Petře, jaká kuchyně vás nejvíce oslovila?

„Jednoznačně francouzská. Jednu dobu jsem do Francie často jezdil, a měl tak možnost vysledovat jejich stravovací návyky a rituály. Mají vytříbené stolování a taky si potrpí na pestrou stravu o několika chodech. Mně se tam ten jejich Klikněte pro zvětšení!specifický postoj k jídlu opravdu moc zamlouval. Mají skvělý způsob přípravy masa, preferují také hodně zeleniny a vždy po jídle jedí sýry, ovoce či zmrzlinu. Polévkám moc nefandí.“

Myslíte, že to mají všichni Francouzi v krvi, nebo se to týká spíše jen smetánky?

„Mají to v krvi. Byl jsem v Paříži v roce 1967. Francouzsky jsem sice nic moc neuměl, přesto jsem si odtamtud přivezl spousty kulinářských zážitků. Vzpomínám si třeba, jak jsem jednou s udivením pozoroval dělníky na stavbě, kteří si v poledne postavili z cihel stůl, na který pak společně prostřeli ubrus a na něj přichystali opravdovou hostinu. Nejen jídlo, ale také termosky s kafem a vínem. Oni si prostě tyhle chvíle dokážou v klidu a v pohodě vychutnat. A to se mi líbí.“

Jaké speciality z francouzské kuchyně jste si nejvíce oblíbil?

„Hlavně saláty. Vynikající je třeba salát Nicolas, který se podobá Caesar salátu, ale jsou tam navíc ještě třeba ančovičky, olivy a speciální zálivka. Bohužel jsem se ale z těch jídel, které jsem tam měl možnost ochutnat, prakticky nic nenaučil. Tehdy jsem ještě nevařil a v podstatě mě to nezajímalo. V tomto směru mi byla určitě bližší čínská kuchyně. Tu jsem zvládl uvařit hned na několik způsobů.“

Vaříte dnes rád?

„Ano, fakt mě to baví. Rád připravuji nejen čínskou kuchyni, která je poměrně jednoduchá, ale také si jako správný Čech potrpím na svíčkovou, guláš nebo kuřecí na paprice. Dbám i na to, aby celé jídlo bylo připraveno přesně podle postupu a chutnalo, tak jak má. Ne vždy to ale vyjde.“

Klikněte pro zvětšení! Klikněte pro zvětšení!

Je vidět, že jste v gastronomii poměrně zručný. Kde jste sbíral zkušenosti?

„Přivedla mě k tomu nouze. Když jsem zůstal doma sám, tak jsem se o sebe prostě musel postarat. Nejdříve jsem se naučil vajíčka a leča na všechny možné způsoby. Pak mi ale doktor zjistil, že mám vysoký cholesterol, takže jsem se musel přeorientovat a své návyky pozměnit. Začal jsem tedy postupně vařit pKlikněte pro zvětšení!odle návodu v kuchařce a podle pokynů mé maminky. Dnes vařím nejen pro svou rodinu, ale také pro své známé a kamarády.“

Prozradíte, co jste vařil naposledy?

„Byla to naprosto jednoduchá čínská směs. Nakrájel jsem na nudličky krůtí maso, které jsem osolil a obalil ve žloutku a solamylu. Pak jsem tuto směs orestoval s pórkem, paprikou, chřestem a lusky na pánvi. Celé jsem to dochutil sójovou omáčkou a sladkým chilli sosem. Jako přílohu jsem zvolil buď rýži, nebo čínské nudle. S manželkou jsme také začali dělat slepičí plévku. Lidé na ni úplně zapomněli, ale ona chutná báječně.“

Preferujete tedy domácí stravu před restaurací?

„Nevyznávám přísloví - všude dobře, doma nejlíp! To už podle mého názoru dávno neplatí.
Rádi to střídáme. Když jsme doma, tak si spíše vaříme, ale když máme chuť na nějakou specialitu, tak si prostě zajdeme do restaurace.“

Kdo u vás doma vaří častěji? Vy, nebo vaše manželka?

„My se v kuchyni poměrně dobře doplňujeme. Manželka třeba nerada krájí zeleninu, a tak to dělám já. Jí zase nevadí uklízet, takže se nedá říct, kdo u nás vaří častěji. Myslím, že do kuchyně nepatří jen ženy, dnes je to, když se podívám na všechny ty šéfkuchaře, také hodně pánská záležitost.“

Klikněte pro zvětšení! Klikněte pro zvětšení!

Co by podle vás měl umět každý muž uvařit?

 „Určitě brambory, rýži a vajíčka. To je snad úplný základ. Herec Pavel Nový mi vždycky říkal: „Když umíš číst, tak umíš taky vařit.“ A je to pravda. S kuchařkou to snad zvládne každý. Pak si to stačí párkrát vyzkoušet.“

Už jste vyzkoušel i takové exotické speciality, jako hada nebo sušený hmyz?

„Spíše se tomu vyhýbám, ale před pár lety jsem okusil v Sydney slepičí pařáty. Budete překvapeni, ale nechutnalo to špatně.“

Co byste naopak nikdy nedal do pusy?

„Četl jsem, že někde v Číně servírují jako velkou pochoutku mozek opice. Naříznou jí hlavu a pak lžičkou vydloubávají ten vnitřek. Oni si pochutnávají a ta opička přitom umírá. Tak do toho bych opravdu nikdy nešel.“

Text: Jana Švecová
Foto: Mojereklama.cz