Vaříte?

Já nevařím vůbec. Jenom když je největší nouze, tak si udělám vajíčka na hniličku, špagety nebo
čaj.

Vaše maminka Dana Medřická byla oblíbená divadelní i filmová herečka. Ženy při tomto povolání bývají často vytížené. Jak se u vás doma vařilo?

S námi tehdy bydlela babička a ještě k nám docházela paní Kocourková, které jsme říkali Baruška. Ale už tehdy byla naše babička hodně stará. Když zemřela, zbylo vaření na mámu. Maminka se s tím vypořádávala statečně. Kdysi jí totiž babička vštěpovala, aby se naučila vařit spolu s ní, ale ona se tomu vyhýbala. Pak do toho ale spadla po hlavě a začala vařit podle babiččiných receptů.

Co se u vás doma vařilo?

Klasická česká jídla. Třeba telecí ledvinka – to se peklo a bylo to moc dobré. V té době mi ale už bylo třináct let a jídlo mě zase tak nebralo. Co se týče obědů, tak jsem chodil do restaurace Demínka. Tam bylo dohodnuto, že se můžu najíst a rodiče to za mě pak zaplatí. Večeře jsme mívali studené, ty nakupoval táta, to byla jeho starost.

Druhým manželem vaší maminky byl Španěl. Nezkoušela pak vaše maminka vařit španělskou kuchyni?

Máma ji nevařila, ale měla ji ráda.

Jak se vlastně vaše maminka s druhým manželem seznámila? V době totality bylo docela těžké poznat člověka ze západu...

Artemio tady žil léta, byl tu v emigraci. Chodíval se na mámu dívat do divadla a jednou na ni počkal před divadlem a dal jí kytku s tím, že odjíždí. Poslal nám dva pohledy. Táta je tehdy oba schoval, protože hrozně moc toužil vidět Španělsko a Švédsko. Když pak Artemio přijel v roce 1979 do Prahy, zase na mámu čekal před divadlem a ona ho pozvala na návštěvu. Artemio nás pak všechny pozval na prázdniny do Španělska. Táta ale na jaře zemřel, já byl na vojně, a tak jsem přemluvil mámu, aby jela sama. Bylo to v době, kdy se taková příležitost nemusela opakovat.

Brzy jste se ale do Španělska podíval i vy. Co vás tehdy uchvátilo?

Sám Artemio, byl to úžasný člověk. A pak samozřejmě země, jídlo, moře, lidé...

Láska ke španělské kuchyni vám zůstala dodnes. Co z ní máte nejraději?

Třeba míchaný salát Ensalada Mixta, který dělají s vinným octem a olivovým olejem. Také mám rád Gazpacho (vynikající studenou zeleninovou polévku), Gambas ala plancha (krevety na grilu) nebo Paellu.

A vracíte se rád také k české kuchyni, na které jste vyrůstal?

Určitě. Mám rád řízek s bramborovou kaší, bramborový salát s kaprem, hovězí s mrkví, brambory s tvarohem a okurkovým salátem, svíčkovou s brusinkami, kachnu se zelím...

Předpokládám, že u vás doma vaří vaše paní, herečka Jana Boušková...

Jana vaří, jen když je čas a když má chuť. Přece nenechám Janu celé dopoledne vařit, abych to pak rychle snědl. Jinak ale ona dělává výbornou slepici v červeném oleji, který si vyrábí sama.

 

Recept: Slepice v červeném oleji podle Jany Bouškové

Připravte si: 1 slepice, 1 lžíce plnotučné hořčice, 3 lžíce sojové omáčky (ne sladké), 1dl bílého suchého vína, 2 lžíce oleje, pálivá paprika, Pokračovat...

Další recepty: Hlavní chod | Salát | PolévkaDezert | Chuťovky | Více...

 

To zní hodně zajímavě... O mužích se říká, že bývají na sladké. Platí to i o vás?

Já mám rád sladké. Moje oblíbené jídlo jsou palačinky. Babička kdysi dělávala šmorn neboli trhanec. Jsou to takové roztrhané palačinky zalité malinovou šťávou a posypané vanilkovým cukrem. Také mi chutnají koblížky, vdolečky a mramorová bábovka. Tu mám rád ale trochu vlhčí, nesmí to být dusák.

A vaše paní peče?

Jana nepeče. Ona říká, že nemusí. Mě zásobují moje kamarádky nebo ctitelky. Některé mi nosí i bábovky a já jsem jim za to vděčný.

 

 

Kuchyně tedy asi není u vás tou nejfrekventovanější místností. Přesto se zeptám... Jak jste si ji s manželkou zařizovali?

U nás se vaří, jen když je politická vůle. My máme v našem domku starší kuchyň, kterou jsme si zařizovali v osmdesátých letech. Jinak jsme s Janou v podstatě konzervativní – dokud ty věci pracují, tak je neměníme. Máme elektrický sporák, horkovzdušnou troubu, myčku, ledničku, dřez.... A jíme na kulečníkovém stole.

Na kulečníkovém stole?

Je to kulečníkový stůl a na něm je deska, kterou jsem sám vyrobil. Chtěl jsem kulečník, ale obojí (stůl i kulečník) by se do místnosti nevešlo, takže to je multifunkční kulečníkový stůl.

Chcete vědět o Václavu Vydrovi víc? Podívejte se na jeho webovou stránku www.vaclavvydra.cz.

Na vlastní oči můžete herce vidět v divadle na Vinohradech: www.dnv-praha.cz

 



Autor: Vanda Novotná | Fotografie: archiv Václava Vydry, Václav Petžík, Martin Pekárek