Jako herečka jste dost vytížená. Jak jste na tom s vařením?

„Dělám si rychlé věci – spíš zeleninu, někdy kuřecí maso nebo vepřové. Miluji remosku, je to velmi užitečný vynález a dá se tam zapéct úplně všechno. Navíc jídlo z ní bývá vláčnější a voňavější. Mám takovou oblíbenou rychlovku: do remosky dám brambory s cibulkou, na to hodím plátky vepřového, hodně posolím, opepřím, zaliji smetanou, posypu sýrem a remoska si s tím už poradí.“

Na čem jste vyrůstala?

„Jsem z Hodonína, z jižní Moravy. V bytě za městem máme zahrádku, takže u nás byla vždycky domácí zelenina a hodně se zavařovalo. Táta chová králíky, které jsme samozřejmě také jedli. Jako dítě jsem tím trpěla, protože jsem si s nimi ráda hrávala. Když jsem pak zjistila, že k obědu byl třeba Punťa, hodně jsem plakala. Ale vždycky jsem si poplakala a toho králíka nakonec snědla. U nás byl specialista na králíky táta – studoval různé recepty a dělával takové dobroty jako třeba králíka na jalovci.“

Takže na králíky jste nakonec nezanevřela...

„Naopak. I když teď jsem spíš na zeleninu a z masa jím nejvíc ryby.“

Když jste spíš na zeleninu, jaká vám chutná?

„Mám ráda rajčata a cukety. Na zelenině jsem vyrůstala. U nás bylo zvykem, že jsme ji měli místo čokolády. Vždycky jsme měli zásoby čerstvé zeleniny ze zahrádky, a když jsme byli přímo tam, stačilo si utrhnout nebo vytáhnout přímo ze země a jedlo se. Dětství mám hodně spojené se zahrádkou mých rodičů. Když jsem před pár měsíci přijela domů do Hodonína a naši mi nakrájeli svoji zeleninu, pocítila jsem ten rozdíl. Rajčata chutnala jako opravdová rajčata, okurky polní byly pěkně nahořklé a papriky byly šťavnaté... Rodiče mi pak dali s sebou do Prahy truhlík, kde byla dvě rajčata a k tomu nějaké papriky. Mně ale všechno zahynulo. Stačilo být pár dní pryč a zelenina uschla. Na stoncích jsem ale našla tři malá červená rajčátka...“

Vaše návraty domů na Moravu jsou vlastně takové návraty k přírodě a zahrádce...

„Je to tak. Pamatuji si, jak jsme s bráchou v září shrabovali listí a házeli po sobě shnilými jablky. Babička nám tehdy nadávala, že jsme prasata. V září se u nás pekly jablečné štrúdly a dělal se mošt. Jablek jsme mívali vždycky hodně. Rodiče mají šest jabloní.“

K rodičům jezdíte kvůli své pracovní vytíženosti zřídka, jste tedy vzácný host. Jak vás rozmazlují?

„Máma udělá třeba svíčkovou s domácími knedlíky a pořádnou flákotou masa. Normálně takové jídlo nevyhledávám, dopřávám si ho jen v Hodoníně.“

Proč?

„Já jsem pažravá, jedla bych pořád. Ke konci puberty jsem to viděla i na postavě, když jsem nastoupila na JAMU a rychle jsem skoncovala s českou kuchyní. A protože jím ráda a hodně, tak si vařím většinou lehčí jídla. Mám bohužel pomalé spalování... Ale to neznamená, že si občas nekoupím něco nezdravého, třeba klobásu.“

Tělo přece občas potřebuje hřešit...

„Já mívám vždy taková období, kdy jím nějakou potravinu ve velkém. Třeba období kukuřice byla doba, kdy jsem se neprošla bez toho, abych si ji koupila. Pak jsem si užívala lososové nebo oříškové období. V současné době si začínám víc všímat masa – doma si občas vařím kuřecí. V restauraci jsem si před nedávnem objednala i pořádný krvavý steak...“

Možná, že ta období jsou důsledkem toho, že si tělo říká o to, co potřebuje...

