Jak jste se dostal ke grilování?

„Za všechno může naše terasa. Když jsme s manželkou hledali bydlení, ani jeden jsme nechtěli dům. Oba jsme totiž z baráku a víme, co je kolem toho starostí. Shodli jsme se na bytu. Podmínkou však bylo, že tam bude dostatek prostoru, aby by si pejskové (máme dva yorkšíry) a děti měly kde hrát. Terasa je proto ideální. Děti tam mají bazének a můžou se koupat, manželka si tam zahradničí a já občas pracuji na notebooku. Když jsme se sem před pěti lety nastěhovali, pořídil jsem si gril, marinády a náčiní. Teď jsem na to už odborník.“

Jaké maso rád grilujete?

„Kuřecí je příliš suché. Používám klasickou krkovičku, ale máme rádi i grilovací klobásy. Marinády si většinou kupujeme. Zkoušeli jsme si sice nějaké vyrábět sami, ale koupené jsou lepší. Máme rádi švestkovou a česnekovou. Většinou děláme dvě marinády – jednu pro děti a druhou, která je pikantnější, pro mě s manželkou. Yorkšíři také nepřijdou zkrátka – pokaždé jsou ve vyčkávací fázi kolem grilu – na terase nepotřebujeme žádný vysavač, jakmile něco upadne, spolehlivě to „uklidí“.“

Se svým Divadlem kouzel hodně cestujete. Podepisuje se to nějak na Vašem apetytu?

„Určitě. Například z Egypta vozíme pravidelně suvenýry – koření, omáčky a hořčici (přestože je od celosvětového výrobce, nikde jinde ji neseženete). Párkrát se nám to vymstilo, když jsme s kufry nezacházeli dobře – měli jsme marinované oblečení. Manželka nadávala, že kvůli marinádě za pár drobných jsme zničili oblečení za pár tisíc. Ovšem hlavně, že jsme přivezli marinádu... Když jsem přijel z Japonska, přivezl jsem dva kufry teplého rýžového vína saké. Kamarádi na mě koukali jako na blázna – jak jim můžu přivést teplé saké! Ale stačilo, abyste na plechovce otočila ,,čuflíkem" a už byl obsah uvnitř teplý. Nedávno jsem zase chtěl dovézt dva kufry teplého saké, ale nevěděl jsem, že se kvůli teroristům změnili bezpečností předpisy. Musel jsem ty plechovky rozdat na letišti.“

To je dost mrzuté. Slyšela jsem o Vás, že máte rád japonské sushi...

„Sushi jsem se v Japonsku bránil půl roku. Představa, že jím syrové ryby, mě moc nelákala. Dnes mám sushi rád a děti si ho také zamilovaly. Zkoušeli jsme sushi dělat doma, ale moc se nám nepovedlo. Byť jsme si koupili ingredience ve speciálních obchůdcích. Od té doby jíme sushi jen v sushi barech. Já jsem v Japonsku vystupoval a žil dva roky. Za tu dobu jsem ochutnal spoustu japonských delikates, jsem zhýčkaný...“

 

 

Říkáte, že „domácí sushi“ Vám nechutná. Co se tedy vaří u Kožíšků?

„U nás vaří moje paní. Já jsem hlavní ochutnávač. Naši kluci milují těstoviny a knedlíky. Manželka je v tom musí krotit. Naučili jsme je na brambory, rýži. Žena často dělá kuřecí maso na různé způsoby. Včera dělala recept od mé maminky -  „kuřecí maso a la králík,“ to byla mňamka.“

 

Recept: Kuřecí maso a la králík podle Pavla Kožíška

Připravte si: 2 lžíce vody, 2 lžíce oleje, 1 lžíce hořčice, Pokračovat...

Další recepty: Hlavní chod | Salát | PolévkaDezert | Chuťovky | Více...

 

Je něco, na co si v kuchyni potrpíte?

„Já mám rád česnek. U mě by upíři nepochodili. Miluji vše, co souvisí s česnekem. Moje babička mě k tomu navedla – všechno totiž léčila česnekem. Doma proto hodně „česnekuju“.“

Co se týče domácí kuchyně, tam jsou role jasné. Ale jak to máte se stravováním na zájezdech?

„S kolegy máme své oblíbené restaurace a motoresty. Už přesně víme, na kterém kilometru je hospůdka, kde dělají vynikající boršč nebo guláš, uzený sýr či korbáčiky. Já pocházím z Hořic v Podkrkonoší, tam se vyrábí hořické trubičky. Mám je velice rád. Firma, která je vyrábí, mi na každou premiéru dělá hořické trubičky ve tvaru kouzelnických hůlek. Je to už tradice.“

A kdy se „kouzelnické hůlky z Hořic“ zase objeví?

„Každý rok pro příznivce magie a kouzel chystáme něco nového. Letos to bude kouzelnická sada pro děti, kde se naučí 75 kouzel a mohou se ukázat jako malí Copperfieldové. Až to budeme křtít, nebudou chybět kouzelnické hůlky.“

Když se něco slaví, patří k tomu i alkohol. Dáte si občas skleničku, nebo jste abstinent?

„Občas si dám vínečko. Mám rád bílá sušší vína. Oblíbenou značku nemám. Hodně vína střídám, experimentuji. Večer, když děti usnou a je klid, tak si se ženou pustíme film a dáme si skleničku. Pivo moc nepiju, i když jsem vlastně z hospodské rodiny – můj pradědeček měl hospodu.“

Když už jsme u toho Vašeho pradědečka, hodně ovlivnil váš byt!

„To je pravda. Zdědil jsem po něm jedny staré hodiny a podle nich jsme si zařídili celý byt. Jsem staromilec. Mám rád staré věci – líbí se mi jejich kouzlo. Všechen nábytek, kromě sedačky, je originál.“



Autor: Andrea Votrubová | Fotografie: Andrea Votrubová