Černá dlažba

Rozměry velkoformátové dlažby nepůsobí v soukromém interiéru příliš přívětivě, natož pak v obytné kuchyni rodinného domu. Velké dlaždice se hodí spíše do rozlehlých veřejných interiérů, kde reagují na velkorysé měřítko prostoru. Černá barva je sice velmi elegantní, ale v matném provedení pohlcuje maximum světla a místnost pak může snadno působit jako tmavá a smutná. Pokud chtěli majitelé vytvořit s pomocí podlahy místnosti solidní základ, lépe by se pro tento účel hodila čokoládově hnědá dlažba v menším formátu.


Rozlehlá dispozice

Dispozice této kuchyně je rozhodně netypická. Designéra omezovala mnoha limity – nejenže je extrémně rozlehlá, ale její stěny tvoří půdorysný ortogon. Návrhář se rozhodl stavbě přizpůsobit. Kuchyňská linka obvodové stěny s pokorou kopíruje, čímž získala značně rozvolněný tvar a pozbyla intimity i funkčnosti. Možnost vytvořit v přirozeném centru prostoru ostrůvek, o který si kuchyně s touto dispozicí doslova říká, zůstala nevyužita. Je to škoda, ostrůvek by kuchyni pohledově uzavřel, rozšířil možnosti využití jednotlivých pracovních ploch a mohl by plynule navázat na jídelní stůl.


Šantánová svítidla

Osvětlení je tu zvládnuté jen napůl. Nasvícení pracovních ploch kuchyňské linky pomocí halogenových světel na lankovém systému je vyřešeno dobře. Působí křehce, jemně a nenápadně, takže neodvádí pozornost od dominantního trámového stropu, přičemž svou funkci plní. Ostatní malé barevné lampičky působí v rozlehlém prostoru rozpačitě. Nad střed jídelního stolu patří závěsný lustr s rozměry, které odpovídají velikosti stolu a počtu strávníků. Zde by se pěkně vyjímalo textilní plisované stínidlo z krémové látky v barvě linky.

 


Jídelní stůl

Malý jídelní stůl pro čtyři osoby určený ke stěně, působí ve volném prostoru osamoceně a nijak neláká k posezení. Důvodů je hned několik. Jedním je relativně subtilní konstrukce, díky které působí křehce a nenápadně, místo aby vytvořil stabilní důvěryhodné místo v centru jídelny. Vzdušná dřevěná konstrukce židlí tento dojem ještě násobí. Navíc obdélný tvar se do atypicky členité ortogonální kuchyně příliš nehodí. Lépe by sem zapadl kulatý stůl z masivního dřeva doplněný celočalouněnými židlemi, jejichž vyšší opěradla by kolem něj vytvořila intimnější zónu.


Chybějící textil

Interiér bolestně postrádá bytový textil. Jeho absence možná naznačuje, že se jedná o domácnost alergika. Pokud tomu tak ovšem není, zasloužila by si kuchyně textilu rozhodně víc. Jídelnímu stolu by slušelo jednoduché lněné prostírání zdobené stylovou ažurou, které by ho pocitově zateplilo. Jídelní kout s novým kulatým stolem uprostřed černé dlažby by zútulnil kruhový koberec. Také okna postrádají římské roletky ze záclonoviny, které by zjemnily jejich výraz a potlačily kontrast přicházejícího denního světla, které je ve tmavém interiéru obzvlášť markantní.


Drobné dekorace

Dekorací i ryze praktických doplňků není v této kuchyni nijak mnoho, jsou však rozmístěny rovnoměrně všude a opticky splývají do neurčité směsi. Celkový dojem je díky tomu velmi neuspořádaný. Kuchyni ve venkovském stylu sluší otevřené police nebo vitríny pro vystavení parádního nádobí, hmoždířů, svícnů, dřevěných mis a dalších dekorativních předmětů. Mnoho drobností získá sílu soustředěním na jediné místo, které je v této kuchyni třeba najít nebo vytvořit. Jednou z možností je doplnění otevřené police pod horní skříňky.



Autor: Ing. arch. Veronika Haroldová | Fotografie: www.isifa.com