Zdeňku, prozradíte nám svůj jídelníček? Máte třeba nějaké návyky, kterých se držíte?
„Už od dob puberty jsem takový ten vlašákoid. To znamená, že mi naprosto v klidu vystačí jeden rohlík a deset deka vlašského salátu, který velmi rád míchám s feferonkovým. Dnes ho mají už pouze v některých obchodech, protože ten standardní, bolševický, dělají snad jen dvě výrobny v republice. Ale na tom si tedy opravdu pochutnám.
Pak mám taky daleko více rád hotová jídla než všelijaké minutky. Těch jsem se totiž tenkrát, když to frčelo, maximálně přejedl, naopak se zpátky vracím k těm obyčejným jídlům, jako je rajská, koprovka, svíčková a tak dále.“
Vaření je pro někoho koníčkem, pro jiného nepříjemnou součástí života. Jak to máte vy?
„Vaření mi nedělá problémy. Rád připravuji právě tradiční českou kuchyni a ta jídla, o kterých jsem prve mluvil. Nutno ale dodat, že vařit pro celou naši rodinu je docela složité, protože každý máme rád něco jiného a zkombinovat to dohromady dá docela práci.
Navíc moji dva synové nejedí tolik maso, jako já, a klidně by vyžili ze smaženého sýra. Takže když připravím nějakou masovou lahůdku, tak to většinou nehodnotí moc přívětivě. Spíše se v tom jen přehrabují a nakonec snědí jen omáčku.“
Kdy se ve vás probudil kulinářský um?
„To jsou vzory našich rodičů, které pochytíte, aniž byste to nějak více brali na vědomí, přesto ve vás stále něco zůstává. Protože jsem byl nejmladší dítě v rodině, tak jsem často byl mámě za sukní a sledoval, co právě dělá. No a když jsem pak víc vyrostl, tak jsem to začal zkoušet sám, samozřejmě se střídavými úspěchy, ale to mě od toho rozhodně neodrazovalo.
Začínal jsem na různých rodinných receptech a postupně se zdokonaloval i v těch dalších, na které jsem třeba náhodou narazil. Myslím, že dnes není vaření nic těžkého, když si vezmete, jaké vymoženosti si lze k vaření koupit.“
Bez čeho se v kuchyni neobejdete vy?
„Jsem rád za papiňák.“
Jako milovník české kuchyně si i v restauraci raději dáte vepřo knedlo zelo než specialitu?
„Určitě. Na speciality si potrpím spíše v zahraničí, kde rád ochutnávám místní kuchyni a nebráním se ani exotickým pokrmům.“
Která mezinárodní kuchyně vás oslovila nejvíce?
„Chutnalo mi v Thajsku, stravoval jsem se tam v bistrech, která tam jsou na každém rohu. Sice mají jídla hodně ostrá, ale zato opravdu chutná. Tenkrát jsem byl nadšený hlavně z toho, kolik koření při přípravě používají, to tady u nás nebylo. Hlavně mají všechno čerstvé a dokážou to perfektně kombinovat. Nic to ale nemění na tom, že se vždycky rád vrátím k těm našim knedlíkům.“
Prozradíte nám nějaký váš fígl na vylepšení některé naší klasiky?
„K vepřu knedlu dělám trochu jinak zelí. Myslím, že to určitě stojí za vyzkoušení. Vždycky ho úplně odkyselím – proliji ho několikrát vodou, osolím a nechám dostatečně dlouho dusit. Nepoužívám žádné koření. Pak udělám kupu křupavé cibulky, orestované dozlatova, a smíchám to dohromady. A nejlepší je to nakonec zahustit nastrouhanou bramborou. Celé to pak má takovou nezvyklou chuť, která mi moc zachutnala.“
A prozradíte ještě nějaký recept vaší maminky?
„Jasně, tenhle dokonce chutná i mým synům a je neuvěřitelně jednoduchý. To si pochutnáte. Lehce naklepete hovězí roštěnku a dáte ji podusit do papiňáku jen s bobkovým listem, solí a pepřem. Ideálně pak podávejte s bramborovou kaší a okurkovým salátem.“
Vaříte někdy také z pytlíku?
„Občas si při práci udělám čínskou polévku, jinak ne.“
Podle čeho jste zařizovali kuchyni?
„V baráku máme dvě. Jedna funguje spíše jako provizorní u dabingového studia, aby si zde bylo možno dát nějaké menší občerstvení. U té druhé už jsme samozřejmě chtěli, aby splňovala mnohem více a byla středem domácnosti, kde sedí rodina nejen u jídla. Takže se tam vaří, komunikuje, hrají karty, pije vínko i kafe.
Koncipoval jsem to tak, aby z kuchyně bylo vidět na všechny body na patře. A aby prostor byl vzdušný, velký, příjemný a byl také zároveň součástí obývacího pokoje. Co se nábytku týče, tak to bylo velice složité, protože všechno muselo být zabudované do oblouku. Takže veškerý materiál se musel seřezat a přizpůsobit stěně.“
Zvolili jste osvědčený styl vybavení, který stále vypadá dobře. Máte rád jednoduchost?
„Jsem člověk, který nepodléhá trendům, takže na nějaké rustikální či extra moderní vybavení jsem nepomýšlel. Na druhou stranu jsem se samozřejmě inspiroval v magazínech o bydlení a podobně. Zvolil jsem ale standard s tím, že jsem si vybral to, co se mi v tu chvíli líbilo a připadalo mi praktické.
¨S postupem času jsem ale přišel na jednu velkou chybu, kterou si dnes vyčítám. Do kuchyně jsem zabudoval i pračku, která nás často ruší. Bohužel se s tím nedá nic dělat, takže jsme si museli zvyknout.“
Text: Jana Švecová
Foto: Mojereklama.cz
