Bílé kachlíky

Bílé kachlíčky jsou většinou elegantní, skromné a nadčasově hezké, ale zde se staly prokletím. Je jich zde totiž příliš mnoho, což ještě nepěkně zdůrazňuje tmavá spárovací hmota.

Stejný typ, barva i formát prvků plynule pokračujících z podlahy na boční stěny vytváří jakýsi hygienický koridor. Podcenění dilatace vedlo k nepěkné prasklině dlažby v celé šířce jídelny. Husté mřížoví spár na podlaze i navazujících stěnách navozuje dojem veřejného zdravotnického zařízení. A to k jídlu v rodinném kruhu nebo za přítomnosti milých hostů není dobrá atmosféra.


Studená podlaha

Klíčem k řešení neosobní atmosféry je podlaha, která má díky své ploše v interiéru největší vliv na celkový dojem. Ideální by byla výměna dlažby za teplejší materiál. S ohledem na tradiční venkovské stavení se přímo nabízí masivní dřevěná prkna. Pokud majitelé preferují praktickou stránku, tj. snadnou údržbu a odolnost před nečistotami, mohou volit teple hnědou dlažbu většího formátu s tenkými spárami. Vhodné odstíny jsou například světle béžová, oříškově hnědá nebo oblíbená terakota. Stylově by sem dokonale zapadly ručně vyráběné vypalované kachle.

 


Bílý nábytek

Poněkud neosobní dojem vyvolaný bílou podlahou i navazujícím obkladem stěn ještě násobí nábytek jídelního koutu. Hladké židle bez polstrování spolu se stolem bez ubrusu působí stejně studeně jako bílé kachlíky. Bílý krycí lak s vysokým leskem, použitý pravděpodobně v rámci renovace staršího nábytku, podporuje nežádoucí dojem nemocničního zařízení, ve kterém se dbá především na snadnou údržbu a hygienu. Velmi necitlivé je spojení dřevěné desky jídelního stolu s lakovanými ocelovými nohami, které patří do kanceláře, a nikoliv do jídelny.


Náprava

Desce stolu i židlím by prospělo odstranění lesklého krycího nátěru až na přírodní dřevo a jeho následné šetrné napuštění přírodními vosky nebo oleji. Ty mohou být jemně tónované do teplých odstínů medu nebo kaštanu, čistě a prostě působí bezbarvá úprava. Pokud majitelé preferují světlý nábytek, mohou použít velmi půvabnou povrchovou úpravu bělícím voskem, který nábytek prosvětlí a současně zachová patrnou dekorativní kresbu rostlého dřeva. Bílé kovové nohy jídelního stolu by si zasloužily vyměnit za masivní dřevěné.


Chybějící textil

Sezení v jídelním koutě zoufale postrádá bytový textil. Židlím by slušely polstrované sedáky ze závěsové látky, které by výrazně zvýšily komfort sezení a nejspíš i prodloužily dobu společně trávenou u jídla. Při svátečných a výjimečných příležitostech si židle zaslouží slavnostní „oblečky“. Stolní desku zateplí klasický ubrus, který může být i zredukovaný na úzký dekorativní napron v ose jídelního stolu. Pokud na podlaze zůstane bílá dlažba, jedinou záchranou zůstává kusový koberec, nejlépe z odolného sisalového vlákna.


Stylové doplňky

Převážnou většinu doplňků tvoří porcelán vystavený na stěně, v kredenci a na polici nade dveřmi do zahrady. Malebná sbírka bílých džbánů je opravdu půvabná, ale s bílým pozadím splývá. Také ručně malované talíře z modro-bílého porcelánu nemají na bílé stěně mnoho šancí patřičně vyniknout. Výraznou pozitivní změnu by sem vnesla nová výmalba v některém z lehkých a světlých neutrálních odstínů. Ideálně by se sem hodila něžná a konejšivá krémová nebo teplejší béžová, případně elegantní písková s lehounkým nádechem šedé.



Autor: Ing. arch. Veronika Haroldová | Fotografie: www.isifa.com