Původ slova lžíce je nejasný. Některé dochované antické lžíce se jmenují cochlearium a jiné zase cignus. Ta první má dlouhou, špičatou rukojeť a podle dohadů se používala na vyšťourávání šneků z ulit. Cingnus vypadá jako novodobá lžíce na předkrmové jednohubky – má držátko zakroucené jako labutí krk. Slovanské jazyky zase původ slova lžíce odvozují od lízání.


Hurá do ovoce

Lžičky na melouny jsou vlastně vykrajovátka různě velkých kouliček. Vyrábějí se v nejrůznějších velikostech a používají se samozřejmě na nejrůznější další kompaktní ovoce nebo zeleninu. S jejich pomocí můžete vykrajovat stejnoměrné kuličky třeba z brambor. Na vyškrabávání velkého měkkého ovoce ze slupky se dělají jakési hybridy mezi polévkovou lžící a naběračkou na zmrzlinu. Takové náčiní se uplatní v místech, kde je množství šťavnatého tropického ovoce, nikoli v Evropě. U nás bychom mohli naopak používat lžičky určené na citrusy. Mají trochu protáhlejší tvar a krajíček lemovaný jemnými zoubky, aby se dužina citrusů snadno vykrajovala. A pak je tady ještě lžička na zmrzlinu, která je vlastně takovou plochou špachtličkou.


A co slaná jídla?

Různá jídla vyžadují speciální lžičky. Takové výstřednosti zasluhují zařadit spíš do kategorie bizarní. Existují lžičky na ústřice, které připomínají minule zmíněné vojenské modely se třemi krátkými zuby na konci. Lžičky na olivy mají uprostřed dírku. Jsou buď ve velikosti lžiček kávových, ale s delší rukojetí, nebo se jejich velikost přibližuje naběračkám nebo pěnovačkám. Jejich tvary a použité materiály jsou nejrůznější, důležité je, aby měly otvory, jimiž vyteče přebytečný lák nebo olej. Ty velké jsou ovšem k vidění spíš na trhu než v domácnostech. Doma míváme tu prvně jmenovanou. A pak je tu perleťová lžička na kaviár. Stejná by se dříve vyžadovala na vajíčka. A konečně nesmíme zapomínat na široké ploché lžičky s krátkým držátkem. Hodně jsou vidět v porcelánovém provedení z Číny nebo kovové se zakroucenou rukojetí. Oba druhy se používají na podávání jednohubek.
 



Autor: Jana Vlková | Fotografie: www.isifa.com, archiv autorky