Jak moc jste museli svůj dnešní domov opravovat?
„Hájovnu jsme koupili před dvěma roky, byly tady jen čtyři obvodové zdi a můj muž to celé opravil. Když sem dneska někdo přijede, je unešený z toho, jak to tady vypadá. Myslí si, že všechno je původní, hezky zrenovované – třeba z kachlových kamen je nadšený každý. Ale tady nic nebylo, pro mého chlapa je to vlastně velká pochvala, dokázal zachovat stejný ráz.“

Klikněte pro větší obrázek!Když jsem do vašeho domu vstupovala, bylo mi hned jasné, že tady to bude hlavně o spojení s přírodou. Vidím, že jsem se nemýlila – kuchyň je ve dřevě, židle v barvě třešně… tak jak jsem předpokládala.
„No jistě, má i dřevěnou olejovanou desku. Moje kuchyň je hlavně policová, nemám ráda uzavřené komponenty. Kromě hrnců mám »venku« všechno – sklenice, hrníčky… – je to asi takový bordel. Visí mi všude byliny, jsou tam vystavené váhy, mouky, rýže… Je to vlastně ale takový půvabný binec.“

Dokázala byste vůbec fungovat v kuchyni s nerezovými dvířky a kovovým nádobím?
„Dokázala asi určitě, ale aby takhle vypadala má kuchyň, to bych určitě nechtěla. Nemám ráda chladné materiály.“

Vy milujete Indii a tahle náklonnost k Orientu se nezapře ani v kuchyni. Ten indický koberec na stěně vypadá moc hezky.
„Ano, Indii mám moc ráda. Prvky Orientu jsme samozřejmě uplatnili i v tady, ale zase jich zde není tolik jako ve zbytku domu. Já mám ráda sošky bohů, líbí se mi různé oltáře.“

A jakými barvami musíte být obklopena?
„Teplými – hlavně oranžovou, hnědou, zkrátka zemitými barvami. Líbí se mi i červená, v šatníku pak nesmí chybět černá.“

Klikněte pro větší obrázek!Tak to je vlastně Indie…
„Ano, máte pravdu.“

A co indická kuchyně? Vaříte ji?
„Ano, nesmírně jsem si ji oblíbila – pálivá ostrá jídla prostě zbožňuji.“

Bylinky jsou tady opravdu všude. Jakou roli hrají ve vaší kuchyni?
„Velkou! Kromě toho, že tady visí, pijeme z nich hodně čaje. Byliny sbírám, ale když dojdou, musím je dokoupit. Ale jinak se snažím chodit po pasekách a paloukách, vařím jitrocelový sirup, sbírám mateřídoušku, kontryhel, něco pěstuju na zahrádce – tymián, bazalku. Zrovna tak máme i vlastní zeleninu – například brambory.“

Snažíte se jíst zdravě, sbíráte byliny, sama pěstujete zeleninu. Máte doma elektrospotřebiče, které vám pomáhají všechny ty vaše bio produkty také šetrně zpracovat?
„Využívám obyčejný mixér a ještě ponorný na koktejly. U nás jsou koktejly vůbec moc oblíbené. Chodím na čerstvé mléko přes kopec k Soukupům – to je lahoda, milují ho i naše kočky. (Smích) Když si ho dáte do kafe, žádné jiné se mu nevyrovná. Ale řeknu vám, že nemám mikrovlnou troubu, a ani ji nechci.“

A co když potřebujete něco rychle ohřát?
„Tak to ohřeju v kastrolu. Knedlíky pak ohříváme v páře. A co se týče ostatních spotřebičů, máme klasickou troubu. Mám ještě lednici a rychlovarnou konvici. (Směje se) I když konvice na sporák je půvabná, ještě když píská. Tolik času ale zase ráno nemám. Vážně, nejsem příznivcem všech těch »krámů«.“

Klikněte pro větší obrázek!Vy jste nějaký čas žila i v Itálii, těsně po revoluci jste zde pracovala jako modelka. Ovlivnila vás i tahle středomořská kuchyně?
„Tu miluji. Je to moje nejoblíbenější kuchyně v rámci Evropy. Mám ráda pizzu, těstoviny a sladké, například tiramisu. A včera jsem dělala poprvé lasagne.“

Stala jste se patronkou projektu Hera Sobotní škola pečení (pozn. red.: celorepublikový charitativní projekt v dětských domovech). Dala vám něco Sobotní škola pečení? Pečete i doma?
„Ano, poměrně hodně. Nejoblíbenější u nás je štrúdl nebo mřížkový koláč. S paní Pavlínou Berzsiovou jsem se toho dost naučila. Domů jsem vždycky odjížděla pěkně ušpiněná, ale s novými recepty. Dělala jsem kynuté těsto, předtím jsem se nikdy nic takového neodvážila dělat. Můj muž chtěl nedávno buchtičky s krémem, tak jsem pekla svoje první kynuté buchty, a byla jsem děsně nervózní, aby se to povedlo.“

A povedlo se?
„Povedlo, to jsem byla vážně moc ráda. A teď se chystá druhý ročník Sobotní školy pečení, tak se už moc těším na to, jaké nové recepty si zase odvezu.“

Text: Věra Bláhová
Foto: Dagmar Hájková