Své úspěchy nejraději zapíjel červeným šampaňským. Měl rád malé vnějškové efekty a pěstoval svůj typ, zejména u žen. Neváhal ani v nejobyčejnější hospůdce na dotaz výčepního „Co si dáte?“ pronést se svou pověstnou grácií „Prosil bych Chateauneuf du Pape.“ A pokud mu výčepní nerozuměl, klidně svou žádost zopakoval, případně dodal: „A Beaujolais nemáte?“

Zasněný kluk ze Žižkova

Pokud by se zdálo, že Oldřich Nový musel vyrůstat v noblesním prostředí, kde mu servírovali na stříbře, jde o mýlku. Mátl tělem i chováním, přesně jako jeho nejslavnější filmová postava Kristián. Oldřich přišel na svět na Žižkově a tady poznával život na počátku 20. století a během první světové války. Tehdy byla taková nouze o potraviny, že ženy postávaly před obchody i přes noc, aby se ráno dočkaly alespoň kukuřičné mouky, otrub a margarínu. Vařilo se ze samých náhražek a obzvlášť žižkovská kuchyně byla prostá. Jenže Oldřich utíkal z reálného světa do biografu. Měl štěstí: jeho otec Antonín jako člen pražského hasičského sboru zaváděl do všech nových kin hasičské hlídky, a tak se jako jeho syn mezitím mohl zadarmo podívat na reklamu nebo na kus filmu.

Šel sice do učení na typografa, ale brzy po vzoru svého strýce Miloše, herce Národního divadla, propadl herectví, zpěvu i režii. V roce 1935 si založil v Praze vlastní divadlo, o rok později se oženil s Alicí Wienerovou-Mahlerovou. Celý život tvrdil, že byla jeho nejlepší ženou. Dceru Janu však měl s někým jiným… Jeho filmovou náručí prošly všechny tehdejší krásky – Anny Ondráková, Adina Mandlová, Nataša Gollová, Lída Baarová, Hana Vítová. Poslední jmenovaná byla nejen kmotřenkou jeho dcery, ale zůstala i jeho celoživotní přítelkyní.

Oldřich Nový v lahůdkářství
Oldřich Nový vstoupí do lahůdkářství a příručí se ptá: „Co si račte přát?“
„Dejte mi pět deka tohoto sýra,“ melancholicky praví herec a ukáže na kolo sýra.
„Prosím,“ odpoví prodavač a krájí sýr. Podívá se přitom na zákazníka a zazubí se: „Promiňte, ale já vás odněkud znám.“
Nový ožije: „Vážně? Tak mi dejte deset deka toho sýra.“
„Prosím,“ a už je sýr znovu na váze. „Už vím! Z divadla!“ jásavě pronese prodavač.
„Tak?“ opáčí Nový. „Tak mně dejte toho sýra dvacet deka!“
„Prosím, ale vždyť já vás znám i z filmu!“
„Tak si vezmu toho sýra třicet deka a hned to zabalte,“ odvětí Oldřich a plavým krokem jde k pokladně platit.
Prodavač mu podá s uctivou poklonou balíček a loučí se: „Uctivá poklona, pane Hašler!“

 

Nabízel vůni neočekávaného

Měl za sebou deset filmů, když dostal od režiséra Martina Friče nabídku na roli Kristiána. Smlouvu podepsal tři týdny před obsazením Čech a Moravy nacistickými vojsky. Oldřich Nový za Kristiána dostal sice jen 20 000 protektorátních korun, ale dobře věděl, že si s ním zároveň koupil nesmrtelnost. Když říká své filmové partnerce Adině Mandlové: „Nabízím vám vůni neočekávaného,“ ještě dnešní mladé dívky jsou schopné si v tu chvíli myslet, že ten noblesní muž promlouvá k nim. Něco z Kristiána v něm zůstalo i ve filmech, které vznikly o desítky let později. V jednom z posledních, ve Světácích, si zahrál emeritního profesora tance a společenské výchovy, který se pokusí naučit vybraným způsobům trojici venkovských fasádníků. Když jim v jejich maringotce dává vybrat mezi Cinzanem a Campari v perfektně střiženém obleku a říká při tom: „Drobné přestupky proti bontonu ponecháváme bez povšimnutí,“ je okouzlující jako zamlada.

Nikdy se nepřejídal

Jaký asi byl jeho jídelníček? V dětství prostá žižkovská jídla, v dobách největší popularity vybrané lahůdky v prvotřídních restauracích. Ve svém bytě míval i tělocvičnu s nářadím a ribstolemi - cvičil, plaval, udržoval se v kondici. Nikdy se nepřejídal, vstával brzy ráno a hodně a rád pracoval. Po smrti manželky Alice (1967) se o něj starala sestra Marie, která mu nosila obědy, což později zastala i dcera Jana, když se přestěhovala z Brna do Prahy. Na večeře chodíval do Klubu novinářů, který v sedmdesátých letech sídlil nedaleko jeho bydliště v Pařížské ulici. Vařila se tam klasická česká kuchyně, nic výjimečného. To už se pod vlivem zhoršujícího se zdravotního stavu (trpěl těžkou rozedmou plic) čím dál víc uzavíral do samoty svého bytu a věnoval se vzpomínkám. Vycházel málokdy – chtěl, aby si ctitelky zachovaly jeho neporušený obraz z dob, kdy pro ně zpíval o očích tmavohnědých…

RECEPT: Telecí řízky po boloňsku pro Kristiána
Ingredience: 4 telecí řízky, 4 plátky vepřové šunky, 4 lžíce strouhaného eidamu, 2 větší rajčata, smetana, olivový olej, trochu hladké mouky, sůl
Postup: Naklepané a osolené řízky poprášíme moukou a opečeme je po obou stranách na oleji. Pak řízky vložíme do zapékací misky, poklademe je plátky šunky, na kostičky nakrájenými rajčaty a posypeme sýrem. Zalijeme smetanou a zapékáme tak dlouho, až sýr zrůžoví.


Autor: Blanka Kovaříková | Fotografie: wikimedia