„Možná. Já sama mám ale ráda italskou kuchyni – těstoviny a rýži. Zajímá mě i asijská kuchyně. Přítel vyrobil tzv. nebalené sushi doma – udělali jsme jasmínovou rýži, nakrájeli čerstvého lososa, osmahli krevety, k tomu nakládaný zázvor, wasabi a sojovou omáčku a prozobali se do noci.“

 

 

Herci hodně dbají na štíhlou linii. Držíte i vy nějaké diety?

„Já to mám kyvadlově. Nejvíce funguje nejíst večer. Tak mám týden, kdy si dopřeji všechno možné, a pak se zase hlídám. V pubertě jsem se pokoušela o různé diety, ale mělo to nakonec opačný efekt. Spíš jsem se naučila snídat a jíst trochu pravidelně. Dávám přednost takovému celodennímu „zobání“ - ráno si třeba dám suchary (snažím se vyhýbat chlebu), v divadle jsou chlebíčky, tak si dopřeji i ten, na oběd si objednám velkou polévku a salát, někdy normální menu. Během dne zobu oříšky a večer to někdy zkazím ledničkovým náletem.“

Takže oříškové období stále trvá...

„Já jsem veverka. Jím hodně oříšky a dávám je i do jídel. Mám ráda kešu. Piniové ořechy zase přidávám do salátů, ale miluji i těstoviny se sušenými rajčaty, parmskou šunkou, kapary a piniovými oříšky. Koneckonců semínka si dávám zase do musli nebo je uzobávám, když se třeba učím text.“

To asi děláte dobře, oříšky prý zlepšují paměť. Jak jste říkala dříve, vyrůstala jste na české kuchyni, dnes ale dáváte přednost lehčím jídlům. Kdo vás je naučil vařit?

„Asi sama. Dost vařím podle kuchařky a ráda se nechávám inspirovat ostatními nebo volám o radu mámě. Hodně jsem se naučila i ve Zlíně, kde jsem měla divadelní angažmá. Tehdy jsem bydlela v bytě, kde nebyla kuchyň, proto jsem se často stravovala v divadelním klubu. Vždycky mi tam chutnalo a někdy jsem si řekla o recept. Jednou mi šéfkuchař říká: „Nechceš si přijít vykostit kuře?“ Dal přede mě tři kuřata a já jsem vykošťovala. Pak mi rodiče koupili troubu, která vypadala jako mikrovlnka, a mě bavilo v ní dělat kuřata a různé dobroty.“

 

Recept: Cuketové loďky podle Petry Hřebíčkové

Připravte si: cuketa, brambory, kořeněné mleté maso, Eidam, Pokračovat...

Další recepty: Hlavní chod | Salát | PolévkaDezert | Chuťovky | Více...

 

Mluvila jste o tom, že jste ve Zlíně neměla kuchyň. Teď ji už máte?

„Momentálně jsem v podnájmu, takže nenakupuji žádné věci do bytu a ani se zvlášť nestarám o zabydlování. Co ale dělám podvědomě, je, že sbírám lahve. To mám asi z domova. Táta dělá různé lektvary z bylinek, mazání a tinktury, které dává do různých kalíšků a lahviček. A já, jakmile třeba vidím pěknou lahev, tak jdu do ní. Dřív jsem ty svoje nasbírané lahve malovala, a když měl soused třeba meruňkovici, tak jsem ji do nich nalila a dávala je jako dárek.“

Sbíráte větší nebo menší lahve?

„Velikost neřeším. Záleží na tom, jak je lahev zajímavá. Občas jsem nějaké kupovala i na trzích, ale ne moc. Lahve většinou maluji k nějaké události. Třeba jsem kolegům z divadla přinesla „zlomvazky“, je to takový zvyk před premiérou, že si lidé navzájem dávají nějakou drobnost, třeba bonbon. Já jsem přinesla malovanou láhev slivovice.“

Kdo vás k malování vedl?

„Malování mám spojené se Strážnicí, kam jsme jako děti jezdívali za tetou Moučkovou. Ta malovala folklórní ornamenty a moje babička toho měla plný byt. Asi to ve mně trochu zůstalo.“

Náš tip: Chcete vidět Petru Hřebíčkovou naživo? Navštivte některé z jejích představení ve Švandově divadle – www.svandovodivadlo.cz.

 



Autor: Vanda Novotná | Fotografie: Vanda Novotná, Alžběta Jungrová, Patrik Borecký, Irena Vodáková a archiv TV Nova.