří vůbec do té nejhorší kategorie.

To jste ale docela výjimka. Ve vašem věku spousta lidí naopak fastfoody vyhledává...

Když jsem byla na střední, také jsme po škole chodili na cheeseburgera. Ale musím přiznat, že teď bych si ho už nedala. Občas vidím nějakou reklamu na fastfood s houskami nafouklými, jako kdyby do nich někdo injekční stříkačkou napíchal vzduch, a nedělá mi to dobře. Zkrátka se mi to v té hlavě nějak přehodilo a nemám fastfoody ráda.

Navíc jako herečka potřebujete také nějak před kamerou vypadat.

Určitě. Ale je to dané také věkem – když je vám šestnáct, tak je vám úplně jedno, jestli si dáváte hranolky v osm večer. Ve třiadvaceti už musíte být opatrnější... Jednu dobu média trochu řešila, zda jsem přibrala, nebo nepřibrala. Ale přiznám se, že tohle zrovna nebyl ten impuls, abych se začala stravovat jinak. Spíš se teď s přibývajícími léty snažím být ke svému tělu ohleduplnější, než jsem kdysi bývala.

Takže sledujete složení výrobků. A kupujete třeba jen biopotraviny?

To samozřejmě ne. Občas si dopřeji i nějaké hříchy v podobě sladkého, protože já jsem člověk, který miluje sladké.

A jaké jsou vaše hříchy?

Já úplně miluju Nutellu. Snídala jsem ji už jako dítě – tehdy nám ji táta vozíval z Německa a já jsem na ní vyrostla. Navíc já jsem v dětství vůbec nechtěla jíst. Jediná jídla, která jsem do sebe vpravila, byla pizza, špagety s kečupem a Nutella. Přestože dnes vím, že Nutella není zrovna ideální, pořád to je moje srdeční záležitost a občasný hřích.

Jak si tu Nutellu vychutnáváte? Ujídáte ji lžičkou, nebo si ji mažete na chleba?

Klidně ji jím i samotnou, nebo si ji dám na chleba. Jím ji i s banánem, kdy si na každé sousto banánu dám trochu Nutelly.

Kupujete velké balení Nutelly, nebo jen vaničky?

To větší balení, protože by mi vanička nestačila ani na půl banánu. Když už hřešit, tak pořádně.

A máte ještě nějaké sladké hříchy kromě Nutelly? Slyšela jsem, že pečete...

Já peču ráda, ale spíš jen pro ostatní. Dělávám cheesecake – mám ho v rodině vyhlášený, a když má někdo narozeniny, tak mu dělávám cheesecake. Také peču sezónní koláče – v létě ty s malinami, na podzim štrúdly a na Vánoce cukroví.

Dostala jste od maminky nějakou kuchařku?

To ne. Ale od babičky umím svíčkovou a mám ještě v plánu se od maminky naučit rajskou. Potom druhá babička z tátovy strany mi dala recepty na cukroví. Všechno jsem si zapsala do své knížky receptů, kterou mám od osmé třídy. Je tam i recept na mazanec, který nemůžu pořádně přečíst, protože stránka je mastná. Jak u pečení rozehříváte máslo, tak se od toho zapatláte a pak se omastí i stránky. Takže mi písmo každý rok mizí a já ho musím obtahovat.

Říkala jste, že máte kuchařku od osmé třídy. To tedy pečete už dlouho!

Docela ano. Moje máma nebyla nikdy vášnivá pekařka nebo kuchařka. Jednou jsem jí na Vánoce pomáhala péct cukroví, a když viděla, že mi to jde, začala jsem péct pro celý barák.

Kolik to je lidí?

To je šest lidí.

To stačí...

To jo. Ale když dělám štrúdl, tak uplácám čtyři šišky a roznesu je do všech pater – prarodičům,
rodičům a také si něco nechám, aby mně a příteli zbylo. Můj táta si dělá srandu, že vařím jako pro regiment. Já ale asi neumím vařit jen pro sebe, jsem megaloman.

Proč ne? Vždyť z větších porcí se může radovat více lidí...

A hlavně mi jídlo déle vydrží. Jeden den si ho dám k večeři, druhý den k obědu. A když se s někým podělím, rychle je pryč.

