Tak jako byl loňský rok ve znamení kuchyní, ten letošní doslova zářil, protože přidružený veletrh Euroluce se věnoval všemu, co může osvětlovat byt, dům a zahradu. Pro nás lehce nepříznivá situace, ale pořád bylo na co koukat…

Míchanice lehkou rukou

Lze vypozorovat, že to hlavní zůstává vlastně očím skryté. Zatímco se výrobci nepouštějí zrovna do velkorysých a odvážných projektů a vyčkávají na to, co udělá naše kupní síla v dobách po krizi (je-li opravdu po ní), technologie se nezastaví. Nábytek umí stále více, je variabilní, skládá i zašupuje se do nevídaných tvarů, a bezvadně funguje. Kuchyně jsou v této cestě o krok napřed, protože dobře vymyšlené ukládání a skladnost jsou tu přímo podmínkou.


A tak snaha upoutat třeba na jídelní sestavy vede cestou míchání stylů. Lehkého, nenásilného. Klasická dřevěná židle k nejmodernějšímu stolu z kovu a skla, spojení strohé lavice a „starých“ židlí, atd. Židle, které si často sáhnou pro vzor do minulosti, se občas rozjedou naopak do tvarů nevídaných, ale sedět se na nich dá překvapivě pohodlně. Poutá také dobře promyšlený a dokonale vypracovaný detail, který - na rozdíl od celku, často překvapí.

 

Barvy nebarvy

Pořád ještě v přímém důsledku hubených krizových let je veletrh jako takový střízlivý. I barvy v kuchyni jsou poměrně vzácné, spíš rozjasňují neutrál a jsou použity jako určitý akcent, nedominují. To ovšem neplatí u mladých návrhářů, kteří se barev nebojí, možná i proto, že mnohdy jde jen o prototyp, který svého výrobce teprve hledá. Stejnou, možná větší měrou, ale mladí zpracovávají tradiční dřevo, překližku, dýhu.


Celkový pocit ze současného bydlení, jak ho ukázalo Milano, je nejspíš odlehčenost, variabilita, skládání a rozkládání menších kusů, které se vejdou i do menších bytů, v podstatě všechno to, co jsme viděli už v loňském roce. A stále přítomná a stále prolínaná nostalgie po dobách minulých, což už jsme také zaznamenali. Nové občas byly úpravy povrchů, stoly tečkované i jinak zdobené, ale není to nijak silný trend, hlavní proud. Ten zatím teče líně a zvolna a čeká na svoji příležitost.

 

 

Postupně si židle, světla, a další zajímavosti z Milána ukážeme, určitě nezapomeneme na stolování venku, vždyť léto se blíží. A kdybyste přitom občas měli pocit, že něco takového už jste viděli, bude to možná hodně blízko pravdě. Úplně nové věci se v jedenadvacátém století tvoří dost těžko…

Text: Vladimíra Storchová

Foto: Archiv autorky



Autor: Vladimíra Storchová | Fotografie: Archiv autorky