Norimberk je nám dobře známý a také je Čechy docela oblíbený. Máme ho rádi pro jeho snadnou dopravní dostupnost, vlídné vánoční trhy, které za pár týdnů propuknou, a také proto, že leží v té části Německa, kde se vaří pivo. A hranice s regiony vyhlášených vín jsou nedaleko.

Není párek jako párek

Norimberské párečky jsou poměrně titěrné. Jsou dlouhé osm centimetrů a váží mezi dvaceti a pětadvaceti gramy. Vyrábějí se z čerstvého vepřového a mají se připravovat na grilu. Obsah masa má být osmdesát procent. Dalšími známými ingrediencemi je majoránka a česnek. Ostatní je pro běžného konzumenta tajné. Všichni však vědí, že párečky jsou čím dál tím dražší, ostatně jako všechno, co má být „echt“. Vysvětlení je následující: masová směs se plní do ovčích střívek. Ty pravé párky jsou ze skutečných střev, nikoli z nějaké sofistikované náhražky. Tento artikl se do Bavorska dováží z Blízkého východu. Tamní dodavatelé se rozhodli na mlsotě Norimberčanů vydělávat a střívka neustále zdražují.


Tři, šest, osm nebo deset

Nejklasičtějším způsobem podávání norimberských párečků je takzvané „Drei im Weckla“, někdy psáno také Weggla. Česky to znamená Tři v bulce. I takto servírované párečky konzumují norimberští u stolu. A samozřejmě zapíjejí pivem. Není to žádný párek v rohlíku a upřímně řečeno je dost obtížné jíst Drei im Weckla za pochodu. Pokud si v restauraci objednáte šest, osm nebo deset párečků, tak vám je přinesou s kyselým zelím a s tmavým domácím chlebem nebo s německým bramborovým salátem. Jenom kulinární ignorant by si mohl objednat čtyři, pět anebo sedm kusů.
Pokud je restaurant své cti znalý, připravuje párečky jen na bukovém dřevě. A konečně nesmí chybět historka s nějakou celebritou: Již Goethe objevil, jak jsou párečky vynikající, a nechával si je posílat z Norimberku až do Výmaru.

A ještě to pivečko

Dominantou Norimberku je starobylý hrad, kde se často zdržoval také náš panovník Karel IV. Za druhé světové války války byl hodně poničen a dnes je přeměněn na muzeum. Co se týče inventáře, býval celá století prázdný, protože nebyl sídelním místem žádného z panovníků. Pouze když se měl vladař dostavit, zapůjčila místní šlechta svůj vlastní nábytek a hrad dočasně vybavila. Hrad leží na pískovcové skále na malém kopečku. Dobré pivnice s vlastními pivovary hledejte poblíž hradu. Jenom tady bylo možné vyhloubit sklepy, v nichž bylo možné pivo skladovat. Centrem města protéká řeka Pegnitz a v její blízkosti byly bažiny, takže i jiné pivovary musely využívat sklepy pod hradem. Malých soukromých pivovarů již dnes není mnoho, neúprosná globalizace jich mnoho spolykala.
 



Autor: Jana Vlková | Fotografie: Congress- und Tourismus-Zentrale Nürnberg, Jana Vlková