Zmínila jste svého přítele. O lásce se říká, že prochází žaludkem. Co vašemu partnerovi od vás chutná?

My máme takovou specialitu, kterou milujeme nade vše. Jsou to šnečci z listového těsta naslano. Není to žádné kuchařské umění – stačí rozbalit listové těsto, dát tam rajský protlak, šunku, nastrouhat sýr, přidat oregano a dát do trouby. Jídlo je za dvacet minut hotové. Občas si děláme neděli se šnečky. Ale také rádi chodíme do restaurací. U nás dvou opravdu platí, že láska prochází žaludkem.

A jakou kuchyni vaříte kromě šnečků?

Nedá se to specifikovat jedním směrem, většinou se jídlo skládá z masa a přílohy. V poslední době jsem si oblíbila krůtí maso – není tak vysušené jako kuřecí. Mám svou oblíbenou masnu na Arbesově náměstí, kam chodím pořád. Vedle jsou Vietnamci, kde si nakoupím ovoce a zeleninu, a mám vše. V poslední době jsem přestala úplně chodit do supermarketů, protože jsem zjistila, že člověk si tam většinou koupí víc věcí, než spotřebuje, pak zbytečně plýtvá a vyhazuje. Takže nakupuji klidně každý den nebo obden, ale jen to nejnutnější.

Takže už vůbec nechodíte do supermarketů?

Zaběhnu tam, když potřebuji dlouhodobější potraviny, jako mouku, rýži, těstoviny... Ale jinak jsem eliminovala návštěvy supermarketů a navýšila návštěvy maloobchodů. Což si myslím, že by mělo dělat více lidí. Konkrétně maso v supermarketech stojí za starou bačkoru. Nedávno jsem viděla dokument, jak tam rvou vodu do kuřat – mají na to dokonce nějaký přístroj, který zapíchnou do masa a natankují do něj vody, co to jde.

Uf, to zní jako horor...

A s šunkou to není o nic lepší. Já si kupuji šunku, kde je alespoň 90% podíl masa. Ale existuje i varianta jen s 60 %. To už snad není ani šunka! Většina lidí upřednostňuje nižší cenu, ale když si dáte na misku vah cenu a zdraví, mělo by zvítězit zdraví. Navíc si lidé myslí, že kvalitní věci jsou dražší, ale ve skutečnosti to není až takový rozdíl, jde o pár korun.

A váš přítel také vaří?

Vaří. A vaří moc dobře, dokonce mám pocit, že lépe než já. Oba máme rádi asijskou kuchyni, je rychlá a strašně jednoduchá, za deset minut máte hotové jídlo. V únoru jsme byli spolu na Srí Lance, kde jsem si udělala kurz vaření. Naučili mě tam dva pokrmy – devilled prawns (ďábelské krevety) a pak kari kalamáry. Mimochodem, oni mají kari úplně odlišné od toho, co je u nás, a to jak chuťově, tak i vzhledově. Jejich kari je jemně žluté, spíše béžové a pálí jako čert. Já mám ráda pálivá jídla, a tak mi to vyhovuje.

Máte nějaký svůj oblíbený recept?

Podělím se o srílanský recept na devilled prawns.

 

Recept: Ďábelské krevety podle Patricie Solaříkové

Připravte si: krevety, červená cibule, lístky zeleného curry, lžička drceného chilli, půl lžičky pepře, lžička soli, pórek, zelené chilli papričky, Pokračovat...

Další recepty: Hlavní chod | Salát | PolévkaDezert | Chuťovky | Více...

 

Pálivá jídla dokážou člověka občas zaskočit. Znáte nějaký trik, jak příliš pálivou chuť v ústech zkrotit? Někdo používá chléb, někdo jogurt...

Já jsem zase slyšela, že je na to dobrý panák vodky. Ale zatím jsem to nezkoušela v praxi. Já jím tak středně pálivá jídla a ta pálivost mi vyhovuje, takže nemám důvod ji krotit. Když už to pálí moc, zapíjím to vodou, ale ono to stejně nepomáhá.



Autor: Vanda Novotná | Fotografie: Andrea Votrubová a archiv TV Nova