Ve svém životě zažila snad všechno. Jako holčička byla tatínkem rozmazlovaná princezna. Když jí zemřel, zažila v rodině bídu a hlad. S bratry kradla sousedovi brambory, zrní, zeleninu i ovoce. Mamince a babičce pomáhala vařit pro studenty, kterým pronajímali pokoje. Pak si maminka našla nového partnera a Adina se doma přestala cítit dobře. Začala se projevovat její rebelská povaha, ve škole dělala průšvihy. Odmítala autority a jakoukoli kritiku. A tak ji otčím vyslal na studia do Francie. Na tuto dobu později vzpomínala jako na nejkrásnější čas svého života. Výtečná strava a víno s každým jídlem, vstupné do muzeí, divadel, biografů a na koncerty – to vše bylo zajištěno. Prožila tu velkou lásku i svůj první potrat… A nakonec útěk do Prahy.

Vše pro kariéru?

O tom, jak se Adina Mandlová, původně manekýna u firmy Rosenbaum, stala hvězdou, bylo snad už všechno napsáno. Herečku z ní udělal její idol a milenec Hugo Haas, který pro ni začal psát scénáře a vybírat jí role. Vždycky byla cílevědomá a věděla, s kým se seznámit a koho využít – ať už šlo o podnikatele, kteří jí kupovali drahé kožichy a luxusní róby, nebo o konexe u filmu či za války u nacistických úředníků. Podle pamětníků měla vždycky všechno vykalkulované, podle Wericha byla chytrá a zlá. Přesto některým svým přátelům pomáhala, přimlouvala se za ně. Když její manžel, malíř Zdeněk Tůma, spáchal sebevraždu, veřejnost ji odsoudila za její bezcitnost. Točila právě s Otakarem Vávrou film Šťastnou cestu, o němž později prohlásila, že byl to nejlepší, co kdy dělala. Za dvanáct let své kariéry (první český film natočila v roce 1932, poslední v roce 1944) stihla hrát v padesáti filmech. Kvůli roli se naučila stepovat, tančit, zpívat. Ctižádost jí rozhodně nechyběla.

Přítelkyně pana ministra

Když s Adinou a s Oldřichem Novým v roce 1940 točil Vladimír Slavínský komedii Přítelkyně pana ministra, ten příběh byl vlastně tak trochu o ní. O obyčejné písařce Julince kolovaly nepravdivé fámy, které jí nakonec pomohly ke štěstí. O Adině kolovala také spousta polopravd. Ty jí ale nakonec nepřinesly nic dobrého. V téhle komedii se zpočátku živila párky a jablky, ale ve většině filmů si ji vybavíme hlavně s cigaretou a se skleničkou sektu v ruce. Milovala večírky, kde šampaňské teklo proudem, a sama byla také jejich častou pořadatelkou. Do svého bytu na nábřeží zvala za války společenskou smetánku a vždycky bylo co jíst a pít. Mecenáši a ctitelé ji uměli zásobit za každé situace.

V Anglii vařila po francouzsku

Po roce 1945 si Adina užila své – stíhání revolučními gardami za styky s nacisty, doživotní vyloučení z divadelní a filmové unie. Její záchranou se stal pilot Josef Kočvárek, který jako člen Britského královského letectva získal za války anglické občanství, do Adiny se zamiloval, oženil se s ní a v roce 1947 mohli odjet legálně do Anglie. Tam ho ovšem brzy poslala k vodě a vzala si bohatého obchodníka Geoffreye. Ani s ním ale nevydržela dlouho. Usadila se až s módním návrhářem Benem Pearsonem, s nímž se v roce 1974 odstěhovala na Maltu. Celou tu dobu se pokoušela prorazit v zahraničí jako herečka. Zní to skoro neuvěřitelně, ale nějaký čas se v Anglii živila jako kontinentální kuchařka, která chodila vařit večeře nebo připravovat hostiny přímo do domu zákazníka. „Začala jsem působit v různých domácnostech, většinou u svobodných mládenců, což znamenalo nejen slušný plat, ale i stravu a sem tam i nějakou skleničku whisky. Konečně jsem mohla uplatnit svou znalost francouzské kuchyně, kterou jsem získala už dávno v pařížské škole, ale i později pod dozorem kuchařů mých někdejších bohatých milenců,“ napsala ve svých pamětech.

V roce 1991 se Adina vrátila do Čech jako vdova. Z letadla přestoupila rovnou do invalidního vozíku a odjela do Karlových Varů, kde bydlela Vlasta, manželka bratra Mandlové. Po pár dnech se přesunula na dobříšský zámek a ten se stal její poslední adresou. Zemřela 16. června 1991 v příbramské nemocnici.

RECEPT: Čokoládový dort pro Adinu
Ingredience: 200 g tmavé čokolády, 200 g másla, 1 lžíce instantní kávy, 170 g hladké mouky, 1 lžička prášku do pečiva, ¼ lžičky sody, 400 g přírodního cukru, 25 g kakaa holandského typu, 3 vejce, 5 lžic podmáslí, čokoládové hobliny na ozdobu.
Na polevu: 200 g tmavé čokolády, 280 ml smetany, 2 lžíce přírodního krupicového cukru.
Postup: Vymastíme kruhovou dortovou formu s odnímatelným dnem a vyložíme ho pečicím papírem. Troubu předehřejeme na 160 stupňů. Čokoládu nalámeme do kastrůlku, přidáme máslo a kávu rozpuštěnou ve 120 ml vroucí vody. Prohříváme, až se čokoláda a máslo rozpustí.
Mezitím promícháme v míse mouku, prášek, sodu, cukr a kakao a v jiné misce vejce s podmáslím. Rozpuštěnou čokoládu a vaječnou směs smícháme s moukou, vlijeme do formy a pečeme zhruba hodinu a půl. Upečený korpus necháme vychladnout a pak ho rozřízneme na tři díly. Čokoládu na polevu dáme do misky. V kastrůlku zahřejeme smetanu s cukrem k bodu varu, přelijeme přes čokoládu a mícháme. Trochou polevy spojíme díly korpusu a zbytkem dort přelijeme. Ozdobíme hoblinkami čokolády.

 



Autor: Blanka Kovaříková | Fotografie: wikimedia, Thinkstock.com