Limity konstrukcí

Ačkoliv se kuchyně nepokrytě hlásí k minimalistickým principům - čistým liniím a přehledně vymezenému prostoru, výsledek i přes nejlepší snahu působí poněkud neuspořádaně. Stěna vedle lednice je nejspíš neodstranitelná část původní nosné konstrukce, jejímž vybouráním se pravděpodobně uvolnilo potřebné místo pro novou, moderní kuchyni. Ta se od zbytku prostoru opticky oddělila nově vyzděnou nízkou polopříčkou, zatímco nově uvolněný prostor výškově sjednotil nově instalovaný sádrokartonový podhled.


Roztříštěný podhled

Sádrokartonový podhled v sobě pravděpodobně nenápadně skrývá prostorové nepravidelnosti, stropní trámy a rozdílnou výšku stropů několika původních prostorů, které byly v rámci radikální kompletní rekonstrukce propojené. Čistý dojem a efekt rovné, hladké plochy narušují uměle vytvořené otvory pro osvětlení nad ramenem polopříčky a kolem zabudované digestoře. Působí nedokončeně a velmi by jim pomohlo osazení krytů z mléčného skla, které by zarovnalo strop do jedné roviny a současně měkce lomilo světlo halogenových zdrojů.


Atraktivní výklenky

Výklenky zde byly navrženy zcela záměrně a promyšleně jako výtvarný prvek. Prolínají se celým interiérem a nenásilně tak opticky propojují jeho jednotlivé části. Jejich funkce však zdaleka není jen prvoplánově nebo samoúčelně estetická – zabudované výklenky nezatěžují stěny kuchyně objemnými korpusy závěsných skříněk a elegantně nabízejí prostor pro uložení množství denně používaných surovin a nádobí. Kromě toho využívají nepravidelnosti původních konstrukcí k optickému zacelení nově vzniklé místnosti kuchyně.

 


Chybějící kontrast

Bílo-bílé řešení interiéru má svá specifika, která je nutná respektovat, jinak je výsledný dojem rozpačitý nebo nudný. Kuchyně s výjimkou černého gramofonu bolestně postrádá kontrast. Pro jeho vytvoření se v nastaveném kontextu nejlépe hodí pracovní deska. Nejvhodnějším materiálem pro ni je přírodní masivní dřevo, které vedle bílé nádherně vyzní a interiér intenzivně proteplí. Zajímavě by vypadala také tenká překližka stejného dezénu a barevnosti jako pracovní deska v roli obkladu, tvořící záda výklenků v obvodových stěnách i nově vyzděné polopříčce.


Studená jídelna

Podobně jako kuchyně, také jídelna je strohá a chladná, především vinou nevhodně zvolených materiálů. Ty jsou sice elegantní, ale obklopeny bílou barvou působí studeně a neosobně. Deska stolu z mléčného skla doplněná židlemi z perforovaného hliníku by se skvěle vyjímala na sytě hnědé podlaze z masivního dřeva, jejíž hřejivou sílu by vyvážila. V kompletně bílé kuchyni však jen zvětšuje její rozpaky. Lepší řešení nabízí dřevěná stolní deska, nejlépe ze stejného materiálu jako pracovní. Židle zateplí snímatelné látkové potahy z režného plátna.


Chybějící barvy

Kromě kontrastu a přírodního dřeva kuchyni chybí také barvy a vzory. Barvy by jí dokázaly dát větší hloubku a dynamiku, zatímco vzory by sem vnesly více optimismu. Vhodných ploch pro barvy je tu dost – nabízí se záda všech výklenků nebo těleso vestavěné digestoře. Do uměřeného schématu lze volit jemné neutrální tóny, odstíny šedé nebo pískové. Mladistvý výraz a veselou náladu by kuchyně získala s jasnými, čistými tóny – tyrkysovou, jablkově zelenou, pomerančově oranžovou nebo cyklámenově růžovou.



Autor: Ing. arch. Veronika Haroldová | Fotografie: www.isifa.com