Engelberg hledejte na jih od města Luzern. Je to kouzelné místo, kde končí vlak a vůbec veškerá doprava. Tím se myslí švýcarské, tak zvané poštovní, autobusy, které jezdí i do těch nejzapadlejších vesnic. Engelberg je prostě konec světa. Další dopravní zařízení tady míří už jenom k nebi. Nad městečkem totiž ční do výšky 3200 m n. m. ledovec Titlis. Nahoru se jezdí několika navazujícími lanovkami a na samém vrcholku se už teď čile lyžuje. Sezona tam začala už v říjnu a skončí až v květnu.

Klášter dal městu jméno

Dominantou nejen architektonickou, ale i společenskou je benediktinský klášter. Je to obrovský komplex, který je tvořen různými provozními budovami, zahradou a také velikým barokním kostelem. Řád Benediktinů provozuje školu, ale mimo jiné je tu i sýrárna. Je to rodinný podnik a jeho návštěva rozhodně stojí za to. Není to obyčejná výrobna, ale příjemně členěný prostor, v němž je současně obchod a kavárnička. Výroba sýra probíhá uprostřed. Architekt vytvořil prosklený kruh, v němž je vidět na každý pohyb mlékaře a do všech kádí, v nichž se sýr vyrábí. Všechno je navíc decentně izolované od případné špíny zvenku.

Celá výroba jako na dlani

Sýr se tady vyrábí celý den bez přestávky. Jednotlivé kádě se posunují po kolejničkách na okraji kruhu a mezi nimi kmitá mlékař, aby všechno klapalo na minutu přesně. Můžete zjistit zcela přesně, v kolik hodin se plní sražené mléko do formiček. Ale to bychom předbíhali celý proces. Na „sýrovém okruhu“ jezdí čtyři vany. V jedné se ohřívá mléko na 35 stupňů Celsia. V té další se přidává syřidlo a vápník na vysrážení a kultura, která pak vytváří lahodný povlak bílé plísně. Dosud není proces příliš zajímavý. Sýrová magie nastává ve třetí vaně, kdy se mléčná sraženina krájí na kousky. Používají se k tomu nástroje, kterým se říká harfy. Drátky s přesnou roztečí jsou natažené na rámu a mlékař jimi projíždí hmotu, aby ji rozrušil. Po krátkém odstavení se obsah vany míchá, aby vypadla syrovátka, a pak se všechno plní do formiček.

Engelberské zvony

V sýrárně se vyrábí několik druhů sýra, které si můžete i zakoupit. Pokud nevíte, jak je to možné, že z jednoho mléka vzniká tolik druhů sýra, odpověď můžete dostat právě tady. Například o tvrdosti sýra se rozhoduje ve chvíli, kdy bere mlékař do ruky „harfu“. Čím větší jsou kousky sraženého mléka, které plavou v syrovátce, tím měkčí je výsledný sýr. Pak se polotovary různě máčejí v solném roztoku a podobně. Typickým klášterním sýrem je jemný sýr s bílou plísní ve tvaru zvonku. Německy se jmenuje Engelberger Klosterglocke. Prodává se v dýhových krabičkách.

 

 

 



Autor: Jana Vlková | Fotografie: Engelberg-Titlis Tourismus AG, archiv autorky