Měla docela obyčejné jméno, Ludmila Babková, zato oplývala neobyčejnou krásou. Brzy si vzala umělecký pseudonym Lída Baarová, ale v titulcích několika filmů najdete i Ludmilu Babkovou – to proto, že si v nich zahrála její maminka. Spolu se objevily v Innemannově melodramatu Šenkýřka U divoké krásy a ve Fričově Švadlence.

Stolování s buřinkou

Jako dítě prý dělala s jídlem problémy. Když zase jednou u oběda odmítala polévku, kterou jí maminka cpala do pusy, vymyslel na ni její krásný a moudrý tatínek fintu. Nasadil si na hlavu bouřku neboli buřinku a malé Lidušce to přišlo tak legrační, že začala ochotně polykat jednu lžíci polévky za druhou. Na čas se z toho u ní vyvinul dokonce podmíněný reflex. Kdykoli si u stolu někdo nasadil bouřku, dostala chuť i na ty nejobyčejnější pokrmy válečné kuchyně. Nezapomeňme, že se narodila v roce 1914, kdy právě vypukla první světová válka a o potraviny byla v celém Rakousku-Uhersku skutečná nouze. Paradoxně když zažívala vrchol své slávy, byla pro změnu druhá světová válka a potraviny v Protektorátě na lístky. Lída jako hvězda samozřejmě hlady nikdy netrpěla, ale také nebyla možná právě vlivem dobových okolností nijak vybíravá.

Pokušení paní Antonie

Hvězdy českého filmu se ve třicátých letech často scházely u režiséra Vladimíra Slavínského, s nímž Lída Baarová natočila například lidovou komedii Pokušení paní Antonie. Vytvořila v ní dvojici s Antonií Nedošinskou, která jí hrála matku, ochotnou udělat pro štěstí své dcery cokoli. Na večírky u Slavínského vzpomínala v roce 2005 jeho bývalá hospodyně Růžena Špirochová: „K nám chodili všichni. Lída Baarová, Věra Ferbasová, Oldřich Nový, Zita Kabátová, Zorka Janů, Ferenc Futurista. Do bytu pana režiséra v Bubenči docházeli nejen na čtené zkoušky, ale i na slavnostní jídlo po premiéře. A to jsem musela být na nohou hluboko do noci. Šampaňské bylo na stole pořád, taky kafe. Na slavnostní večeři jsme připravovali polívku, mozečkové krokety, svíčkovou nebo řízky. A pan Slavínský ještě z nějaké cukrárny objednával zmrzlinu. Představte si, ta zmrzlina vypadala jako ovoce - banány, pomeranče. Nádhera.“

Na večeři u Goebbelse

Osudový zlom v hereččině životě nastal v roce 1934, kdy se účastnila kamerových zkoušek k filmu Barkarola u pražské pobočky berlínské filmové společnosti UFA. Konkurz vyhrála a odjela s matkou do Berlína, kde se zdokonalovala v němčině a v herecké práci. Musela také zhubnout, a tak se údajně několik týdnů živila pouze jablky... Ve filmu s ní hrál populární německý milovník Gustav Fröhlich, do kterého se Lída zamilovala. Při natáčení se setkala se samotným Adolfem Hitlerem a netrvalo dlouho, došlo i na setkání s říšským ministrem propagandy Josephem Goebbelsem.

S Fröhlichem prožívala vztah jako na houpačce. Byl ženatý, a když přišla řeč na to, proč se nerozvede, opáčil Lídě, že se nejprve musí naučit vařit a vést domácnost. Goebbels se k ní choval mnohem uhlazeněji. Zval ji na večeře, vyptával se jí na filmování. Je zajímavé, že ze všech pochoutek, které u něj jedla, jmenuje Baarová ve své knížce několikrát šlemovou polévku. Ta ovšem může být uvařená z rýže, krupice, ale také z ovesné mouky nebo z ovesných vloček. Bůhví, co jí u nacistického pohlavára vlastně podávali… Dlouho se jeho přízni bránila, ale nakonec jeho zvláštnímu fluidu podlehla. Jaké následky to pro ni mělo po válce, je všeobecně známé. Sama to na konci svého života shrnula lapidárně: „Byla jsem pošetilá, slávou opilá, proti své vůli jsem se nepěkně zapletla do dějin. A za tuto pošetilost jsem krutě zaplatila.

Vavřínový věnec v polévce

Ve funkcionalistické vile na Hanspaulce, kterou nechala Lída Baarová postavit z honorářů za filmy natočené v Německu, neměla vůbec jídelnu. Bydlela v samostatném poschoďovém apartmánu, odděleném od bytu rodičů. Stolovalo se v jejich bytě nebo jídlo přinášela služebná z kuchyně, která byla na opačném konci domu. Možná že se ale někdy vaření ujala i Lídina maminka. Alespoň podle vzpomínky na odměnu za film Maskovaná milenka, který natočila s Otakarem Vávrou v roce 1940. Zatímco režisér za něj dostal Svatováclavskou orlici, Lída jen vavřínový věnec, který prý pak její matka oškubala a lístky ještě dlouho dávala do omáčky…

Lída Baarová nikdy nedala dopustit na klasickou českou kuchyni. Největší část svého života v emigraci prožila v Rakousku a tam si ji mohla dopřát. Nejraději měla svíčkovou s knedlíkem, ale vzpomínala i na knedlíky se zelím, které si dávala bez masa, když se se svým tehdejším mužem Janem Kopeckým po útěku z Československa v roce 1948 ocitla v Salzburgu a peněz neměli nazbyt… Nějakou dobu tam dokonce obsluhovala za barem v restauraci Neuhauser a tehdy považovala za největší lahůdku bramborovou kaši s párkem. V rakouském Salzburgu nakonec i dožila. Zemřela 27. října 2000.

Rýžová polévka pro Lídu Baarovou
Potřebujeme: 1 litr vývaru z kostí, 2 dkg másla, 1 dkg cibule, 7 dkg rýže, jíška ze 4 dkg másla a 3 dkg hladké mouky, sůl, 1 žloutek a 1/8 litru mléka nebo smetany.
Postup: Přebranou rýži vypereme, na másle s drobně nakrájenou cibulkou osmahneme, nepatrně osolíme, podlijeme částí vývaru, zakryjeme pokličkou a dusíme asi 20 minut do měkka.
Udušenou rýži prolisujeme sítem. Připravíme si světlou jíšku, přidáme k ní rýži, postupně podléváme vývarem, podle chuti osolíme a asi 20 minut povaříme. Hotovou polévku zjemníme žloutkem rozkvedlaným v mléce nebo ve smetaně.
 

  



Autor: Blanka Kovaříková | Fotografie: Thinkstock.com, ČTK