K rozhovoru jste si objednala mátový čaj. Je to proto, že je teplo, nebo jste zkrátka „čajová“?

„Mám ráda čaje z čerstvé máty, zázvoru a levandule. Ale chutná mi i zelený nebo ovocný. Záleží na ročním období. Potrpím si na kvalitně zpracované čaje, které jsou v původním stavu, z kvalitních surovin, nezpracované chemicky. Proto občas zavítám do čajovny. Ale i doma si pěstuji mátu a jiné bylinky, ze kterých si dělám čerstvé čaje. A některé používám i jako koření.“

Co pěstujete?

„Mátu, tymián, rozmarýn, libeček, bazalku, petržel a oregano. Něco mám v bytě, něco na zahradě a něco v květináčích na terase. Mám ráda, když jsou bylinky vidět a cítím, jak voní. Je to taková efektivní dekorace. Pěstuji i růže, které si suším a dávám do koupele. Dělám si i vlastní krémy a pleťové vody. Rozdávám je kamarádům a oni jsou nadšení, jak hezky voní. Mě nebaví si kosmetiku kupovat. Každý měsíc něco navařím pro sebe a pro přítele, který je takový můj pokusný králík. Zpočátku se na moji kosmetiku díval nedůvěřivě, ale teď má svůj ranní i noční krém a masážní oleje.“

Tak to bych tedy nečekala, že světoznámá plavkyně si vyrábí vlastní kosmetiku...

„Já jsem od pěti let chtěla být babka kořenářka. Někdo snil o tom, že bude lékařem, já jsem toužila mít černou kočku na rameni, všude kotlíky, bylinky a vařit léčivé lektvary. Doma mi dodnes visí sušené bylinky a zabývám se opravdu vším možným, počínaje reflexní terapií a kameny konče. Mám ráda ve svém životě rozmanitost, objevování a učení se nových věcí.“

A co objevování v rámci vaření?

„Vaření je také taková alchymie. Vařím ráda, používám nejraději krůtí maso. Ulítávám na thajské, indické a italské kuchyni. Thajské kuchyni jsem přišla na chuť, když jsem trénovala v Thajsku. Od malička jsem měla ráda kokos. V thajských restauracích jsem si proto vybírala jídla, kde byla kokosová omáčka. Pak ještě indické curry.“

 

Recept: Thajská polévka dle Yvetty Hlaváčové

Připravte si: 2 stroužky česneku, 2 lžíce oloupaného a nakrájeného zázvoru, Pokračovat...

Další recepty: Hlavní chod | Salát | PolévkaDezert | Chuťovky | Více...

 

Thajská kuchyně je rozmanitá. Jaké ingredience při vaření nejčastěji používáte?

„Sušený nebo čerstvý koriandr, curry listy, galangal, čerstvé chilli, tamarind, kurkumu, rybí nebo krabí omáčku, krevetovou pastu, černé hořčičné semínko, citronovou trávu, garam masalu, kardamon.“

K thajské kuchyni vás přilákal kokos. Ale co vás uchvátilo na té indické?

„Typická chuť. Řekla bych, že nejčastěji používají kurkumu. Také ostrá jídla. Dřív jsem je nesnášela, ale teď je vyhledávám. Proto mě zaujala thajská kuchyně. Když jsem byla na závodech v Honkongu, vyhledala jsem restauraci, kde vaří nejvíce kořeněná jídla na světě. Dala jsem si tam jídlo, u kterého bylo pět hvězdiček, a řekla jsem, že ho chci opravdu hodně ostré. Kuchař tomu nechtěl věřit a přišel se na mě podívat.“

Ale italská kuchyně, kterou máte rovněž ráda, nemá žádný kokos ani chilli...

