Majitel této kuchyně evidentně miluje chladné barvy a efektní interiér plný kontrastů. Bíle lakovaná a bohatě profilovaná dvířka se žulovou pracovní deskou vytvářejí působivý tandem.

Volba kvalitních materiálů a jejich opracování, monumentální řešení rohového dílu a bohatě řezbářsky dekorovaný kryt digestoře naznačují, že výsledný poněkud ohromující první dojem byl komponován záměrně. Ovšem mezi vkusným noblesním interiérem plným kontrastů a prvoplánově efektním pojetím s nádechem snobismu se často nachází nepříjemně tenká hranice, na kterou je velice ošemetné vstupovat.


Medová podlaha

Kontrast bílé kuchyně s černou pracovní deskou příjemně tlumí stěny v modrém odstínu lomeném šedou a kapkou fialové. S těmito studenými tóny už ovšem neladí podlahová prkna se žlutým nádechem. Dub zvolený na podlahu má totiž poměrně výrazný žluto-zelený odstín, který do zvoleného barevného schématu nezapadá. Lépe by se sem hodila podlaha v chladném odstínu, ideálně z jiného dřeva, např. ze světlého javoru nebo jasanu, tmavého ořechu, exotického wenge nebo ipe. Dubu by prospěla úprava mořidlem - velice zajímavě vypadá bělený nebo lehce našedlý tzv. kouřový dub, v tmavé verzi mořený do barvy hořké čokolády.

 


Židle

Podobně jako podlaha ani jídelní židle do kuchyně barevně nezapadají. Jejich šedý ratanový výplet má totiž nádech do zelena, zatímco modrošedá na stěnách je výrazně teplá, s kapkou fialové. Tyto dvě šedé si v rámci komorního prostoru kuchyně příliš nerozumí a současně s nevhodnými doplňky jsou příčinou barevné disharmonie. Pokud bychom respektovali přání majitele usedat k jídlu do ratanových židlí, vhodnější by byl výplet v přírodní světlé nebo teple hnědé barvě, který by jinak chladnou místnost pocitově prohřál a zútulnil. Osobně bych k dřevěné podlaze a stylové kuchyni doporučila klasické dřevěné židle s komfortním čalouněným sedákem.


Porcelán

Největším prohřeškem této kuchyně jsou ovšem nevhodně vybrané doplňky, které tvoří barevně, designově i stylově velmi nesourodou sbírku. Zelený porcelán v rohu nijak nezapadá do barevného schématu. Černobílý geometricky zdobený porcelán se sem sice výborně barevně hodí, ale stylovému interiéru by lépe slušel tradiční vzor. Ani mix modrobílého porcelánu s černobílým v rohovém díle nepůsobí dobře. K této kuchyni a výmalbě se nejlépe hodí modrobílé talíře na stole. Noblesní dojem by kuchyně získala s jednotným porcelánem v tomto duchu.


Sklo

Podobně jako porcelán, také sklo volil majitel hlavně tzv. na efekt. Sytě a ostře modré skleničky působí v decentním barevném schématu pouťově a lacině. Použít čistě modrý porcelán a sklenice k modrobílým talířům nebyl sice úplně špatný nápad, ovšem jeho realizace pokulhává. Příčinou je nesprávný, zbytečně agresivní odstín. Kultivovanější výraz by stůl prostřený ke snídani získal s porcelánem a sklem v jemnějším odstínu modré naředěném šedou nebo teplou fialovou. O větší kontrast by se postarala jemná pistáciová, podobná jako na míse s ovocem.


Doplňky

Nesourodé a různobarevné nádobí interiér kuchyně zbytečně tříští. Dokonalému celkovému výrazu by určitě prospěla jeho výrazná redukce na jeden, maximálně dva druhy vzájemně citlivě sladěného porcelánu se sklem stejné řady. Sázkou na jistotou je čistě bílý porcelán zdobený jemným plastickým dekorem nebo decentní stříbrnou linkou. Barevné oživení a vzor by do interiéru v tomto případě mohly přinést látky, např. bohatě barevně vzorovaná římská roletka na okně a polstrované sedáky, které by zpříjemnily delší sezení na ratanovém výpletu.
 



Autor: Ing. arch. Veronika Haroldová | Fotografie: www.isifa.com