Vyměnila byste válečné zákopy za kuchyňskou linku?
„Kdepak. Ve válečných zónách sice už nepůsobím, ale že by mě mateřství přivázalo do kuchyně, to se říct nedá. Nikdy jsem nebyla taková typická hospodyně, která by od rána do večera stála u plotny. A především moje kuchyně je teď složená v krabicích, přechodně pobýváme u tety a vaření raději přenechám jí.“

Petra Procházková přiznává, že v kuchyni ji čas trávit nebaví. Klikněte pro větší obrázek!Nějaký čas ale v kuchyni přece jen trávíte, nebo ne?
„Skutečně minimum. Mám na to totiž málo času. Vařím snad jen pro malého, sebe spíše odbývám. Kulinářské hody zažíváme jen když je tady můj manžel, který nedávno odjel zpět do Afgánistánu. To se o nás velmi luxusně stará a podstrojuje nám.“

Vaří afgánská jídla?
„Pokud to přísun surovin dovolí, tak ano. Nejíme snad jen vepřové, protože manžel coby muslim si to nepřeje. Já s vepřovým problém nemám, v restauraci si ho klidně dám, ale doma ho nejíme.“ 

Jak vlastně vypadá afgánská kuchyně?
„Typická afgánská kuchyně, to je především rýže s mrkví. Dále hodně koření, rajčatového protlaku, cibule, česneku, okurek, ovoce a zeleniny. Z masa jedí především velbloudí, kozí, skopové, občas hovězí. Neznají troubu, tudíž nejedí pečené maso – když jsem jim upekla kuře, nikdo se ho ani nedotkl. A pořád - ráno, v poledne i večer - by mohli jíst chleba. Brambory jsou pro ně zelenina, příloha je jenom rýže.“

Pět let jste v Afgánistánu žila. Také jste tam vařila?
„Kdepak. Měli jsme svého kuchaře. V Afgánistánu se Evropanům těžko vaří, protože oni neznají ledničky. Kráva se ráno zabije a hned se musí prodat, protože večer je už maso zkažené. To bych asi nezvládla a hlavně jsem na to neměla čas.

Protože je manžel muslim, vepřové se u Petry doma nejí. V restauraci se prý klidně vepřový řízek dá. Klikněte pro větší obrázek!Petra má dvouletého syna se svým afgánským manželem. České omáčky prý ani on moc nemusí. Klikněte pro větší obrázek!

Jak se vaší afgánské části rodiny zamlouvá česká kuchyně?
„Jak co. Nejoblíbenějším českým jídlem jsou pro ně kuřecí řízky, omáčky třeba moc úspěch neslaví. Oni nejsou moc zvyklí na pestrou stravu, v Afgánistánu seženete jeden druh sýra, který si navíc většinou vyrábějí sami. Díky klimatickým podmínkám je k dostání i omezený sortiment ovoce a zeleniny.“

Jak jste se stravovala ve válečných zónách?
„Většinou s místními nebo s vojáky. Ve vypjatých situacích se hodně jí čokoláda, kafe a alkohol. A také cola – zkrátka to, co zasytí.“


Text a foto: Jana Abelson Tržilová