Štěpánko, půl roku po porodu dvojčat Jana a Adama, vypadáte velmi dobře a spokojeně. Prozradíte nám recept na udržení štíhlé postavy?

„Nemám sklony k tloustnutí. Ani v průběhu těhotenství jsem nepřibrala, takže si teď klidně můžu obléct stejné oblečení, které jsem nosila dříve. Kdybych si dopřávala všechno, na co mám chuť, tak bych určitě nějaké to kilo navíc měla. Já se ale snažím dodržovat docela zdravé životní návyky, které mému tělu v tomto směru hodně prospívají. Jím málo, pravidelně a nevečeřím. Takže mám už několik let stejnou postavu, se kterou jsem spokojená.“

Nepamatuji si, že by tomu bylo někdy jinak...

„To už je hrozně dlouho, tak deset let. Měla jsem asi o osm kilo víc. Tehdy jsme se s mou kolegyní z Primy, Martinou Kociánovou, rozhodly, že najedeme na tento systém, abychom zhubly, a protože se to ukázalo jako velmi prospěšné, tak jsem u toho už i zůstala.“

Ani po deseti letech někdy nezhřešíte?

„Jen výjimečně. Dám si třeba kousek sýra nebo když můj partner otevře tyčinky a chipsy, tak neodolám a dám si pár lupínků. Kdybych si ale dala kompletní večeři, tak by mi bylo strašně těžko.“

Nemáte to teď vůbec jednoduché. Musíte skloubit práci s péčí o dvě malé děti. Zvládáte se starat ještě také o domácnost?

„Práci s dětmi zatím stíhám dobře. Snažím se je brát pokud možno s sebou nebo si zajistím na chvíli hlídání. Jde spíše o nárazovou činnost jako moderování různých akcí či mediální trénink. Jinak pracuji v České Rozhlase Regina, kde mám svou stálou rubriku – komunální politiku, která se vysílá každý týden. Co se domácnosti týče, tak to už je složitější. Skloubit pravidelné utírání prachu, vaření a do toho péči o dva kojence, které vyžadují stálou pozornost, to už by byl těžký oříšek i pro Mary Poppins. Mám naštěstí pani na uklízení, která mi v mnohém pomůže. Když děti spí, tak si občas najdu chvilku na to, abych třeba něco dobrého uvařila. Je to ale opravdu velmi vzácné.“

Pravděpodobně u vás nyní vítězí spíše rychlá jídla, která jsou za pár minut na stole.

„Přesně tak, jsou to většinou saláty či jídla, která nevyžadují dlouhodobou přípravu. Když je pak více času, tak třeba udělám i nějaké pokrmy z krůtího masa, protože ho mám moc ráda, ale zatím u nás pořád vítězí spíše polévky a rychlé koláče z listového těsta. Dělám je jak sladké, tak i slané. Jsou to všechno velmi rychlé recepty, u kterých si můžu odskočit k dětem. Mám to už opravdu zmáknuté. Koupím hotové těsto na pečícím papíře a potřu ho hotovou směsí ze zeleniny, masa a omáčky, kterou taky dostanu v obchodě. Pak to ještě vylepším surovinami, které mám v lednici nebo které je potřeba zlikvidovat. Třeba šunku, sýry, olivy.“

Je vidět, že vaříte ale jinak ráda. Preferovala jste i dříve spíše domácí stravu před restaurací?

„Převážně ano. Ovšem teď jak jsou kluci na světě, tak už jsem ráda, že to občas někdo udělá za mě. Stalo se totiž i to, že jsem něco třeba začala vařit a v průběhu toho musela několikrát odběhnout. Musela jsem přerušit vaření a výsledek byl pak katastrofální. Sice jsme to snědli, ale moc jsme si nepochutnali. Naštěstí hodně vaří i můj partner Honza, takže hlady rozhodně netrpíme.“

Jakou mezinárodní kuchyni jste si oblíbila nejvíce?

„Nejvíce mám ráda thajskou a ráda ji i vařím. Z japonské kuchyně jsem si zase oblíbila sushi, ale to si nevyrábím doma. Na to si raději zajdu do restaurace. A protože můj bývalý manžel byl Švýcar, tak jsem mohla poznat také jejich gastronomii, která je velmi dobrá svou pestrostí a kvalitou. Ráda tam jezdím nakupovat potraviny dodnes. Miluji jejich raclettové sýry, které se pak nalévají na brambory a zeleninu a posypávají speciálním kořením na raclette. Myslím, že dnes je možné sehnat tyhle ingredience i u nás. Všechny suroviny koupené tam se mi ale zdají výrazně lepší a chutnější. Oni mají speciální normy, které se od jiných evropských výrazně liší. Třeba stejná potravina v Německu chutná úplně jinak než ve Švýcarsku. Jejich zákony přesně uvádějí, co se smí, a co se nesmí do potravin přidávat. Myslím tím teď třeba emulgátory a podobně. Zakládají si i na tom, aby byl třeba banán správně zahnutý a tak podobně. Jejich kuchyně pak podle toho taky vypadá.“

Holdujete také české kuchyni?

„Dám si občas nějaké tradiční české jídlo. Ale pochutnám si spíš na smaženém květáku než na vepřu–knedlu-zelu.“

Co podle vás česká gastronomie postrádá?

„Je opravdu málo restaurací, kde narazíte na nahřáté talíře. Já to tak mám ráda a myslím, že by to mělo být naprosto automatické. Protože pak jídlo nevystydne a nemusíte to všechno rychle sníst.“

Dnes jsou v oblibě také biopotraviny. Jste jejich příznivcem?

„Do jisté míry ano. Třeba takové párky, mléko a vejce nakupujeme jen bio. Jsou to ale velmi drahé potraviny, takže si je nejde kupovat na každý den.“

Text: Jana Švecová
Foto: Mojereklama.cz