Valentina se narodila ruským rodičům. Tatínek Grigorij Mitrofanovič Strachov uprchl před bolševiky do Čech, když mu bylo sedmnáct.

V Praze se poznal s Marií Ivanovnou, kterou si přivedl český legionář. Když zjistila, že byl ženatý, rozešla se s ním. S Grigorijem pak měla tři děti a vedli poklidný život až do vypuknutí druhé světové války. Tehdy si pro něj Němci přišli a rodina se s ním víc neshledala. Valentina pak vypomáhala mamince s rodinným rozpočtem, jak se dalo. O nějaké herecké kariéře ani nesnila, přesto ji její osud dostihl. Hodně příležitostí dostávala také v zahraničí, kde byla jeden čas známější než u nás.


Od prvních pokusů po kuchařské fígle

„Po válce jsme zůstaly s maminkou tři děti. Kdo neměl někoho na venkově, musel vyžít s potravinami na lístky, a tak na každém pražském dvorečku byly králíkárny,“ vzpomíná Valentina Thielová. „Maminka si nosila z Pragoděvu domů šití (manžety, pásky, límce, rukávy), já jí pak počítala "úkoláky". Bratr byl tříletý kluk, starší sestra ležela v nemocnici a já dělala své první kulinářské pokusy. Všechno jsem přitom mamince ukazovala. Schvalovala mi výběr kastrolů, barvu osmažené cibulky, ochutnávala na lžíci, co jsem zplodila a ta Singrovka pořád chrčela. Naučila jsem se i takové fígle: Když nebyl tuk, pomazala se litinová pánev octem, aby se karbanátky nepřipalovaly. Dnes máme teflon a je po starosti!


Čím víc jsem se zdokonalovala ve vaření, tím víc přibývali na váze mí partneři (byla jsem vdaná dvakrát, 9 a 47 let), tak jsem se pro změnu učila připravovat dietní pokrmy. Na chatě v Kersku, kde jsme měli víc místa, se pořád něco oslavovalo za hojné účasti přátel. Bavilo mě chystat různé dobroty a těšit se z toho, jak si všichni pomlaskávají. K maminčiným devadesátinám se nás sešlo opravdu hodně a já připravila menu z ruské kuchyně. Vím, že jsem na teplý předkrm dělala 450 pelmeňů - jsou podobné italským plněným raviolkám, k tomu jako jednu z pochutin velkou mísu ochucené zakysané smetany s koprem. Než jsem stačila donést horké pelmeně, náš přítel a soused Bohumil Hrabal snědl tu mísu smetany sám, ale nic mu naštěstí nebylo. Zkrátka mu zachutnala a díky vodce s feferonkou byl naopak do té míry spokojen, že mamince recitoval Jesenina v originále zpaměti. Byl to tehdy její nejlepší dárek!“

 

Recept: Žarkoje neboli pečeně

Připravte si: 300 g hladké mouky, 200 g jemně mletého hnědého cukru, 100 g másla,  Pokračovat...

Další recepty: Hlavní chod | Salát | PolévkaDezert | Chuťovky | Více...



Autor: Blanka Kovaříková | Fotografie: archiv autorky