Od té doby prošly digestoře velkým vývojem. Může už je mít i ten, který nemá k dispozici panelákovou větrací šachtu či komín. Vedle typů, určených pro odtah se vyrábějí i odsavače par recirkulační. A jak se tak kuchyně vetřela do hlavního obytného prostoru, dostávají digestoře také stále atraktivnější designový kabátek. 

Sloužit i zdobit

Po éře jednoduchých, více či méně funkčních panelákových digestoří, které používáním stále víc hlučely, se s nimi začalo počítat už při výrobě kuchyňské sestavy. Stále měly většinou klasický tvar, a postupně se zlepšovaly jejich funkce. Dnes už je běžně u digestoře zabudované osvětlení, některé jsou vybaveny dálkovým ovládáním, jiné zase mohou mít zabudovaný senzor, který se aktivuje v případě potřeby automaticky. Nabízejí se i odsavače s funkcí autokomfort, které neslouží jen při vaření, ale pečují o čištění vzduchu rovnou čtyřiadvacet hodin denně. A také jejich nový vzhled je mnohdy úžasný. 

Elegantní a praktická je digestoř – rampa, kdy se v jedné rovině nad pracovní a varnou deskou vznáší plocha, která zajišťuje odsávání, osvětlení i nabízí místo na odložení věcí, které potřebujete mít po ruce. Kromě klasických tvarů se dnes objevují různé válce, krychle, ovály. Protože kuchyně přímo navazuje na obytný prostor, nebo je do něj rovnou vnořena, je u digestoře důležitá i volba materiálu. Bíle lakovaný, přibližně zpracovaný plech, který se brzy a snadno loupe, už neobstojí, rozhodně ne v nenápaditém tvaru původních přístrojů. Někdy může její vzhled dokonce mást. Digestoř, lampa, artefakt? 

Používaný materiál kov už musí mít kvalitní různou finální úpravu stejně jako je tomu u kuchyňských přístrojů, desek, skříněk. Povrch a tvar nikdy není odbytý, můžete vybírat mezi sametově hedvábným leskem, vysokým leskem, matem, lakem... atd.

 

Co musí umět?

Forma, vzhled, to je sice důležité, ale určitě se shodneme v tom, že digestoř především musí dobře fungovat. Naštěstí jde obvykle dobrý design a kvalita ruku v ruce, a u výjimečně provedené digestoře by se nemělo zrovna stát, že funkčně bude někde v prvopočátku. 

Dobrá a také dobře zvolená digestoř dokáže vyměnit vzduch aspoň desetkrát za hodinu a není hlučná. Na volbě pro správnou funkci záleží. Stále jsou nejvíc používané a také nejméně hlučné digestoře komínové, ovšem bez komínu máte smůlu. Nezbývá, než zvolit recirkulační typ, odsavač se doplní uhlíkovým (pachovým) filtrem, který pohltí aromatické složky. Při recirkulačním provozu nedojde k úniku tepla z místnosti. 

Uhlíkový filtr musíte vyměňovat. Podle toho, jak často digestoř používáte, se jeho životnost pohybuje cca od tří do šesti měsíců. Existují i digestoře, které kombinují oba typy odsávání.

Do malých prostorů jsou dobré podvěsné digestoře, zabudované v mezeře, nebo pod zavěšenou skříňkou. Nabízí se i výsuvné digestoře, osvědčené pro malé kuchyňky. Odsavač prostě při vaření vysunete nad varnou plochu, a pak zase zasunete zpátky do skříňky. Ukryté za dvířky jsou také vestavné digestoře. Ostrůvkové digestoře vévodí prostorných kuchyním (a obytným prostorům). A také jsou největšími nositeli designových trendů. 

Vhodný rozměr digestoře určuje dispozice kuchyňské sestavy, platí však, že čím širší, tím lepší odtah. A ještě k té hlučnosti: Nepříjemný začíná být pro ucho spotřebič, jakmile přesáhne 50 dB. Dražší typy digestoří dokáží hlučet někde mezi 40 a 50 dB, spíš k dolní hranici, ty levnější vaše uši potrápí , protože jejich hlučnost se pohybuje od 50 dB výš.

Text: Vladimíra Storchová
Foto: archiv autorky