„Jenže já miluji těstoviny. V českých restauracích je neumí, takže na ně jezdím do Itálie. Hodně si je vařím i sama, ale používám výhradně kvalitní suroviny. Ne těstoviny ze supermarketu, které se hned rozvaří, ani parmazán vyrobený v Česku nebo Holandsku. Používám vždy originální suroviny. Do těstovin dávám libeček, maso dle libosti, olivový olej, oregano, Gorgonzolu a prostě vše, co mi chutná. A také rajčata! Ty ale přidávám až nakonec, protože nesnáším, když jsou rozvařená jako protlak. Nic víc není třeba vymýšlet ani kombinovat. Stačí těstoviny doplnit bylinkami, sýrem... Mívám období, kdy jím těstoviny třeba čtrnáct dní v kuse.“

A co česká kuchyně?

„Česká kuchyně není sexy. Strávíte s ní dvě hodiny a výsledkem je nepěkně vypadající jídlo, po kterém je vám půl dne těžko.“

Ale jste přece Češka, tedy Moravanka. Musí být nějaké české jídlo, které vám trochu šmakuje...

„Mně chutná kuřecí řízek s bramborovou kaší. Osmažím si řízek a do bramborové kaše přidám rozmarýn, který nejdříve spařím ve vodě a rozmixuji ho s brambory.“

Jako plavkyně jste si takové lahůdky asi nemohla dovolit...

„To je pravda. Ale tři roky už neplavu. Jako plavec nemůžete jíst těžce stravitelná jídla, protože jste pořád hlavou dolů a jídlo se vám vrací. Proto jsem jedla vždy až večer - většinou těstoviny, saláty. Pro plavce jsou dobré sladkosti, protože se v těle udrží, jsou zdrojem energie a nevrací se.“

Jenže se po nich přibírá...

„Je to paradox, ale já když chci přibrat, musím se začít hýbat. Stačí mi, abych si šla na hodinku zaplavat a už cítím svaly... Tělo má úžasnou paměť. Když nesportuji, hubnu. Poté, co jsem skončila s plaveckou kariérou, zhubla jsem pět kilo. Teď se snažím najít rovnováhu mezi chutí k jídlu a pohybem.“

Závodně už neplavete a vedete normální život - máte přítele a několik domů. Jak vypadá vaše kuchyně?

„Na Moravě mám dům, kde jsem si navrhla rustikální kuchyň. Ve Švýcarsku, odkud pochází můj přítel, máme supermoderní funkcionalistickou kuchyňskou linku. Byla to pro mě příjemná změna. Zjistila jsem totiž, že časem se rustikální styl okouká. V mém současném domě máme kuchyň, kterou jsme zdědili po předchozích majitelích. Je malá, nízko položená, takže se u vaření hrbím a netrávím v ní tolik času, jak bych chtěla. Navíc je dost stranou, jako by jejím jediným účelem bylo „Matko, vař a neruš!“. Pro mě je vaření společenská záležitost. Přítel mi při něm pomáhá, často si spolu otevřeme víno... Naše kuchyně je sice moderní, drahá, ale mě neuspokojuje. Podle mě by kuchyně měla být součástí rodinného života. Aby si ten, co vaří, mohl s ostatními povídat.“

Vy jste ale říkala, že se budete stěhovat... Už teď pendlujete mezi Českem a Švýcarskem.

„Já Čechy miluju v létě. Ráda sem jezdím jako turista a objíždím hrady a zámky. Ale když je zima, tak nazdar bazar. Když jsem ještě trénovala, trávila jsem osm měsíců v roce u moře. A já moře zkrátka miluju. Pomáhá mi na plíce i na pleť - jsem atopička. Američané tvrdí, že život je pohyb a změna. Momentálně u mě vede jižní Francie, Côte d'Azur. Odtud je blízko do Švýcar i do Monaka. A já se chci naučit pořádně francouzsky. A nejlépe se naučím tak, že tam budu žít.“



Autor: Andrea Votrubová, | Fotografie: Archiv Yvetty Hlaváčové, www.isifa.com