Máte dvě děti, manžela... Jaká jídla u vás v rodině vaříte?

„Zeleninu, luštěniny, těstoviny... I českou kuchyni – třeba svíčkovou omáčku – ale já jí dělám lehčí. Třeba místo hovězího používám krůtí maso. Pak rozmixuji zeleninu a zahustím omáčku kysanou smetanou. Je to taková svíčková na zelenině a smetaně.“

Vaříte lehčí pokrmy, to znamená, že nemáte ráda těžká a sytá jídla?

„Já nesnáším pocit „zaplácnutého žaludku“. Řídím se tím, jak se říká: Pij do polopita, jez do polosyta. Když se hodně najíte vezme vám to velké množství energie a pak vám už žádná nezbude na další věci.“

Kdo vás naučil zachovat si při vaření i jídle tu „správnou míru“?

„Asi moji rodiče. Moje máma vařila česká jídla, ale v lehčí formě. Třeba uměla upéct kuře na vodě, a bylo úžasné. Žádný tuk nebyl potřeba, maso samo pustilo šťávu. Máma také nikdy moc „nemoukovala“, tedy příliš nepoužívala bílou mouku, z toho jsem si později vzala příklad. Pravdou ale je, že jak moji rodiče, tak i já, máme citlivější žaludek.“

Takže nějaký bůček se u vás v kuchyni asi jen tak nenajde...

„Kdepak! Já kupuji hodně krůtí maso. Máme tady dvacet metrů od baráku krámek, kde prodávají kuřecí a krůtí maso. Doma vždycky říkám, že jdu „ke klukům“ - prodávají tam maso vždy čerstvé a kvalitní. Z krůtího masa udělám všechno – řízky, čínu i španělské ptáčky! Maso pěkně naklepu, dám do něj okurčičku, vajíčko, párek, hořčici...“

Ale ta omáčka musí mít jinou chuť, když to krůtí maso nepouští tolik šťávy!

„To je pravda. Ale z ptáčků vyteče trocha hořčice a omáčku trochu zahustí. Vlastně je to taková masová šťáva, ne omáčka. Ale já to tak chci.“

Stravujete se velmi střídmě. Je vůbec něco, co si třeba ráda dopřejete?

„Mám ráda zmrzliny. Vanilkovou, čokoládovou, banánovou... A stracciatellu, tu miluju! To víte, že v ledničce nějaká ta Vienetta je. Já ji tam pak chodím neobřadně ďobat. Taky mám ráda čokoládu, nejvíce tu na vaření nebo hořkou, se 70% obsahem kakaa.“

 

 

Je to „hřích z mládí“?

„A víte, že ano? Když jsem byla malá, dělala jsem sportovní gymnastiku. Vyrůstala jsem doslova na zmrzlinách, gumových hadech a čokoládě. Teď mi z toho zbyla jen ta zmrzlina a čokoláda. Ale vlastně gumový medvídky mám také ráda...“

Co třeba jíte, když jste v divadle a máte plno práce?

„Kolikrát vidím holky na zájezdech, jak si přináší jídlo s sebou. Já sice ráda vařím, ale když pracuji, tak si raději nějakou svačinu koupím. Baví mě různé plněné tortilly, řecké gyrosy nebo si na pumpě kupuji bagetu.“

A kdyby se vás někdo zeptal – co pro vás znamená jídlo?

„Asi nutnost, nezbytnost. Nejsem gurmán a přitom hrozně ráda vařím. U plotny jsem každý den – zrovna teď dělám oběd pro syna Damiána, který se vrací na jídlo ze školy. Je to strašně moc dobré rizoto a u nás je velmi oblíbené. Dávám do něj i syrovou zeleninu. Já mám syrové věci vůbec ráda -
– cibuli, petržel, celer, mrkev...“

 

Recept: Rizoto dle Simony Postlerové

Připravte si: krůtí maso (nejlépe takzvaný krůtí plátek), olej, 1 pórek, Pokračovat...

Další recepty: Hlavní chod | Salát | PolévkaDezert | Chuťovky | Více...

 

Říkala jste, že ráda jíte střídmě. A co rodina, držíte je také tak zkrátka?

„Ale vůbec ne. Jsem velkorysá – rodině dám tolik, kolik kdo chce. Často se mi stává, jak během vaření dolaďuji jídlo kořením, že ochutnávám, ochutnávám, až zjistím, že jsem z toho ochutnávání už skoro až najedená. Když si pak s rodinou sednu ke stolu, dám si už jen trochu jídla na mističku.“

Když už jsme u té mističky, všimla jsem si, že máte ještě jednoho strávníka - krásnou kočičku Františku. A vůbec, celá vaše kuchyň se táhne trochu v kočičím duchu – hrníčky s kočičkami – dokonce jeden celý servis (!), sošky kočiček...

„Mám kočky moc ráda, jako dítě jsem s nimi vyrůstala. Františka je naše kočičí dáma – vždycky si sama řekne, co potřebuje. Necháváme jí volně žít, když chce přijít, přijde... Teď zrovna spí v ložnici na posteli. Ale ano, kočiček máme v kuchyni spoustu!“

Každopádně ještě jedna věc mě na vaší kuchyni zaujala, a to jsou obrazy. Moc se mi líbí – obzvláště ten, kde je namalované zátiší s chlebem a lahví mléka...

„Všechny obrazy, které tu máme maloval můj tatínek – Alexander Postler. Byl to herec, režisér a malíř. Bohužel už zemřel. Ty obrazy, které mám v kuchyni, jsou památka na něj. Pamatuji si, jak je maloval, když jsem byla malá. Teď je uchovávám jako takový svůj poklad. Když se na ně podívám, mám pocit, jakoby byl táta tady s námi.“



Autor: Andrea Votrubová | Fotografie: Andrea Votrubová