Nedávno jste se oženil. Říká se, že láska prochází žaludkem. Kdo u vás doma vaří?

„Vzhledem k tomu, že jsem neustále na cestách a jsem závislý na stravování mimo domov, vaří se u nás spíše sporadicky. Ale když už vaříme, tak většinou vaříme spolu. Já najdu sporák, čistý hrnec, brambory a manželka obstará to ostatní. Tomu se říká demokratická dělba práce.“

A co při zařizování společné kuchyně – i tady fungovala demokratická dělba práce?

„Naše kuchyně má to štěstí, že jsme si ji opravdu mohli zařídit sami a dle svého gusta. Použité materiály jsou spíše klasické, žádná extravagance. Linka má dýhu v barvě třešňového dřeva, na podlaze máme světlé obklady s dekorem starorůžového mramoru. Používáme sklokeramickou varnou desku a horkovzdušnou troubu. Co byste u nás hledali marně, je fritéza nebo myčka na nádobí.“

S tou myčkou na nádobí jste mi vyrazil dech. Většina lidí si ji naopak pořizuje jako nezbytnost. Co na to říká vaše žena? A máte třeba stejný vkus co se týče designu?

„Určitě ne, ale naštěstí máme smysl pro kompromis. Já vždycky něco navrhnu, ona to zavrhne, já pár dnů počkám, až na to zapomene, a stejně to pak pořídím. Jak říkám, hlavní je se dohodnout.“

Dohoda je určitě důležitá. Máte se svou paní alespoň společnou řeč co se týče jídla?

„Tady to funguje naprosto perfektně. Když jdeme do restaurace, každý si objedná jiné jídlo. Poté, co jídlo donesou, moje manželka rozhodne, na co mám zrovna dneska chuť.“

Ale zpět k vašemu domácímu vaření. Je něco, nějaká surovina nebo věc, která u vás v kuchyni nesmí chybět?

„V naší kuchyni rozhodně nesmí chybět magnetka s nápisem: „Když něco nevíš, zeptej se táty!“, kterou jsem dostal od svého syna. Ale teď vážně, co rozhodně nikdy nechybí, je olivový olej, balzamikový ocet, sójová omáčka a hroznový cukr.“

Říkal jste, že se svou ženou vaříte společně. Vždycky je ale jeden z manželů „u kormidla“ a druhý pomáhá. Jaké je nejlepší jídlo vaší paní a co naopak umíte dobře vy?

„Zapékaný kuřecí steak s nivou. Jako příloha bramborová kaše, ale pozor! Z opravdových brambor, nikdy ne z pytlíku. Když vařím já, většinou to skončí jako Čína nebo Itálie. Mňam.“

 

 

Máte nějakou svou ověřenou specialitu?

„Moje specialita vznikla náhodou. Na rodinné dovolené nám kdysi v Itálii přinesli v zapékacích miskách výborné kuřecí masíčko s rajčaty a červenou paprikou, polité smetanovou omáčkou s parmezánem. A právě na tohle jídlo jsem si vzpomněl u nás doma a docela se mi povedlo.“

 

Recept: Kuřecí specialita Vladimíra Hrona

Připravte si: 1 kg brambor, 6 plátků kuřecích prsíček, cibule, rajčata, Pokračovat...

Další recepty: Hlavní chod | Salát | PolévkaDezert | Chuťovky | Více...

 

To musí být vydatné jídlo. O mužích se říká, že rádi mlsají. Jste na slané nebo na sladké?

„Na obojí. Ze slaného na sushi, ze sladkého na buchtičky se šodó. Oblíbených mlsek mám víc, ale na to je tady málo místa...“

Co byste naopak nikdy nepozřel?

„Nikdy neříkej nikdy! Co jsem v mládí nesnášel, teď miluji, a co nemám rád v Evropě, občas okusím v Asii či jinde.“

Jako umělec často pracujete mimo domov. Jak řešíte stravování na cestách?

„Cestuji opravdu hodně, a tak už vím, kdy a kde se dobře najíst. Naše země je malá a skvělých restaurací je naštěstí dost.“

A co restaurace s rychlým občerstvením?

„Opět nebudu říkat nikdy, neboť i já jsem ve výjimečných případech nucen zastavit u okénka, a když je to jednou dvakrát za rok, tak na tom nevidím nic špatného.“

Jste bavič. Máte v zásobě nějakou zábavnou historku, co se jídla týče?

„To bylo v Thajsku. Sedíme v nádherné restauraci na mořském pobřeží, přichází krásná thajská servírka a já se chci vytáhnout před svou nastávající jako světák. Bez přemýšlení ukážu prstem do jídelního lístku na tradiční thajskou polévku Tom Kha Gai a k tomu si objednávám nudle s kuřecím masem. Servírka s tázavým pohledem odvětí: „Tom Kha Gai?“ Já bez váhání odpovídám: „Yes, Tom Kha Gai!!!“ a netuším, co mne čeká. Po chvíli se to stane. Servírka donese mé partnerce italskou rajskou polévku a přede mne postaví Tom Kha Gai. Světácky zabořím lžíci do polévky a uprostřed věty hladově zhltnu první sousto. Nejen má věta, ale veškerá konverzace zhruba na hodinu končí... Jako by mi v hlavě vybouchl granát, oči mi lezou z důlků a marně lapám po dechu. Začínám se šíleně potit a natahuji před sebe ruku jako v posledním tažení. Cpu do sebe chleba jako smyslu zbavený a skrze slzy pozoruji, jak se má partnerka směje, až se za břicho popadá. A tak mi jedna z nejostřejších chilli papriček, kterou zrovna ten den musel dát kuchař do mé polévky, vysloužila přezdívku! Každý den mě totiž ta krásná thajská servírka už z dálky zdravila: „TOM KHA GAI?“.“

Náš tip: Více informací o Vladimírovi Hronovi získáte na webu www.vladimirhron.cz.
 



Autor: Vanda Novotná | Fotografie: www.isifa.com, archiv Vladimíra Hrona